ŽÁBA

U rybníka po kraji

žábě nožky klouzají,

ale potom hop a hop

přes trávu a přes příkop.

Ale běda dál se nedá –

je tu čáp, už zobák zvedá!

Skákej žábo, co máš sil,

aby tě čáp nechytil!

Ještě skok – ten největší –

ve vodě jsi v bezpečí.

Žába leze do bezu,

já tam za ní polezu,
kudy ona tudy já,
budeme tam oba dva.

Žába leze do bezu,

já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já,
až ji chytím, bude má.

Žába leze do kaluže,
na rybičku repetá.
Pojď, rybičko, na sluníčko,
podívej se do světa.

Já jsem rybka jako šipka,
nechci býti jako ty,
je-li tobě kaluž milá,
já si hledím čistoty.

Sukýnku mám vybílenou,
blýská se mi jako sníh,
koupila ji má matička
za milión stříbrných.

Žába skáče po blátě,

koupíme jí na gatě.
Na jaký? Na jaký?
Na zelený, strakatý.

Leze žába po žebříku,

(napodobujeme ručkování - lezení po žebříku)
natahuje elektriku, (ruce - pěstičky - odtahujeme a zpět k sobě)
nejde to, nejde to, (pěstičky povolíme, otáčíme dlaněmi - ne)
necháme to na léto. (několikrát tleskneme)

Žába v louži u rybníka učí plavat botu,

kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete,
nežli tempa pochopí, tak se v louži utopí.