vystrkuje kníry leze za ním hadice má červené střevíce Bába se ho lekla na kolena klekla Mě se bábo nelekej na kolena neklekej já jsem přece hodný had já mám všechny děti rád.
probudí se starý had.
Pyšně hlavu vzhůru zvedá:
„Kdo jsem přijde, tomu běda!
Každý se mě musí bát!“
Ještě výše vytáhne se,
zasyčí – a usne zase. |