Všechny naše deníky

Dostala jsem sprdunk, že nepíšu. Já vím, a mrzí mě to. Ale tak nějak jsem v jakémsi časovém presu a pak už mi nefunguje mozek na souvislou větu. Tak to úspěšně valím před sebou a nabaluje se to a nabaluje..Tak zkusím zas trochu něco vybalit..

Velikonoce jsme strávili ve Skalici. Navíc jsme slavili narozeniny dědy, takže jsme se sešli zas po nějaké době (vlastně od Vánoc) všichni. Tím myslím, nejbližší Skálovic rodinu a je z toho plný barák :-) Adélka pokukuje po Natálce, ta by zas nejradši mezi holky už taky skočila, do toho ty dvě starší cácorky Andulka s Týnkou, no fakt slušnej hukot.

V pondělí pak Petr dostal obě holčičky na starosti a vyrazili na koledu. To bylo snad poprvé, co šel. Vždycky jel radši na ryby :-). Nicméně si to docela užili všichni tři, takže do Prahy jsem řídila já :-D.

Další víkend proběhla velká premiéra - vlastně několikanásobná. Já jsem pořádala pro svoje šikulky školení Eurony, což byla velmi příjemná akce a ve velmi příjemné pizzerii - www.pizzeriamanna.cz - a Petr odjel s holčičkama do Skalice. Byl to tedy náš první víkend, kdy jsme byly s Adélkou od sebe. Zvládli to klasicky na jedničku. Já jsem si dopřála naprostého luxusu a prospala jsem neděli. Už jsem to dost potřebovala, protože jsem pracovala na prezentaci vždycky po nocích a pak taky ty nervíčky, jak to dopadne, když nejsem zvyklá mluvit před lidmi.. :-)

A aby toho nebylo málo, první dubnový víkend jsem měla domluvený bříškotanečnicový víkend. Tentokrát jsme byly ve Zbraslavicích. Je to poměrně pěkné rekreační středisko, ale má pár mušek. Personál se zasekl někde v sedmdesátých letech (teda kromě pana správce, ten byl naprosto úžasný), jídlo bylo taktéž velmi velmi zajímavé - naprosto neuvěřitelná byla páteční večeře - krajíc čtvrtečního chleba, houska, kus dost otřesné sekané, dvě kolečka salátové okurky a vajíčko natvrdo. Navíc se k jídlu nepodává vůbec žádné pití, takže to bylo lehce dusivé :-).

Docela komické i bylo, když jsme v sobotu tlachaly, měly jsme rozsvíceno a v půl druhé najednou světlo bliklo a zhaslo. Za chviličku se rozsvítilo, ale asi na 20% výkon - to zřejmě měl být pokyn - rychle do koupelny a na WC, ale my jsme z toho byly tak paf a tak jsme to řešily, až jsme promeškaly tu vhodnou chvíli a najednou blik a byla totální tma.. Ale na chodbě se svítilo.. Ještěže mám na mobilu baterku :-).

Taky byl celkem nářez záchod - docela byl cítit, navíc nás na něj bylo celkem 10 dam - vždy to byly dva spojené pokoje se společnou sprchou a WC. Ještěže jsem s sebou měla prostorové aromatikum od Eurony, zachránilo nám život před bídnou smrtí udušením.

Docela byla legrace, že jsem jela sice na bříškotanečnicový víkend a ve finále jsem nebřišnila ani jednou :-) Nicméně jsem si vyzkoušela hip hop, sambu a přišla jsem na chuť pilates, které mi doposud připadalo hodně nudné. A taky jsem si nechala udělat lymfatickou masáž, přijely tam totiž kosmetičky s vychytanýma mašinkama.

V sobotu večer jsem si vyšvihla svou první veřejnou prezentaci Eurony, což byl taky solidní adrenalin, ale dopadlo to moc dobře :-). Největší radost jsem měla z praktické ukázky - zvědavý pan správce chtěl vědět, co to mám a na co to je a samozřejmě mi rovnou říkal,že takových už tam bylo a nabízeli mu zázraky a pak skutek utek. No to byla samozřejmě těžká výzva - vzala jsem čistič na trouby a grily, stříkla jsem na jejich hnusný obrovský friťák a šla prezentovat. Po prezentaci jsme se vydali na obhlídku, co to udělalo. Měla jsem z toho trošku sevřené půlky, přece jen až takovou špínu jsem ještě nikdy nezkoušela likvidovat, ale Eurona opět nezklamala, jen jsem hadrem lehce přejela a objevilo se původní nerezové víko :-). Pan správce lovil spadlou čelist kdesi pod friťákem a samozřejmě si přípravek hned koupil. Prý to zkoušeli čistit vším možným a nic nezabíralo. Já byla teda víc než potěšená taky :-).

Po cestě domů mě holky vyhodily u Naháče, tam už čekal Skaly a odvezl si mě do Skalice. Popřáli jsme babičce k narozkám, sbalili saky paky a vyrazili do Prahy.

Dnes byla opravdu výživná noc - ve 2 přilezla Aňa ke mně do postele, že má ošklivé sny, ve 4 Adélce vypadl dudlík, který jsem nemohla najít, v 6 se pak vzbudila už na mlíko a v 7 jsem vykopala Skalyho.

Holčičky už měly v pokojíčku veselý mejdan a Skalyho málem vomyli..

Obě vypadaly jak vyznavačky totálního naturismu, fakt paráda.. Nechápu, jak se to Adélce povedlo, svlíkla se ze spacáku, pyžámka a sundala si plínku, protože jí měla asi půltunovou včetně hovínek.. Naštěstí postýlka zůstala suchá..

Když jsem se zlobila s Andulkou, že mi hlásí každou kravinu, ale že je Adél nahatá, tak se na mě zkroušeně podívala a špitla - No, já ti rozumím, mami..

Přerazit? Rozchechtat se??? Co je výchovné??

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Jeli jsme autem, měli jsme s sebou nějaké pití. Petr dopil a prázdnou lahev hodil dozadu na zem, pod Andulčinu sedačku. Aňa se na něj podívala se slovy: "Je tu snad nějaký odpakový koš nebo co?"

Ještě se vrátím k Adélčiným narozeninám. Po oslavě jsme vyrazili tradičně do IKEA, protože když má Andulka odtamtud narozeninová trička, Adélka nesmí být ošizena. Jak to ale bylo v sobotu, tak to bylo trošku peklíčko. Miliony lidí, naštěstí jsme přijeli kolem 18 hodiny a než jsme se odtamtud vymotali, už to nebylo tak strašné.

V úterý jsme měli ve školce zase vyráběnkování. Rodiče byli pozváni, aby si s dětmi vyrobili nějakou tu výzdobu. Bylo to moc příjemné a i Adelaidě se tam líbilo, protože těhle menších dětí tam bylo víc.

Ve středu jsem odfrčela do Havlíčkova Brodu na celostátní setkání (ono to vlastně bylo mezinárodní, když už tam byli i Slováci :-)) manažerů Eurony a ač jsem s tím nepočítala, byla jsem už oceněna jako Leader a dostala jsem krásnou koženou aktovku. Jela jsem ještě s jednou paní vlakem, nějak se mi nechtělo po dálnici, když každou chvíli chumelí. Druhý den na to se na D1 stala největší dopravní nehoda v historii, srazilo se přes 100 aut. Když jsem to viděla ve zprávách, bylo mi z toho do pláče. Naštěstí tam nikdo nezahynul, ale zraněných bylo dost a představa, že v té zimě člověk uvízne na x hodin na dálnici.. brrr.. Tím vlakem to byla pohodička, příjemná cesta a ještě jsem si mohla dát šampáňko, když nám byla představena naprosto úžasná řada profesionální péče o tělo a vlasy. Celkově to setkání bylo hodně příjemné.

A hlavně se ve středu večer konečně narodila dvojčátka Peg - Jolanka a Jonášek. Mobil jsem napjatě sledovala celý den a počkali si, až dorazím do Prahy :-). Naštěstí se narodili ve středu, ne jako Vilémek od Jaffi minulý týden. Zpráva o jeho narození mě totiž zastihla v Chýši, takže jsme to s holkama musely oslavit a v pátek jsem měla nevítanou společnost - trpaslíky v hlavě. A v tomhle ne zrovna čerstvém stavu jsem musela udělat ten Adélčin dort :-D.

Nakonec jedno chluby chluby - naše Jarněnka vyhrála u dětí konkurz, takže visí u vchodových dveří do školky :-) 

Je to opravdu neuvěřitelné, ale uběhl rok, co jsem přišla domů v depresi, že mě poslali domů z porodnice a stále nerodím a pak večer jsem se konečně dočkala :-). V předvečer Adélčiných narozenin jsem tedy během patlání slavnostního dortu vzpomínala, co jsem tehdy zrovna v tu dobu dělala a téměř současně s Adélčiným loňským výjezdem na kole jsem dodělala i první Adélčin dort.

Pořád jsem nevěděla, jaký by měl být, ale pejsci jsou přece jen nejoblíbenější zvířátka, takže volba padla na tohoto zástupce zvířecí říše. Byl to trošku oříšek, absolutně nemám představivost tohoto druhu, takže vymyslet lego z plátů byl pro mě téměř nadlidský úkol. Taky mi jaksi nevyšla hlava a musela jsem trochu nastavovat. :-) Nejdřív to vypadalo jako náklaďák, pak, po potažení jako grilované kuře a chvíli dokonce i jako želva, ale Adélka poznala můj prvotní záměr a tak mi udělala radost, jaká je to holčička inteligentní :-D.

Na oslavu dorazil babinec - taťkovi otekla noha natolik, že nemohl skoro chodit. Takže přišla mamka, babička a Lidunka. Adélka si užívala pozornosti všech a evidentně si svou první oslavu krásně užila. Další oslava, tentokrát se Skálovýma, proběhne příští týden.

Ještě jeden postřeh na konec - stejně jako loni byl 15. březen nádherný, slunečný a následující dny naprosto příšerné :-). 

Musím oběma holčičkám připsat do deníčků další poprvé. Včera se poprvé zúčastnily demonstrace. Nejsem v tomhle směru zrovna akční, nicméně včerejší akce se nás dotýkala opravdu hodně, tak jsem prostě měla pocit, že jít musíme. Na Jungmannově náměstí se konala akce Chceme okruh OKOLO Prahy, více informací je na www.drahan.chabry.cz nebo na www.volny.cz/szokruh.

Jedná se o to, že Praha nutně potřebuje okruh. To se ví už dávno a je to čím dál akutnější. Ale z jakéhosi nepochopitelného důvodu má vést ten okruh velmi zabydlenou částí, v projektu jsou jakési tunely, přemostění, vyústění, zavádí tranzitní kamionovou dopravu do města, prochází chráněnými přírodními oblastmi a je tam ještě dalších proti. Bohužel se asi jedná o hodně velké peníze, takže panstvo na radnicích se této varianty drží stůj co stůj. Největší zatížení by nesla Suchdol a částečně by se to dotýkalo i Chaber a nás.

Existuje samozřejmě i protinávrh - který je levnější, vede od Prahy dál, takže opravdu splňuje význam slova OKRUH a hlavně vede neobydlenou krajinou. Včera proběhlo na Magistrátu veřejné ústní jednání, ale prý to bylo celkem děsné. Magistrát nechtěl pořizovat ani záznam, občanské sdružení si to muselo vysloveně vydupat. Arogance úředníků je opravdu neuvěřitelná.

Když jsem někomu řekla, že jdu demonstrovat a ještě ke všemu s holčičkama, tak na mě všichni koukali jak na blázna. Ale my jsme se přece nešly rvát s nějakýma ultrapravičákama nebo ultralevičákama. Jen chceme i nadále bydlet v krásné Praze, která je pro lidi a ne pro kamiony. Když budu doma jen sedět a nadávat, nic se nezmění. Takhle mám aspoň maličko pocit, že jsem dala najevo svůj nesouhlas a třeba mi jednou ty naše holčičky neřeknou - Mami, proč jsi tenkrát něco neudělala? Stejně tak, jako my teď nechápavě kroutíme hlavou nad magistrálou vedoucí centrem Prahy anebo nad Jižní spojkou, která vede našim pod okny. Ten hluk a smrad se nedá popsat.

Na té demonstraci nás pořád někdo fotil a natáčel a nakonec jsme tady na straně 3 :-)

http://www.24hodin.cz/assets/Archiv/11032008.pdf

Fakt super fotka.. Úplně zbožňuju, když mě někdo zabírá z profilu :-D

Každou středu k nám zajíždí pojízdná knihovna. Už jsem psala, jaký je to pro Andulku zážitek a dneska jsme to říkaly i Emičce, že je tady zase ta knihovna. Emička slyšela samozřejmě jen tu nejpodstatnější část a hned mě okřikla, že to se teda neříká! Hned jsem si vybavila, jak tohle řešila Andulka, když slovo "knihovna" slyšela z TV :-). Andulka jí teda poučila, že si tam půjčujeme knížky, nicméně fekální téma je samozřejmě natolik zaujalo, že řešily, jestli je ten autobus plný knížek nebo hoven..

V autě jsme řešily, která ruka je pravá a která levá, jestli je to tak i u nohy a ve finále se mě Andulka zeptala, jestli to mám stejně jako ona :-)

Andulka byla u paní zubařky naprosto vzorná, zoubky má v pořádku a chce tam chodit pořád :-).

Od té doby, co chodí do školky, tak mnohem líp jí, dokonce začala jíst i brambory, z čehož jsem stále v šoku :-).

Je čím dál rozumnější, někdy lehce klackovatí, ale celkově je ohromná pomocnice. Umí skvěle zabavit Adélku, která na ní naprosto visí. Ty obdivné pohledy vůči starší sestřičce jsou úžasné.

Občas jí už naskočí "r", tak snad se to brzo vytrénuje k dokonalosti.

Oblíbený večerní rituál - musíme jí s Petrem rozhoupat a hodit do postele, pak přikrýt, sluníčkem udělat kucy, kucy jako na miminko a zazpívat Spi, děťátko, spi a chrupe :-)

Po čase jsme zas vyrazili do Skalice - byl tam maškarní. Andulka šla za Sněhurku, Adélka jí dělala trpaslíčka :-). Andulka zpívala na mikrofon písničku - pán vyvolával dobrovolníky, párkrát jí přeskočily větší děti, tak se pak naštvala a rovnou se nacpala na židli, z které děti zpívaly :-). Byla tam spousta masek, velký šrumec. Adélce se to moc líbilo, nejvíc asi sbírat ze země konfety. Jen jsme museli hlídat, aby na ní nešláply děti.

Cestou domůj jsme se ještě stavili v Kostelci a Andulka byla pozvaná na oslavu Andrejčiných narozenin, že tam stráví zas celý víkend.

Já jsem absolvovala svou první poradu s vedením Eurony a fakt jsem ráda, že jsem se tam konečně vyhoupla a už se znám s adresáty mých mailů osobně :-). Také jsem se tam seznámila s naším nejvyšším direktorem v síti a z toho vyplynula i bližší spolupráce, což jsem ráda, můžu lapat strategie od dalšího člověka, který navíc už něco dokázal. Petr hlídal Adélku, tak jsem si pak vyřídila i nějaké nákupy a bylo to celkem hodně osvěžující :-).

Za leden jsem konečně dosáhla na 21 % - což je nejvyšší možný provizní stupeň, který musím 3x za sebou obhájit a poté budu už opravdu Leader a můžu útočit na další tituly :-). Nicméně mám obrovskou radost, že jsem se za půl roku dostala tak vysoko a je to hlavně zásluhou mých hooodně šikovných holek, které velmi rychle pochopily, že jim Eurona dává velkou šanci.

O víkendu proběhla u našich zas velká únorová oslava - opět jak Vánoce :-). Dělala jsem tentokrát dva dorty a poprvé potahované marcipánem :-). Nejvíc mě potěšila Lidunka, když mi nevěřila, že jsem je fakt dělala sama. Ale byly fakt ještě hodně nedokonalé.

Tenhle týden jsme zahájily návštěvami - v pondělí jsem vezla Euronu do Youngu a konečně jsme popřály Gábince k narozeninám a i jí předaly dárečky ještě od Ježíška. Andulka jezdí YR moc ráda, takže se vždycky ptá, kdy zas vyrazíme. A v úterý jsme pro změnu vezly Euronu Cecelce, takže Andulka si užila pro změnu klučičí společnost Ondráška a Matýska.