Všechny naše deníky

"Mami, víš, proč se Krkonoše jmenují Krkonoše?" "No to nevím, proč?" "No protože tam smažej řízky".

Ale proč, jak a nač - to už jsem se nedozvěděla :-D.

Bohužel si se z školky Andulka přinesla nepěkný zvyk - něco jí vytýkám a ona začne napřahovat ruku. Už jsem se rozčílila, že to si teda dovolovat nebude a ať kouká dát tu ruku dolů a ona mi povídá: "Já ti jenom ukazuju nehty!"

Dnes končil pobyt Dráčkovcům, tak jsme vymýšlely výlet směrem ku Praze. Počasí nebylo nic moc, každou chvíli to vypadalo na déšť, takže to chtělo spíš indoorovou aktivitu. Volba padla na Jilemnici a místní Krkonošské muzeum. To nás celkem nadchlo, mají tam pohyblivý betlém a expozici pekařství a speciální výstavu perníčků a lyžařství. Celkově mi teda trochu uniká souvislost, ale neva :-).

Odtud jsme zamířili do Zvědavé uličky. Smysl spočívá v tom, že každá chalupa v ulici byla o okno předsazená tak, aby ve finále všichni viděli na náměstí. Legrace nastala, když Míša v domnění, že se jedná o skanzen, nakukovala otevřenými dveřmi do chalupy. Majitelka byla celkem překvapená, kdo a proč jí leze do baráku :-). Domky jsou totiž normálně obývané.

Paní z muzea nám poradila na oběd Šaldův mlýn, který vévodí Zvědavé uličce. Bohužel, ač bylo 1/2 3., měli plno a prý by nás obsloužili nejdříve za hodinu a čtvrt.. Fakt síla.. Děti začaly být protivné z hladu a únavy, ale v Jilemnici prostě není kde se najíst :-(. Nakonec jsme skončili na náměsti v jakémsi baru, kde měli párek v rohlíku, hambáče a jiné rychlovky. Děti to samozřejmě uvítaly s nadšením.

O příhodě z baru jsem psala v perličkách..

Pak už jsme se rozloučili s Dráčkovejma a vyrazili každý na jinou stranu. Po cestě jsme ještě chtěli dopřát Lukymu jízdu na čtyřkolkách, leč terén byl těžký a obsluha mu to nedoporučila, že to ještě nezvládne.

Po návratu jsme vyrazili na procházku po okolí a večer jsme strávili opět venku na hřišti a na oslavu Andulčiného svátku si všichni objednali pohár :-). Bohužel ale přišli opět nějací Holaňďani a jejich děti byly opět k zulíbání. Tři asi 12-14 letí smradi si přivlastnili hřiště. Vyházeli komplet písek z pískoviště, dávali to na skluzavku a různě šikanovali ostatní děti. Musely jsme s mamkou zakročit, ale celkem nás to otrávilo, tak jsme radši vzali děti a šli všichni na pokoj.

Poslední snídaně, balení na střídačku s mamkou - děti byly zatím venku, protože bylo, pro změnu, krásně. Pak už přijel brácha pro Lukajdu a Andrejku, ještě jsme se stavili na společný oběd a už nás vítala rozpálená Praha.

Moc se nám v Tiborovi líbilo a bylo super, že majitelé mají stejně malé děti, takže nám vycházeli maximálně vstříc. Navíc tam tááák dobře vařili! :-)

V sobotu jsme jeli pro stromky k Mladé Boleslavi. Pojali jsme to jako výlet, byli jsme v končinách, kde končí silnice a nejen lišky tam dávají dobrou noc :-). Ale cesta se nám vyplatila, protože habry, pro které jsme jeli, vyšli na desetinu ceny ze zahradnictví. Odtamtud jsme to vzali rovnou do Skalice, převlékli se do pracovního a hurá na zahradu.

Skaly má fakt fortel a k práci se umí postavit, takže měl všech 25 stromků za chvilku zasázených a ještě mi pomohl se spoustou dalších věcí. Také jsme rovnou popřáli mamce k svátku a zas jsme frčeli domů, protože děda Jenda měl angínu a nechtěla jsem, aby holčičky něco chytly.

Podle předpovědi měl být krásný slunečný víkend, to až tak úplně nevyšlo, trochu se to posunulo do dalšího týdne, ale nepršelo ani nefoukalo, tak jsme vyrazili do Botanické zahrady. Mám jí slíbenou fakt dlouho a když jsem tam byla poprvé a naposledy, bylo to v noci :-D. Bylo tam fakt nádherně. Spousta rozkvetlých květin, barvící se listí stromů a Ema s Andulkou lítaly jak splašené po cestičkách a děsně si to užívaly.

Jedinou vadou na kráse byl ukradený Křemílek. Míša kojila Jáchymka na lavičce, pak mu vyklepávala fusak, Křemílka položila na lavičku a zapomněla ho tam. Když se vrátila po 10 minutách, tak už tam nebyl. :-( Je to fakt děsné, co jsme za národ :-(. Nevím, proč mě to vůbec překvapuje, když byl někdo schopný ukrást můj fotosešit z dovolené.

Mamka mi ho po měsíci urgování vyzvedla a pak zřejmě zapomněla v pekárně. Když se během chvilky vrátila, obálka tam samozřejmě nebyla. Nechápu k čemu je někomu naše dokumentace dovolené.. ach jo..

Domlouvala jsem se se sousedkou ze Skalice, že k nám přijedou na návštěvu. Ona chytla Andulku do náruče a chtěla po ní, aby jí pošeptala, co dobrého jí má přivézt, co má ráda a naše skromná holčička jí pošeptala - chleba s máslem!

Skaly to komentoval, aby na nás nezavolali sociálku, že je pro ní největší dobrotou chleba s máslem a že jí ho namažeme jen když dorazí návštěva :-)

A z jiného soudku - Andulka se ve školce naučila spoustu úžasných věcí a i spoustu takových, které by fakt nemusela umět. V poslední době, když jí něco vytýkáme, tak má tendenci napřahovat na nás ručičku. Už jsem se na ní dost rozčílila, co si to dovoluje a ona mi s nevinným výrazem povídá - Já ti jen ukazuju, jaký mám nehty!

Ráno jsme komplet všichni zaspali. Zas se změnilo počasí, v noci pořád pršelo. A to jsme si s Míšou říkaly, že by bylo super vyzkoušet ten paraglading. Včera na to byly fakt ideální podmínky. Odradila nás jen cena. Pouhých 1.600,- Kč.

Dnes jsme tedy vyrazili do Bozkovských jeskyní. To jsou jediné zpřístupněné dolomitové jeskyně u nás. Dorazili jsme kolem poledne a pán na parkovišti nám hlásil, že nejdřív je volná prohlídka v 15 hod. a že doporučuje co nejdřív zaběhnout dolů a koupit vstupenky, protože poslední skupina jde ve 4. Ale prý si je můžeme koupit na jindy nebo si je rezervovat telefonem či internetem.

Paráda. Musím se přiznat, že do té doby jsem o těchto jeskyních neměla absolutně šajna, o to víc mě překvapil ten nátřesk. Nakonec vyběhl předvoj ve složení mamka, Andrejka a Andulka a než jsme s Míšou nakojily a vyndaly kočárky, už visela na informační tabuli zpráva, že je pro dnešek vyprodáno. Holky to ale stihly a po jakýchsi zmatcích získaly vstupenky za 5 minut 12, respektive na prohlídku v 15:50 hod.

Zbývalo nám zabít cca 3 hodiny času. Vyšplhali jsme tedy na ochoz kostelní věže, odkud je pěkný výhled do kraje. Bylo to celkem dobrodrůžo, protože nahoru vedou dost příkré schody a osvětlení veškeré žádné. Mamka hlídala kočárkové výletníky a my vyrazili vzhůru. Čekali jsme, jestli nezačnou odbíjet zvony, to by byl teprve zážitek, když jsme procházeli těsně okolo nich, ale bohužel ne. Aňa se pak bála dolů, tak jsem jí nesla. To jí ale nebránilo v tom, aby nešla znovu s babičkou, která se taky chtěla porozhlídnout po kraji. Samozřejmě pak na mě shora volali, že se Aňa bojí, tak jsem si to vyšlápla ještě jednou. :-)

Hned vedle kostela byla otevřená jediná hospoda, kde se dalo jíst. Naštěstí se akorát uvolnilo místo a mohli jsme zabít další čas. A zabili jsme ho ve finále víc než jsme předpokládali, nějak to tam neodsejpalo. Navíc bylo jídlo celkem dost přesolené a  překořeněné.

K jeskyním jsme dorazili tak akorát. Mamka nemá tyhle prostory ráda, tak se nabídla, že pohlídá kojence. My se navlékli do mikin a Andulka, Emička, Andrejka i Lukajda si mohli užít svou první výpravu pod zem. Bylo to fakt super a asi nejkrásnější bylo jezero. Voda měla specifickou modrozelenou barvu  a prý je pitná, jen funguje jako šaratice :-). Andulka o jeskyních vyprávěla celou cestu - pokud tedy zrovna nespala :-D.

http://www.turistik.cz/cs/pruvodce/cil/bozkovske-dolomitove-jeskyne/galerie/

Mě osobně vyšel ten výlet kapánek draze - roztrhla jsem si kalhoty, co jsem měla podruhé na sobě.

Po cestě jsem musela ještě natankovat a nakoupit v Lidlu plenky a nějaké ty dobrůtky a domů jsme dorazili lehce před sedmou. Já šla vykoupat, nakrmit a uspat Adélku, ostatní vyrazili ještě na slíbenou zmrzku a na hřiště. Večer jsme si zahráli karty a šli spát.

Z názvu by mohlo vyznít, že mám zas na testu dvě čárky. Nemám a už ani mít nebudu, mám splněno :-). Takže se co se vlastně ten prodloužený víkend všechno událo.

Ve čtvrtek jsme měli odjet. Neodjeli. Bylo tááák strašně hnusně, že se nám fakt nechtělo. Navíc byly hlášeny všude kolony a trávit čas zbytečně v autě není náš šálek kávy ani čaje :-). Odjeli jsme proto v pátek a rovnou na oslavu Týnčiných 4. narozenin. Byli jsme zvědaví, jestli Dana na oslavě ještě bude anebo bude už pařit v porodnici :-). Byla na oslavě.

Tak nějak ale poposedávala a ukazovala, jak mrně vyšpuluje břicho. Ujistila jsem jí, že jsou to pořádný kontrakce :-). Přesně tohle jsem měla s Andulkou. Tvrdila jsem doktorce, že nemám žádné kontrakce, protože mě nic nebolelo a paní doktorka mě tenkrát vyvedla z omylu, že kontrakce mám a pořádně :-).

A taky že jo. V noci ve dvě Daně praskla plodovka a Tomáš jí odvezl do Benešova. V sobotu, 29.9.2007 v 11:15 se narodila Natálka. Takže další holka do party, což je paráda! Měla 3.053 g a 48 cm. Týnka z toho byla tak na nervy, že dostala angínu :-(. Ale bere Natálku jako ten nejhezčí dárek k narozeninám a už se jí nemůže dočkat. To bylo vidět už jak byla fascinovaná Adélkou. Je to docela legrace, zas budou holčičky od sebe 7 měsíců, stejně jako Týnka s Andulkou, ale tentokrát naopak.

My jsme na oslavu vyrazili do lesa. Byli jsme na 4hodinové procházce a Andulka šlapala po svých a ani jednou nezakňourala. Fakt je dobrá! Zaslouží si pochvalu před nastoupenou jednotkou. Je fakt, že motivace byla veliká - mraky hub. A to jí bavilo :-). Hub je fakt tolik, že jsme si vybírali, pro co se vůbec sehneme. Nicméně dneska mám pocit, že jsem udělala asi milion dřepů :-). Večer jsme padli za vlast komplet všichni.

Ráno jel Petr na ryby a přijel už za asi dvě hodiny, naprosto uspokojen. Přivezl dvě štiky - jedna měla 60 cm a druhá 73 cm. Takže spokojenost veliká. Kdyby ale měl někdo přepočítat, na kolik vlastně příjde kilo takové rybičky.. Je to zatraceně drahá dobrota :-D.

Andulka na mě volala - "Mami, podívej!" Seděla na opěradle gauče a pomalu sjížděla z gauče se slovy: "Jsem hovínko a padám dolůůůůů!"

Počasí se umoudřilo a vyklubal se opravdu nádherný den. Dnešním cílem se proto stala Černá hora. Andulka slíbenou lanovku vyžadovala už od příjezdu, tak byla spokojená, že se konečně dočkala. Auty jsme přejeli do Jánských lázní, zaparkovali na místním parkovišti, umotaly nejmenší výletníky do Mei-Taie a šátku a mohli jsme zamířit k pokladnám.

Jízdné není zrovna za hubičku, ale ten zážitek za to stojí. Osmisedačková kabinka byla akorát pro naší výpravu a celou 7,4 minutovou, 2.303 metrů dlouhou trasu s převýšením 566 m jsme se kochali nádhernými panoramaty.

Andulka projevila přání jezdit takto celý den a zítra zase. Bohužel tak dobře Skaly zas nevydělává, musela se proto spokojit jen s jízdou nahoru na horu a dolů do dolu :-D.

Adélka má za sebou tedy zdolání své první tisícovky - konkrétně 1.299 m n.m.

Nenechali jsme si ujít ani výšlap na rozhlednu postavenou z pozůstatku staré lanovky. To byl fakt zážitek, protože nahoru jsem lezla jak zasloužilá matka - Lukajda, Andrejka, Andulka, Emáda a v šátku Adélka. Výhledy nádherné, Sněžka jak na dlani. Nad námi paraglaidisté, fakt se nám Krkonoše předvedly v celé své kráse. Jen je rozhledna postavená z železných roštů a člověk vidí skrz. To nebylo úplně ideální :-D.

Dolů jsem šla pozadu, abych přidržovala Aňu a Emu, do toho se vždycky někam zapresnout, aby prošli lidi v opačném směru. No docela legrace a kapánek jsme to tam i ucpali. .-)

Z rozhledny jsme se vydali k Černé boudě, odkud je překrásný výhled na Sněžku. Po cestě se děti cpaly borůvkama, tak vypadaly jako po požití genciálky.

Zašli jsme i k vysílači Černá hora, kde nás hlavně upoutalo úchvatné umělecké dílo. Za totáče se povinně dávalo 1 promile z investice na umělecké dílo, které většinou ani nekorespondovalo s okolím. U vysílače je odlita socha "Matky s dítětem třesoucí se zimou v nehostinných podmínkách". Tak to mě fakt dostalo! V podstatě je tam odlitá postava ženy, která drží dítě vysoko nad hlavou. Třesení zimou jsme jaksi neodhalili :-D.

Ještě jsme nakojily v borůvčí a už nás čekala překrásná jízda dolů.

Děti byly celkem vyhládlé, zamiřili jsme proto na kolonádu v domnění, že lázně budou plné hospůdek a restaurací se zahrádkami. Bohužel - opak byl pravdou. Nakonec jsme skončili v jakési hospodě u kina Vlast. Tam se zastavil čas nejen prostředím, ale i personálem. Pána to vysloveně bavilo, takže si vymyslel zlepšovák na obsluhování hostů.  Evidentně hrál ententýky dva špalíky a tu přinesl ke stolu jen pivo, jinde zas jen džus a při dalším rozpočítávání pro změnu třeba limču pro děti. Asi by si měl otevřít hospodu Na mýtince.. Fakt síla.

Na dětech se začala projevovat únava, tak jsme si s Míšou vyběhly krpálek z centra na parkoviště pro auta a dojely pro ně. Sice jsme si pak všimly, že je tam zákaz vjezdu, ale jen jsme všechny rychle naložily a uháněly pryč.

Drobotinu samozřejmě přešla veškerá únava a ještě si zablbli na hřišti tak vehementně, že Lukajda ztratil mobil. Naštěstí ho našel jeden z rozeřvaných Holaňďanů odvedle a odevzdal ho obsluze. Ufff..