Všechny naše deníky

Koukám - Andulka si pustila bez dovolení televizi a běží Minimax. Nechci, aby byla televizní maniak, takže jí to docela přísně dávkujeme a jakmile to nemá povolené, má smůlu. Spustila jsem na ní: "Andulko, kdo ti dovolil se dívat na TV?" "Ty, mami.." "Já??? To snad nemyslíš vážně! Já jsem ti to určitě nedovolila!" načež následoval obrovský výbuch pláče, slzy jak hrachy: "Když já někdy špatně slyšíííím.... "

Myslím, že sluch má víc než v pořádku :-D

Pendulka svolala dubňáčkovský sraz do Radvánovic do Šťastné země. www.stastnazeme.cz

Poprosila jsem mamku, jestli by nejela s námi, přece jen je to lepší než když jsem na obě Áčka sama. To pak nevím, za kterou dřív lítat. Mamča má navíc Hrubou Skálu ráda, tak jela, ačkoliv jí šileně bolel zub. Andulka si to díky ní neuvěřitelně užila, mamka jí obětavě pomáhala pořád dokola nasedat na kladku, která navíc byla určená dětem od 12 let. To ale naší třikrát mladší slečně vůbec nevadilo, je vycvičená z lana, které má na chatě, takže věděla, že je zapotřebí se pevně držet a nepustit :-).

Adélce se tam taky moc líbilo, snažila se držet krok se svou starší sestrou a šplhala na různé atrakce, ačkoliv tam ani nedosáhla :-). Nicméně i pro tahle mrňata tam jsou atrakce, takže rozhodně nepřišla zkrátka a myslím, že nejvíc se jí líbila trampolína, protože po návratu skákala barákem sem a tam s mohutným vykřikováním hop, hop, hop... jsem zvědavá, kdy přidá ještě - Kdo neskáče není Čech! :-)

Andulka se projela i na koníkovi a byla naprosto blažená, protože kůň se jmenoval Jurášek a ona tak byla úplně jako Popelka!

V celém areálu se to chystalo na slavnosti Slamák, už tam byly vytvořené různé "sochy" ze slámy a další se právě dodělávaly. Myslím, že ale bylo lepší, že jsme tam jeli mimo akci, protože pak tam musí být úplně šíleně lidí a na atrakcích narváno.

Počasí celkem vyšlo, nebyl pařák, svítilo sluníčko, ale foukal šíleně ledový vichr - asi z hor :-). Nějak mi nedošlo, že to sluníčko tak hodně opaluje a přijela jsem domů jak Fifinka z pláže - měla jsem rudý obličej a bílá místa okolo očí přesně od slunečních brýlí. Budiž mi útěchou, že Jaffi dopadla stejně :-D.

Z Radvánovic jsme jely do Kostelce, popřát Lence k narozkám a rovnou jsme se přichomejtly ke grilovačce :-). Pak už to bylo do Skalice co by Skálou dohodil.

Ve čtvrtek odpoledne jsem zanechala holčičky u našich na chatě a odjela do Prahy, abych si užila sraz s Aničkou, respektive mělo to být původně pracovní jednání, z kterého sešlo, ale tím líp v danou chvíli .-). A v pátek jsem jela na letiště pro Dráčkovce, kteří se vraceli z dovolené. Pořád jsem myslela hlavně na Adélku, jak to zvládne náš mamánek bez maminky a chodily mi smsky typu - Co si to porad vymyslis? To dite je nejhodnejsi ze vsech! Lehne a spi, neprudi, je porad dobre naladenu. - Skoro jsem měla pocit, že mi mamka píše o Andulce a ne o Adélce. Opět se mi tedy potvrdilo, že matka je hlavním zdrojem prudivých nálad. Nicméně jsem ráda, že to tak dobře dopadlo a že si to třeba časem zase zopákneme :-).

V neděli jsme se šli na rodinnou procházku k Sázavě. Petr si sice vzal prut, ale bylo tak málo vody, že chodili s Andulínou řekou sem a tam. Pro Andulku zážitek jak blázen, že chodí v botech vodou a pro Adélku trauma, že jí tam milovaný tatínek nechal s maminkou. No scéna jak hrom! Musela jsem jí vyndat z kočárku a aspoň jí nechat házet šutry do vody, nicméně stále chtěla za tatínkem a Andulkou, že se pro ní prostě museli vrátit :-). Petr jí vždycky namočil nožičky a Adél vřeštěla, že chcéééé a nechcéééé a chcéééé a nechcééé a vlastně nevíííí :-D. Převládlo to chcééé. :-) Dostat jí zpátky do kočárku byl nadlidský výkon, naštěstí jsem měla fikaně ukrytý banán v příručním zavazadle. Uff.. žádný míč proti trudomyslnosti! Na naší malou kyselinku platí jen jídlo! :-)

Fotky jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/Radvanovice_-_Stastna_zeme_2008_08_05/

Mamka měla hlídací týden a Lukajda s Andrejkou chtěli strávit část prázdnin v Praze. Vymýšlely jsme jim proto program, aby aspoň trochu zaujal i "jásenudím" puberťáka Lukajdu. :-)

Na pondělí byla zamluvená Chýše na oslavu svátku sv. Anny ve smyslu přísloví Svatá Anna chladna z rána aneb do Chýše nám neprší! No.. chladno fakt nebylo. Pařák jak blázen, do toho spousta dětí, ve finále jsem majiteli navrhovala, ať to po našem odchodu přejmenuje z Chýše na Kůlničku. Byla nazdobená slavnostní tabule, všude cingrlátka, nafouknuté balónky, my jsme si přinesli i CD s Inkou Rybářovou a děti pařily a pařily a my jsme se pařili a pařili.

Adélka byla neuvěřitelně spokojená. Chroustala zakázané hranolky, pohupovala se v chytlavém rytmu, pozpěvovala, naše dvě oslavenkyně spolu taktéž tančily jak o život. Andrejka se dala do kupy s majitelovou dcerkou, jen Lukajda se moc nebavil a čekal, když už to skončí :-).

Ve finále nás Andulka opustila a odjela s mamkou a dětma do Braníka.

V úterý jsme se sešli ve Stromovce s plánem na cestování přívozem. Opět bylo vedro k padnutí a my jsme šli, šli, šli a šli, navíc jsme krásně zakufrovali a obešli jsme celý Císařský ostrov, abychom se vrátili po hodině v podstatě na místo, odkud jsme vyšli :-). Nicméně jsem dětem tvrdila, že to bylo schválně, protože se nám chtělo čůrat. :-). Pak už nám zbývalo "jen" dojít k přívozu, což obnášelo obejít celou spodní část ZOO a ještě kousek. Ale stálo to za to. Lodička byla zrovna na druhé straně, tak jsme si zacinkali a už frčela pro nás. Má sice jakýsi fiktivní jízdní řád, ale stejně jezdí podle toho, jak je potřeba. To byla romantika jaxviňa! Když si člověk uvědomí, že je v Praze, brázdí si Vltavu na lodičce, že jsme si mohli cachtat ruce, v pozadí Pražský hrad.. I Adél z toho byla unešená! Navíc tam platí socka, takže žádné další výdaje s tím nejsou spojené. Ani se nám nechtělo vystupovat.

Nicméně přece jen jsme museli :-). Ale čekala nás ještě cesta zpátky - dalším přívozem cca o 2 km výš po proudu řeky. Tam už je krajina trochu jiná, taková divočejší. Odtamtud nám jela 102 do Bohnic. Akorát, že jezdí jen 1x za hodinu, ale my jsme měli v podstatě štěstí, protože do odjezdu zbývalo nějakých 25 minut. Aspoň jsme si trochu odpočinuli ve stínu a z té nudy nás vytrhl frajer, který si zřejmě přijel do místního útulku pro psa. Já jsem nejdřív obdivovala velikost auta, ale jen do té doby, než zaparkoval tím stylem, že se ozvala rána a rozhýbala se jedna jediná lampa v širokém okolí :-). Normálně do toho sloupu najel. Nechápu, jak se mu to mohlo povést, byla tam spousta místa a ani to nebylo při couvání, ale prostě se to stalo. Pro nás, nudící se na zastávce, vítaná atrakce, jak jinak.. Mladý muž vystoupil z auta, obhlédl minimální škody a pak směrem k nám se usmál a jen pokrčil rameny a zapadl do útulku.

Andulka to pečlivě sledovala a ve finále jeho výkon okomentovala hlasitým - Chybka, drahoušku.. Nejen já jsem si málem smíchy krupla.. :-)

Andrejka - zvědavá baba - hned chtěla vědět, jak je to bouchlé, Andulka jí zdárně sekundovala, tak to šly holky obhlídnout. Potom už nám jel konečně autobus, my jsme s Adélkou vystoupily v našich končinách a zbytek zájezdu pokračoval dál.

Ve středu jsme si udělali výlet do Historického leteckého muzea v Kbelích. Je tam navíc vstupné zdarma, což je velmi potěšující a mamka si tam neuvěřitelně pochutnala na párku u stánku, že ještě několikrát poté zopakovala, že tak dobrý párek už dlouho nejedla.. Mami, promiň, to jsem prostě musela napráskat :-D :-D :-D. Adélka byla zas unešená z letadel - pořád vykřikovala - Jéééé.. éo! A strkala hlavičku mezi šprušle. Jen Andulka se pořád ptala, kdy už půjdeme na tu bobovou dráhu, která byla na pořadu dne jako druhá.

Protože tam jezdí autobus v úterý a únoru, šli jsme pěšky a pořád jsem dětem slibovala, že už tam fakt budeme za chviličku .-). Ono to to tím autem přece jen vypadá kapánek blíž. Ale dočkaly se, miláčkové, a pak jsme si to všichni neuvěřitelně užili. Je to i na krásném místě s výhledem na Prahu, nebylo tam moc lidí, jen ten sponzor nám trošku chyběl, přece jen to není zrovna nejlevnější záležitost. Ale statečně jsme soutěžili mezi sebou, kdo bude mít nejrychlejší čas. Poslední jízdu odfrčela i mamka s Andulkou a dosáhla rychlosti 19 km/h! Ehm.. my jsme s Andulínou měly rekord 43 km/h :-D.

Každopádně nás to fakt hodně nadchlo a děti o bobovce mluví pořád a kdy tam zas prý půjdeme. Když jsme tam byli poprvé, byla jsem akorát těhotná s Andulkou, takže jsem si to fakt nelajsla.

Ve čtvrtek byl "odpočinkový" den - bez vejšlapů. Potřebovala jsem do IKEA a děti se toho chytly, že chtějí také. My jsme tam byly s Adélkou, kupodivu a naprosto výjimečně, první a čekaly jsme na ně u klouzačky v dětském oddělení. Adélku klouzačka nadchla, i to lezení po schůdcích, takže jela asi milionkrát. Možná si vynahrazovala, že nejezdila na bobovce :-). V jednu chvíli se k těm schůdkům ale postavil asi dvoumetrový chlap s plným vozíkem zboží a něco si tam začal prohlížet. Adél zmerčila, že jí zatarasil vchod, tak se na něj tak rozkřičela, že to skoro vypadalo, že na něj řve - UHNI! Pochopil jí velmi rychle a hned se omlouval a dekoval pryč se velkou omluvou :-D. Smála jsem se jak blázen, jak si to naše malé mrně umí udělat prostor. No.. že mě to překvapuje, že.. Mamka s dětma dorazila se zpožděním, cudáci cestovali víc jak dvě hodiny, protože nějaký chytrák neměl lepší nápad než skákat pod metro.

V pátek už jsme jen s Adélkou dorazily přímo do Braníka, Andrejce jsme ještě dělaly s mamkou melír (mně teda taky) a pak už si pro děti přijel brácha a my jsme taky s Áčkama vyrážely do Skalice.

Byl to velmi velmi intenzivní týden a v kombinaci s tím úmorným vedrem občas i únavný, ale hezky :-). Andulka odmítala každý den jet se mnou domů, ačkoliv vždycky večer tvrdila, že zítra už určitě s maminkou domů pojede :-).

Fotky z tohoto týdne jsou k vidění zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/Tyden_s_Andrejkou_a_Lukajdou_-_cervenec_2008/

Posteskla jsem si, že bych chtěla mít vlasy jako Andulka. Má je krásné, husté tak akorát, rychle jí rostou, fakt jí je závidím a ona mi hned poradila: "Mami, tak si je obarvi a budeš je mít stejné!"

Připadá mi, že nám Adélka nějak povyrostla. Na zebře Johnovi už dosáhne bez problémů na zem, stejně tak na motorce už se zvládá odstrkovat, nejlépe dozadu :-).

Dorostly další zoubky - má už všechny stoličky. Vypadá děsně srandovně, když nahodí některý ze svých úsměvů, jak má dole vidět vlastně jen ty dva zoubky.

Začíná se hrozně prosazovat, dokonce občas i jednu flákne Andulce, když jí Aňa nechce hned něco dát. Snažíme se to přísně redukovat, ale už ví, že čím víc ječí, tím snadněji podlehneme. Ach jo.. Snad tu rozmazlenost trochu utneme.

Adélka je i pořádný hypochondr, jakmile se někde jen trošku bouchne, hned běží a ukazuje, že chce bebíčko pofoukat :-D. Ale u toho většinou neječí.

Podle Večerníčka s naučila Dobrý večer - Oý eer :-D a podle Andulky vykřikuje pořád dokola Dobýýý déééén.. Nejlepší to je třeba u pokladny, když jí hned prodavačka neodpoví, je celkem běsná a křičí pořád hlasitěji a hlasitěji Dobýýý dééén, Dobýýý dééén.. dokud se nedočká slušné odpovědi. .-). Večer hlásí - Dobou! AHOJ také patří mezi oblíbené pozdravy. Učila jsem jí i tě pic, s tím, že ukazováček se dotkne hlavy, tak to zkrátila na PIC :-)

V tomhle měsíci se naučila i kývat hlavou na znamení souhlasu. Zpočátku to byl celkem problém, většinou jí to rozhodilo celou z rovnováhy, ale už se rapidně zlepšuje. Dokonce občas odpoví JO.

Umí ukázat části těla, oči i pojmenuje. Pupík je něco jako pupi. Boty jsou BOPY. Nosí KAŤATA. Andulka je už i podle Adélky AŇA.

Ukazuje, jak dělá slon - chytne se za nosík a hýbe hlavou :-), prasátko dělá KCH,KCH. Kočka už není je ČČČ, ale ŇAU. Koza je klasicky MÉ, koník HYJO HYJO. :-)

Je hodně velká maminka, moc ráda si hraje s panenkama, dává je HAČÍ i HAJÍ a dokonce jsem koukala, že je i léčí, protože dávala MIMI do pusinky tubičku s homeopatikama, stejně jako to dávám přímo do pusinky já jí. :-) Takže MIMI a kočárky u nás opravdu frčí. Barbieny jsou NÁNA.

V tunelu, když jsme jeli vlakem ŠŠŠŠŠ, dělá BUBUBUBU.

Stále frčí oblíbená hra na NENÍ, zejména, když jí chci něco sebrat. Schová si to pod nožičky a tvrdí, NENÍ. Takže já na oplátku dělám čáry, máry, fuk a ona pak taky ČÁY, MÁ.. TADY JE!

Lezení do výšek posunula do dalšího levelu - už leze i na židle a na kuchyňský stůl.

Strašně se opičí po Andulce, zejména v kravinách, jak jinak :-).

A jak nemá o zábavu postaráno, tak ječí, ječí a ječí..

Důležitými slovíčky jsou i TAKY a EŠTĚ.. Zvlášť, když vidí, že Andulka něco dostala..

"Mami, proč nechodíš do práce?" "Andulko, vždyť já přece pracuju doma, víš, že dělám Euronu a za to mám taky penízky." "Hm.." "Ty bys chtěla, abych chodila do práce?" "No víš, mami, já bych se ti postarala o Adélku. Vyzvedla bych jí ze školky, něco bych jí nasypala k svačince, pak bych jí uložila a ty by ses klidně do tý práce objednat mohla."

Minulou neděli jsem vezla Andulku do Kostelce. Už od narozenin měla slíbený pobyt, takže se strašně moc těšila. Navíc jí Lenka slíbila, že budou spolu šít peřinku do kolíbky pro její miminko a Andulína na to opravdu nezapomněla a pořád to Lence, pro jistotu, připomínala :-).

Užili si to tam pěkně, Andulka šila na opravdovém šicím stroji a ve středu jsme měli domluvenou předávku v ZOO. Lenka jela s Lukajdou a s Andulkou autobusem a brácha měl v autě Andrejku a Tomáška od Lenčiny ségry. Sraz jsme měli kolem 11, my jsme dorazily s Adélkou jako první, takže jsme šly vystát tu šílenou frontu, která vedla k pokladně. Naštěstí to šlo celkem rychle, ale i parkoviště bylo narvané a přijížděvší autobusy chrlily další a další zvířátek chtivé návštěvníky. My jsme měli pořadové číslo cca 3.200. Když jsem okolo frčela za hodinu a půl, bylo tam už přes 6.000.. Bohužel se na lanovku s kočárem nevejdu..

Byl to poměrně nezvyk, přece jen takový nátřesk nepamatuju, jak tam chodíme vesměs v týdnu, tak mě to celkem překvapilo.

Na sobotu jsme měli s Novákovýma naplánovaný výlet na Český Šternberk vláčkem. Oni navrhli termín, Irča nám vyhledala spoje, slevy a když jsme v sobotu dopoledne přistáli u nich před barákem, tak se hrozně divili, co se jako děje. Takže jsme nakonec jeli sami a úplně suprově jsme si to užili. V tunelu to Adélka komentovala bu bu bu :-) a na hradě to už bylo kapánek hraniční, protože byla ospalá. Ale zvládli jsme to. Ještě jsme se šli podívat na hladomornu a v jedné restauraci v podhradí jsme stihli rychlý oběd a už zase na vláček zpátky. Adélka samozřejmě ve vlaku usnula, nechtělo se nám jí budit, vymysleli jsme proto, že si dojdeme v Sázavě ještě k Myšákovi na zmrzku, aby pak nebyla protivná. Po cestě domů nám před cílem nakonec usnula v autě Andulka a spala tak tvrdě, že jí neprobudilo ani že už jsme doma. Ale taky jí to prospělo.

Navečer jsme oprášili šipky, grilovali masíčko a poslouchali tradiční letní koncert Olympicu završený tradičním ohňostrojem :-). Fakt pohodička.

V neděli jsme si prohodili trošku program a vyrazili na rodinnou procházku už před obědem, aby se Adélka prospala na čerstvém vzduchu. Ušli jsme tradiční velký okruh, tipnu to tak na 10 km, musíme to jednou změřit třeba na kole. Do toho Andulína naběhá ještě dalších x kilometrů sem a tam :-). Našli jsem i spoustu hub a hladoví dorazili v půl třetí domů :-).

Ale je moc fajn, že jsme takhle mohli strávit víkend, v týdnu holčičky tatínka moc nevídají, jezdí teď hodně pozdě, mají nějakou velkou zakázku.

Andulku děsně baví jezdit na kole, takže navečer se chodíme projet. Ona frčí, my s Adélkou capeme za ní. Andulka na nás musí vždycky čekat, tak jsem jí radila, ať se otočí a přijede nám jako naproti. Její odpověď byla následující: "Mami, mně to nevadí na vás čekat, já se zatím kochám".

Loni v prosinci jsme oslavili 20 let, co jsme spolu s Petrem. Ptal se mě, co bych chtěla za dárek, já jsem si vymyslela zážitek :-). Trošku jsem se bála, aby z toho nebyl třeba víkend pod širákem, případně týden na vodě, ale naštěstí mě můj milovanej manžel zná natolik dobře, že ví, že po tomhle by  už žádné další výročí asi nebylo :-).

Pátral tedy po netu až našel super luxusní záležitost - jakousi masáž kaviárem a zlatem. Však jsem jeho zlatíčko, ne? :-) Zakoupil mi v salónu LaFayette poukázku, abych si to užila. Pak nějak nebyl čas a když už byl, objednací lhůty do salónu nejsou zrovna pružné, zvlášť, když je člověk závislý na hlídání, navíc při objednávání se slečna na recepci hrozně divila, co to chci a musela povolat na konzultaci kosmetičku, která mi sdělila, že už to dva roky nedělají.. ehm, ehm, ehm... ale poukázku klidně prodají.. Holt jsem se tedy musela obětovat a vybrat si to jinak :-).

Konečně všechno klaplo, Skaly dorazil z práce brzo, abych mohla já vyrazit, holčičky byly ten den navíc výživné, takže jsem se těšila opravdu jak malé dítě na kolotoč. Dorazila jsem do salónu a recepční se zhrozila - Ježiši, zlatíčko, co tu děláte?? - No co bych tam asi dělala? Utekla jsem od řvoucích dětiček, abych si dopřála relaxaci. Bohužel jim ale kosmetičku napadl nějaký bacil, takže musela odejít hned ráno domů a navíc měli na záznamníku vzkaz od nějaké dámy, že ruší kosmetiku, ale zřejmě chtěla zůstat inkognito, takže se jaksi nepředstavila. Doufali proto,že jsem to byla já.. No.. nebyla..

Málem jsem se tam rozbrečela, i když je to totální kravina, ale speciálně Adélka mi fakt dávala zabrat, takže jsem se k tomu relaxu dost upínala. Nejdřív jsem si říkala, že se projdu po centru, ale ve finále jsem byla tak otrávená a ještě se blížila jakási šílená bouře, tak jsem kopla do vrtule a jela zpátky domů.

Další týden se to konečně povedlo i díky mamce, která má o prázdninách jinou pracovní dobu a mohla mi pohlídat holčičky. Naprosto sobecky jsem je předala a zmizela v útrobách salónu. Na začátek jsem si naplánovala tu méně příjemnou část - letní úpravu na intimních partiích. Jenomže jak jsem s tím počítala už minulý týden, kapánek to vyrostlo víc a v jednu chvíli kosmetička škubla a asi to správně nepodržela a natrhla mi pííííp.. Krve jak z Býka, ona z toho na mrtvici, takže jsme pak činnost musely přerušit. Musela jsem se pak smát, protože nosím kalíšek, abych nemusela používat vložky a teď jsem, chca nechca, musela zas po vložkách šáhnout. Ale za dva dny už to bylo i celkem zahojené.

Pak už následovala ta rajská část návštěvy - masáže obličeje, hlavy, rukou, nohou, prostě nádhera. Na závěr jsem ještě byla nalíčena a mohla jsem vyrazit do světa jako nový člověk :-). Mamka byla zatím s Áčkama na Žofíně a Adélka absolutně nechtěla slézt z houpačky. Andulka zas chtěla na lodičky, tak jí mamka vysvětlovala, že my s nima nemůžeme jít,protože neumíme pořádně plavat. Načež Aňa duchapřítomně vymyslela, že se zeptáme některého z procházejících pánů, jestli třeba neumí plavat dobře a jestli by nešli s námi na lodičku :-).

Nakonec se nám podařilo, pod příslibem příští návštěvy s tatínkem, od tohoto nápadu Andulku odradit, nasedly jsme na tramvaj a razily domů. Po cestě ještě Andulínu hrozně zajímalo, co zpívá ta paní v tom autobuse, co jede za námi - byl to nějaký turistický zájezd s průvodkyní. :-)

Včera jsem si byla vybrat zbytek poukazu - tentokrát jsem byla objednaná na masáž. To byla taky parádička, i když místy to kapánek dost bolelo. Masérku ale naprosto odrovnaly moje "krásné" nohy, takže se zaměřila hlavně na ně a doporučila mi ještě další lymfatické masáže a poradila pár triků, jak těm nohám trochu pomoct a ulevit. Kolem kotníků mám totiž permanentně jakoby modřiny a nevypadá to fakt vůbec pěkně. Mamka mi dneska zašla do jednoho bylinkářství, koupila mi nějaké čajíky a dostala spoustu rad, co bych měla a neměla.. V podstatě mám maximálně omezit škorb a cukry, takže nemám jíst ani brambory, ani pečivo, jen rýži.. Tak doufám, že mi z té rýže nehrábne a místo Eurony se nevrhnu na prodej oblečení "titisou"..

Relax jsem zakončila nákupy - ač tuhle činnost  z duše nenávidím, jak to tak nějak samo vyplynulo, celkem jsem si to užila. Zašla jsem nejdřív do Bílé labutě, ale tam mi bylo hodně smutno, jak to tam vypadá. Přece jen ta nostalgie ze stále stejného lina na zadním schodišti jako před.. ježkovy zraky, teď jsem si spočítala, kolik to je let, co jsem tam nastupovala po škole!!!.. tak radši napíšu - jako "tenkrát" :-D:-D, ale celkově je to tam hodně velká bída.. Naštěstí je kousek Palladium, kde jsem ještě nebyla, takže jsem využila svobody a omrkla tam shopy. Ve finále mě to i bavilo, přinesla jsem si domů pár taštiček z letních slev a byla jsem moc spokojená, že aspoň trochu oživím svůj fádní šatník. Na náměstí Republiky jsem si ještě prohlídla výstavu obřích fotek a ve 22 hodin jsem byla doma jak na koni :-D.

První prázdninový den jsme strávili na zámku Loučeň http://www.zamekloucen.cz/. Je to otevřené teprve rok, nicméně v zámecké zahradě jsou naprosto unikátní labyrintárium http://www.zamekloucen.cz/vyletnici-labyrintarium-a-park-labyrinty.htm nebo-li 10 labyrintů a každý naprosto jiný. Ráj pro děti i dospělé. Děti se vyběhají, občas se ztratí, ale moc je to baví :-).

Vyrazili jsme s Míšou, Janou a Andreou a jejich dětma. My jsme navíc měly zcela neplánovaně s sebou Andrejku, protože když jsem jí vezla v neděli do Kostelce od našich, vymyslely s Andulkou, že by bylo fajn, kdyby Andrejka jela s námi do Prahy. Hlavním důvodem ale asi bylo, že se jí nechtělo uklízet v pokojíčku :-D.

Byl šílený pařák, ale park je krásně zarostlý a celý den nám bylo neuvěřitelně příjemně. Pro zpestření výletu jsem Andulce slíbila, že budeme obědvat jako princezny - objednáme si piknikové koše. U pokladny jsem se tedy hned ptala na možnost objednání, protože příprava trvá nějakou chvíli a už tam byl lehký zádrhel, v restauraci se k tomu výrazně neměli. Pán z pokladny byl ale velmi ochotný a do restaurace se mnou zašel, aby bylo vše v pořádku. Většinou mají na přípravu maximálně dvě hodiny, pro nás to bylo nachystané ještě o půl hodinu později. Budiž. Mezitím jsme si aspoň prošli labyrinty a dětem vyhládlo. Zbývající čas děti strávily poskakováním na trampolíně. Konečně nastala ta správná hodina a mohla jsem jít vyzvednout tu naší nádheru. Sice nás kapánek zarazilo, že když jsme se objevily s Andreou ve dveřích, ozvalo se - jo, to jsou ty koše - ucho sice mám, dokonce dvě, ale že bych byla proutěná, to jsem si fakt nevšimla.. Nicméně jsem nafasovaly proviant a s nadšením ho dotáhly na plácek mezi stromy.

Roztáhly jsme zapůjčené deky a ejhle.. Deka opravdu nebyla pro rodinu, ale spíš pro někoho, kdo má prdelku jak dva kmínky. Opět jsme to přešly a nechtěly se nechat zkazit náladu. Začaly jsme vytahovat jídlo a už se nám na ně vrhali hladoví potomci. Jaké bylo naše překvapení, když obsah neodpovídal našemu očekávání a to ani zdaleka. Koš byl prezentován jako rodinný, měla tam být 4 stehna a místo toho 3 špalíčky a 3 zbytkové kousky totálně přesmažené. Sendviče byly klasické housky se sýrem a se šunkou. Ovoce nemyté, příbory jen dvoje, místo 4 vajíček jen dvě, úplně chyběly koláčky, salát taky jen na ochutnání a to celé bratru za 575,- Kč a ještě jsme to měly ve dvojím vydání, protože jsme předpokládaly, že si vždy rozdělíme jeden koš a najíme se dosytosti všichni.. V romantickém koši, který byl o cca 100,- Kč dražší, bylo totiž psané pečené kuře o gramáži 1.100 g a láhev sektu. Sekt jsme jakožto řidičky nemohly, proto jsme zvolily tu rodinnou variantu.

Nedalo nám to, protože jsme měly pocit, že jsme hooodně nalítly a při vracení košů jsme všechny naše stížnosti přednesly panu vrchnímu. Ten se děsně divil, kde jsme vzaly ty počty, že on tam má nabídku bez specifikace a prostě se počítá, že rodina jsou dva jako základ a dětí může být klidně deset.. No prostě plkal kraviny. Donutily jsme ho tedy jít s námi ke vchodu, kde visela nabídka, podle které jsme si vybíraly. Zíral na to jako puk - možná o tom věděl, možná ne, kdo ví. Prý těch košů prodají celkem dost, tak je mi dost divný, že to ale ještě nikdo neřešil a že jsou lidi tohle ochotní akceptovat. Chtěly jsme po něm nějakou kompenzaci, na to konto nám sdělil, že on s tím nic neudělá, že navíc koláče pečou jen o víkendu. Když jsme se dožadovaly tedy vedení, pravil, že má obchodní jednání. Ujistila jsem ho, že to nenechám plavat.

Po návratu jsem sepsala mail, protože jsem byla opravdu hodně naštvaná tím spíš, že jsem holky do toho uvrtala a místo, abysme si užili všichni krásný piknik, byly jsme, my matky, totálně zpruzelé a děti zas hladové. Pořád jsme je okřikovaly, aby náhodou nesežraly někomu tu skrovnou porcičku.

Na mail se mi ozval přímo pan ředitel, že se velmi omlouvá, že to okamžitě řešil a už se to nebude stávat. Tak doufejme, že opravdu ne. Jako kompenzaci že by mi rád poslal voucher na služby, ať mu pošlu adresu. Tož jsem zvědavá, jak se pochlapí :-).

Nicméně i tak se moc rádi na Loučeň zase vypravíme, je to opravdu krásné místo a příjemně v dosahu, jen si možná zabalíme tu svou deku a housku se salámem :-)

Fotky jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/Vylet_na_zamek_Loucen_1.7.2008/