Všechny naše deníky

Zásadní novinka - Adélka už nedostává jen mateřské mléko, ale už i zeleninku. Šlo to tedy dost ztuha, opravdu jen po pár lžičkách, ale s odstupem času musím říct, že je mnohem lepší jedlík než Andulka a přece jen něco sní, i když se u toho občas tak příšerně šklebí :-)

13.10. jsem Adélce přestěhovala postýlku do pokojíčku k Andulce v domnění, že bude spát lépe. Ehm.. Posunula první probuzení na 22 - 23. hodinu.. fakt nářez! Navíc si ráno nemůžu přispat, protože zas pomáhám vypravovat Andulku do školky, kam jí naštěstí většinou vodí Petr. Nechápu, že pořád ještě funguju, když má naprostý spánkový deficit.

Většinu času tráví Adélka na břiše, aby jí náhodou něco neuteklo. Jezdíme tak i venku s kočárkem, musím odtáhnout boudu, aby mohla pozorovat okolí. Jinak ječí a ječí.. Ale opět se povedl ten řev stáhnout o pár minut, přece jen se už lecčím zabaví. Hračky jí moc neba, dává přednost věcem typu vařečka, naběračka, ideální je třeba i nabíječka, ale tu jí nepřející rodiče fakt nedovolí..

Neuvěřitelně reaguje na Andulku, už by s ní nejradši asi dělala blbiny :-)

Zvrací čím dál míň, takže opravdu asi bude něco na tom, že se začátkem příjmu jiné potravy se to lepší.

Nikdy bych nevěřila, že budu šťastná, že je ze mě Seniorka :-). A to ne ledajaká, sice stále nedostanu žádnou slevu na socku ani do muzea, ale dosáhla jsem na titul Senior Advisor a fakt mám radost. Abych se vrátíla k prvopočátku - na netu jsem objevila exkluzivní bytovou kosmetiku Eurona, zaujalo mě tam spousta věcí a protože jsem hamižný Býk, nechtělo se mi platit někomu něco navíc a rovnou jsem si zažádala o svoje zákaznické číslo.

To bylo 13.7. Nakoupila jsem si nějaké výrobky už za velkoobchodní ceny - nutně bych toho potřebovala teda samozřejmě víc, ale musím brát ohled na náš rodinný rozpočet :-) - a zjistila jsem, že kromě toho, že je to ekologické, tak to navíc úžasně funguje! Jak příjemné zjištění! Jen kolik peněz jsem vyházela za čističe na trouby a bezúspěšně! Tohle jsem jen nastříkala a po nějaké chvíli setřela. Navíc jsem akorát dopotřebovávala prášek na praní a Lovelu fakt už nechci ani vidět! Možná píšou, že je vhodná pro děti, ale absolutně nic nevypere. Z prášku od Eurony jsem byla unešená. Nejen, že zmizely skvrny, ale prádlo bylo fakt krásně vyprané, Biostain mi pomáhá odstraňovat pohromy po příkrmech (pamatuju si, jak jsem Andulku vždycky převlékala na krmení do toho nejhoršího oblečení) a aviváž prádlo nezalepí, ale konečně mám zas měkké ručníky.

Celkově je tam spousta výrobků, které mi usnadnily život a ještě nám neotravuju životní prostředí, což je pro mě docela důležité. A když to spočítám kolem a kolem, tak to vyjde i levněji než komerční záležitosti. Jsem moc ráda, že jsem Euronu našla :-).

A jak jsem byla nadšená, tak jsem to vyprávěla kámoškám a ty se taky rozhodly začít používat Euronu a teď už mám najednou pod sebou přes 20 lidí a díky nim jsem dosáhla právě na ten titul Senior Advisor :-). Hodně mě to baví a vidím v tom i velkou příležitost k výdělku a k tomu, abych nemusela po mateřské nastoupit do práce od do a mohla pracovat z domova, což by bylo fakt super.

Mám cíl, že do roka chci jít na direktorský oběd jako právoplatná direktorka. Momentálně jsem v 1. čtvrtině žebříčku.

Tak tohle jsem sem prostě musela zapsat, abych si jednou mohla číst třeba na Maledivách, jak jsem nadšeně začínala :-))

Ráno bylo extrémně hnusné. Zima, déšť a ještě výživná noc s holčičkami. Ale i tak jsme po snídani vyrazili na Bouzov. Hrad nás naprosto nadchl nejen exteriérem, ale i interiérem a moc příjemnou průvodkyní.  Mají prohlídky po 2 minutách, tak jsme nakonec šli jen my a jeden pár, tak ani moc nevadilo, že děti byly občas slyšet, ale celkově to všechny čtyři zvládly na jedničku!

Holky byly k sežrání, když si v místnosti, kde byla na zemi kůže medvědů, klekly proti nim a upřeně je z bezpečné vzdálenosti pozorovaly, jestli ti medvědi vstanou nebo ne. Navíc se hned skamarádily s průvodkyní, chtěly vědět, jak se jmenuje a jestli na hradě bydlí :-).

Andulce jsem vyprávěla, že se tam natáčela pohádka O létajícím ševci a ukazovala jsem jí, kde byla ta princezna a kam za ní Jíra letěl a tak jí pak zajímalo, kdy zas budou lítat ševci :-).

Po prohlídce jsme ještě shlédli výstavu papírových modelů česko-slovenských hradů a zamířili do zábavně-naučného historického centra, které se pyšní největším trojským koněm v Evropě. Jenomže mrňouskové akorát usnuli, tak jsme se chopili příležitosti najíst se v klidu a zapadli do místního hostince. Po obědě se ale spustil liják, takže trojského koně uvidíme asi jindy.  

Navečer jsme zase chtěli do bazénu, ale cosi tam shořelo. Nakonec se to povedlo opravit a mohli jsme jít vyráchat děti o 1/2 hodiny později.

Večeře byla dnes nad poměry dobrá a dokonce horká! Andulka tu, pro pobavení hotelových hostí, vyšvihla několik tanečních čísel a už včera se s Emádou nastěhovali k sousednímu stolu, takže ten kluk s holkou už vědí o našich rodinách naprosto vše!

Perlička: Andulka chtěla vyřídit babičce, že jsme dnes byli na psí boudě. Vůbec jsem nechápala co tím myslí, až když  vyprávěla těm našim sousedům, že jsme byli na "hradě Bouda", došly mi souvislosti :-D Bouzov = bouda = psí bouda

Dnes je naprosto hnusně, hnusně, hnusně a zase hnusně!. V noci hodně pršelo, k tomu nárazový vítr, fakt děs! Dokonce už začali v rádiu hlásit povodňové ohrožení. Ema se prý celou noc budila, měla horečku, ve finále je z toho angína. :-( Loudínovi tedy odjeli po snídani do Prahy. Celkem jsem jim záviděla, že už jedou domů..

My jsme šli na koně, ale byla to jen projížďka po jízdárně - 3 kola Andulka a 3 kola já. Koník už byl unavený, od rána vozil ty tělesně postižené, co to měli jako terapii. Vůbec se mu nedivím, taky bych byla zpruzelá - 3 hodiny chodit pořád dokola.

Petr se šel pak s Andulkou a Adélkou schovat pod altánek, aby zbytečně nemokli a já jsem si šla užít rašelinu. Dneska jsem dostala i čistý ručník!! Docela vtipné je, že to tu mají na solární ohřev a sluníčko jaksi nesvítí, takže na vodní procedury typu perličková koupel či whirpool nosili vodu z kuchyně se slovy - Lij to tam pomalu, ať je neopaříš...

Ale já jsem si rašelinu užila, krásně jsem si prohřála záda i ledviny a dokonce jsem si i pěkně schrupla :-).

Zbytek dne jsme strávili v hospodě - byli jsme tam sami - a na pokoji. Zkoušeli jsme spát, ale Adélka děsně prudila, takže se vyspali jen někteří z nás... Očima jsem posouvala čísla na mobilu, aby už byl večer a holčičky šly spát. Ještě jsme konečně napsali pohledy, Andulka všude přidala osobní pozdrav a byla tak sladká, jak si to "předčítala", že jsem jí musela nahrát na mobil.

Po další příšerné noci jsme se vypotáceli do dalšího ultra hnusného dne. Petr sice měl narozeniny, ale nějak jsem to úplně zazdila :-(

Ráno jsme tedy na sebe mrkli, že nebudeme déle prodlužovat tuhle agónii anež byla snídaně, měla jsem zabaleno. Takhle rychle jsem to snad ještě nikdy nezvládla, navíc jsem se už táááák těšila domů!!!

Byla jsem odhlásit zbytek jídla a v duchu celotýdenního "opečovávání vážených hostů" mi paní vedoucí vrátila penízě a nazdar bazar. Nějaké - děkujeme, těšilo nás apod. fakt nehrozilo.

No.. měli na pokojích dotazníky o spokojenosti se službami, tak jsem se fakt nežinýrovala. Doufám, že to někam nezahodili a vezmou si  z toho aspoň něco.. Je fakt škoda, že takové krásné zařízení takhle ničí neschopný personál :-(.

Nálada se nám zlepšovala každou minutou a cesta domů proběhla naprosto v pohodě.

Každopádně Agrocentrum Ohrada již nikdy více!

Andulce už bylo tři a půl roku.. To je fakt síla! Do školky chodí moc ráda, konečně se dočkala i spinkání. Pořád tam něco vyráběnkují a dokonce nás čeká první akce pro rodiče, tak jsem na to zvědavá.

13.10. byla Andulka poprvé v cirkuse a přišla naprosto nadšená. Moc se jí to líbilo, takže doma si pořád hrajeme na cirkus :-)

Ale momentálně chce být paní doktorkou. Chodí doma v chirurgických rukavicích a s oblibou nám píchá injekce :-))

Po nástupu do školky měla zvláštní období, kdy po každém odchodu a po zaklapnutí vrátek následovala hysterická scéna kvůli nějaké absolutně bezvýznamné záležitosti. Nejdřív to bylo proto,že nemůže být ve školce déle a pak asi proto, že nebyla zvyklá spát jen hodinu a byla prostě nedopečená. Nechci to zakřiknout, ale snad už jsme to překonaly a je z ní zas ta úžasná neuječená a neukňouraná holčička.

Po snídani, která je tedy velmi velmi jednoduchá, jsme se vypravili na obchůzku okolí. Hlavně jsme hledali nějaké potraviny, protože 2 rohlíky a 1 krajíček chleba od včera nám k snídani fakt nestačily. Potraviny se nám nalézt povedlo, ale sortiment mi trochu vyrazil dech. Z ovoce a zeleniny tam měli celé dvě hlávky zelí a 3 citrony, stejně široký výběr byl i u ostatního zboží. Je vidět, jak jsme rozmazlení..

Vyšlapali jsme kopec až k místnímu kostelíku, pokochali se pohledem na naše ubytování a zas smažili dolů, protože jsme byli objednaní na masáže. To byla taky dost vtipná záležitost. Věděli, že přijede skupina 25 tělesně postižených a budou požadovat speciálně procedury a přesto pustili rehabilitační sestru na dovolenou a nechali tu jen jednu jedinou paní na záskok.

Masáž byla celkem příjemná, i když už jsem zažila lepší. Jen mě trochu zarazilo, že paní nevyměnila prostěradlo po Míše. A jak jsem se pak dozvěděla, ani Míša neměla čisté, bylo to prostě takové putovní.. Blééééé!!! Ale nechala jsem si dát ještě parafín na záda a to byla lábuž.

Po obědě jsme vyrazili do Boskovic, Petr nutně potřeboval plavky. Tam se naprosto příšerně ochladilo a navíc pršelo, tak jsme byli rádi,že máme v autě zimní bundy.

Mezi 17-18 máme vyhrazený bazén. Holky z něj nevylezly, děsně se vyřádily a taky pořádně unavily. My jsme s Adél koukaly ze břehu, do vody si po tom zánětu močáku fakt netroufám.

Adélka byla natolik unavená, že se mi jí povedlo uspat téměř okamžitě a v domnění, že se konečně v klidu najím, jsem vyrazila za ostatními. Nicméně na klín se mi cpala Andulka, takže na jídlo v klidu si asi tak ještě 15 let počkám. :-).

Večer Aňa lehla a okamžitě spala. Petr přišel z hospody taky velmi brzo, protože paní jim řekla, že je 1/2 10., tak bude zavírat. Zavíračka je ve 22 hod. Nehledě na to, že došlo pivo.

Vtip dne: Aňa říká Emě - No to si piš, Emi! Emička naštvaně - Nebudu si nic psát! Nemám přece tužku!

Po snídani jsme vyrazili na hrad Pernštejn. http://www.pruvodce.com/pernstejn/ Já jsem si ho evidentně spletla s Bouzovem, ale i tak to byl příjemný výlet. Opět se, bohužel, projevila místní "pohostinnost". Odbočka na parkoviště je tak blbě značená, že jsme přejeli. Pán na parkovišti nás vítal hurónským smíchem, že jsme další, kteří to netrefili. Pak jsme slyšeli i další nadávající návštěvníky, tak chybka bude asi někde jinde..

Nicméně jsme vylezli na hrad abychom zjistili, že před 5 minutami začala hodinová polední pauza. Možná kdyby byla dole cedule anebo nás upozornil ten bodrý chlapík, mohli jsme si v teple dát zatím něco k jídlu a nemrznout na nádvoří se 4 dětmi. Ale to bych chtěla asi moc.. Naštěstí byla aspoň otevřená místnost před pokladnou, tak jsem tam Adélku na stojáka nakojila a bylo to jak v Koruně za starých časů :-D

Pak konečně přišla velmi "příjemná" paní pokladní a krom vstupného na prohlídku nás zkásla ještě o 10,- Kč/osobu za vstup do hradu. To mě teda trochu překvapilo. Myslela jsem si, že když zaplatím 80,- Kč vstupné, tak mám nárok omrknout hrad, respektive těžko bych se k té pokladně dostala jinak. Chápu, že údržba takových památek je velmi náročná, ale tohle mi připadá trošku na hlavu.

"Velmi příjemný" byl i průvodce. Naštěstí všechny děti to zvládly na jedničku, i když interiéry hradu až tak zajímavé nejsou. Andulku nejvíc zajímalo, kdo má na sobě něco od Adidasu a neopomněla svůj objev vždy patřičně okomentovat :-).

Po prohlídce jsme zašli do hradní restaurace, měli jsme totiž už fakt hlad a byla nám zima. Tam nás čekala velmi příjemné překvapení - první milý a ochotný člověk od našeho nedělního příjezdu na Moravu - servírka a navíc nám přinesla velmi chutné jídlo, kterého bylo spoustu a navíc bylo dokonce horké!! To se o našich večeřích opravdu říct nedá..

Domů jsme přijeli těsně před plaveckou hodinkou, takže holčičky zas dostaly zabrat :-).

Vtipy dne:

Konečně zas měli točenou 10, ale Standa čéháčku nebo-li Černé hoře nedůvěřuje, tak pije lahvovou Plzeň. Když si objednal druhou, servírka mu povídá: A jak dlouho tu budete? Už jich mám jen 12!

***

Standa šel ven a Andulka mu povídá: No neříkej mi, Stando, že jdeš zas kouřit ven!!!

***

Servírka si odnášela 2 plata vajec. Zvědavá Andulína chtěla vědět kam je nese. A prý do auta,že si je koupila. Emička to komentovala - Ale my nemáme vajíčka! Načež Andulka s blahosklonným výrazem pravila: Emi, já vajíčka nesnáším. Nejsem totiž slepice!

***

O této paní by se dalo psát celkem dlouho. Např. nám při večeři povídala, že musela našít dětem na tepláčky kapsičku na kapesník, že to školka vyžaduje. My jsme opáčily, že asi poneseme do školky papírové kapesníčky, načež ona nám vysvětlila, že kapsy jsou stejně nesmysl, protože "na dědině děti nesmrkajó, ale sople olizojó anebo  utěrajó do rukáva". Slabší povahy by asi večeři nedojedly..

Problém byl i když Míša chtěla pro Emu stejnou ozdobičku  na zmrzku jako jsem měla já v poháru, aby se holky nehádaly. Dostalo se jí ponaučení, že je to jen k poháru, ale že teda výjimečně a jen dnes a z protekce jí ten střapeček dá.. My jsme zaplatili za pobyt cca 8 tis. každá rodina a pro ně je problém věnovat dítěti jednu blbou špejli se střapcema.

První týden září jsmě měli naplánovaný náš jediný společný rodinný týden za celý rok. Vybírala jsem ze všech možných i nemožných odkazů, až jsem vybrala www.ohrada.cz. Zabukovala jsem to s celkem velkým předstihem, zaplatila zálohu a už mailová komunikace mě měla varovat, že to nebude úplně jednoduché..

Máme lehce posunutý start. Ještě jedeme na oběd k Uli, na odloženou grilovačku. Odložená byla i kvůli mému zánětu močáku a ledvin, úplně stejně jako loni. U Uli jsme si to výborně užili a ve 14:45 jsme vyrazli na východ.

Loudínovci už byli na místě a šli zrovna na procházku. My jsme od benzínky na Proseku ujeli celkem 250 km. (Hm, když to tak přepisuju, tak mi trochu uniká můj tehdejší myšlenkový pochod :-))).¨

Přivítání personálem bylo poněkud zvláštní a velmi vlažné. Stáli jsme u recepce jako trubky, až jsem se šla zeptat servírky, která došla pro dotyčnou paní. Ta nám sotva odpověděla na pozdrav, nemluvě o nějakém přivítání, představení se.. Hlavně abysme jim zaplatili..

Prostředí je krásné, ale "ochota" personálu vskutku neuvěřitelná, což bylo už trošku cítit z mailové korespondence.

Po večeři si holky ještě trochu zablbly na hřišti a šli jsme je uložit. Hospoda je zavřená do 22 hodin, takže nehrozí žádné ponocování. Já jsem se chtěla dívat na Chirurgy, jenže za TV na pokoji se platí 50,- Kč/ den. Vyslala jsem tedy Skalyho, ať mi to na ten večer zaplatí. Přišel po chvíli s anténou, ale nepovedlo se mu to zprovoznit. Musel dojít do baru pro pána, ať s tím jde něco udělat. Šachovali kolem toho asi 10 minut, když to konečně naskočilo. V tu chvíli jsem si zrovna přečetla v programu, že Chirurgy už nedávají, tak jsem milého pána nechala anténu zas odnést :-)). Skaly byl nadšen.. :-)).