Všechny naše deníky

Šly jsme ze školky procházkovým tempem a najednou Andulka povídá: "Mami, musíme si pospíšit domů, řvou mi tam děti, musím kojit!"

Přišly jsme domů a sotva jsme si umyly ruce, už Andulka chytla Emičku, že bude kojit. Najednou se zarazila a nešťastně povídá - "Mami, ale já nemůžu kojit! Já mám malý prsa!" Tak jsem jí vysvětlila, že i s malýma prsama to jde. Tak se uklidnila, Emu přiložila a za chvíli jí slyším:"Au, neštípej mě!" No jako bych slyšela sebe, když okřikuju Adélku při její oblíbené zábavě :-D

Dostala jsem se do jakéhosi časového presu. Potřebovala bych tak nějak delší dny :-). Zamilovalal jsem se do produktů Eurony, takže teď hodně času trávím právě v této oblasti.

Andulce byly postupně zvyšovány dávky pobytu ve školce, takže týdnu a půl chození už tam mohla konečně i obědvat! A příští týden snad bude moct ve školce i spát. Už se na to strašně těší :-)

Minulý týden jsme byly v Toulcáku na bio jarmarku, měly jsme tam zároveň sraz s holkama. Nakoupila jsem Adélce biopotraviny na první baštění :-). Andulce se nejvíc líbila pohádka - nemohla jsem jí vůbec odtrhnout a samozřejmě zvířátka. Adélka byla celé odpoledne v šátku a ani jednou nezakvíkla. Fakt je to nošenec jak vyšitej! Stavily jsme se pak ještě za Irčou v práci a pak objely půl Prahy, abychom se vyhnuly páteční  špičce.

Petr odjel opět na závody (skončil 12. a vyhrál pytel mulčovací kůry :-)) a my jsme se v sobotu přesunuly k našim na megaoslavu. Narozeniny slavil nepřítomný Petr a přítomná babička (85) a Lukajda a svátek navíc Adélka, Andrejka, babička a teta. Adélka k tomu všemu měla půlročniny :-D. No byl to klasicky rachot až na půdu! :-) Andulka nakonec u našich zůstala, protože tam spal i Lukajda a Andrejka a v neděli je jela odvézt domů autobusem a Petr jí pak vyzvedl v Kostelci.

V pátek jsme se jely podívat na svatbu Renči na zámeček ke Kolínu. Bylo nádherné počasí, tak jsme si tam ty dvě hodinky krásně užily. Obřad jsme klasicky nestihly, Andulka nutně musela po cestě kakat a pak nás provázely samé objížďky, kombajny a jiné radůstky :-). Ale princeznu - nevěstu jsme viděly aspoň vycházet :-).

Ze svatby jsme pokračovaly do Kostelce, vyzvednout Lukajdu na trénink a pak do Skalice. V sobotu jsem si dopřála naprostý luxus - skoro 3 hodiny bez holčiček. Měla jsem v Kostelci školení Eurony a protože bylo opět krásně, měli jsme to venku a bylo to moc příjemné. Lenka měla jít se mnou, ale Lukajda si na tréninku pochroumal prst na noze, takže místo na školení, jeli na chirurgii. Naštěstí to zlomené nemá, ale má klidový režim. Tak aspoň že mohl dnes na tu Bohemku. Prý ho snad i vyhlašovali jako oslavence, mají totiž s bráchou permice. Navíc Bohemka porazila překvapivě Slávii, tak si Lukajda ty svoje dnešní narozeniny užil dosytosti :-).

My jsme sobotní odpoledne strávily v lese, našli jsme i nějaké ty houby a než jsme se vrátili, Skaly už točil na grilu kuřátka. Večer už se u ohně moc sedět nedá a já se navíc bojím, abych zas nenastydla.

Dobrala jsem antibiotika, Andulka se vrátila spokojená ze Skalice a mohla jsem začít balit na náš jediný rodinný týden za celý rok. V pátek ráno jsem se ale opět probudila s pálením v močových cestách, prostě lahoda. Konzultovala jsem to se svým praktickým lékařem a ten mi řekl, že je škoda, že jsem mu nedala echo dřív, protože nemocnice natolik šetřila, až ušetřila.. Dali mi šetrná ATB kvůli kojení, ale jen na 6 dnů a já potřebovala doléčit, takže správná dávka měla být 10 dnů.

Začínat s novou várkou těch samých nelze, tak mi poradil odjet zpátky na Bulovku, nechat si udělat testy a předepsat další ATB, tentokrát na plnou dávku 10 dnů. Představa, jak odjíždím s ATB na dovolenou mě skutečně nenadchla. Naordinovala jsem si tedy léčebnou kůru - prolévání teplým čajem a nevytahování pat z domu. Říkala jsem si, že v případě, že mě to nepřejde, na tu Bulovku dojedu. No a zabralo to. Ťuk, ťuk, ťuk.. od té doby je klid.

O dovolené bude speciální deníček, každopádně to bylo skutečně velmi vypečené...

Mezitím pustili taťku z nemocnice, tak si oddychl a je mnohem spokojenější. V nemocnici mu předepsali jakési injekce do břicha s tím, že na recept jich měl 6 a na zbývajících 6 týdnů mu je měl napsat obvoďák, který to odmítl, že je to drahé a nemá na to limity..

Nakonec se to nějak vyřešilo a mamka mu to měla píchnout. Jenomže moje maminka tohle dost nezvládá, takže ve finále, čapla kůži na břiše, vrazila tam injekci a hned jí zas vytáhla,aby ho to nebolelo.. jaksi zapomněla zmáčknout ten píst.. Musím se přiznat, že ač to není k smíchu, chlámu se ještě teď :-).

Nicméně zásadní novinkou je, že máme doma školkařku. V pondělí Andulka nastoupila do vytoužené školky a už nás tam čekalo pár překvapení.. Striktně se musí dodržovat vyzvedávání v 10 hod., příští týden snad do 11 a ke konci týdne už tam bude možná i obědvat! Chápala bych tu u dítěte, které pláče a nechce tam být, ale Andulína mi sotva řekne nazdar a mizí ve třídě a naopak mi pak dělá scény, proč tam už nemůže býýýýt????

Včera měli ovocný den - rodiče měli donést nějaké ovoce nebo zeleninu. Nějak mi není úplně jasné, kdy to ty děti konzumovaly, když jsou tam dvě hodiny.. Sice lze něco uchovat na další dny, ale zrovna u ovoce a zeleniny se asi cení ta čerstvost nebo se mýlím??

A Adélka je na střídačku sladká a na střídačku brutálně prudí, že jsem pak jak zombie :-)

K datu 23.8. se upírala veškerá naděje našeho taťky.Konečně se měl dočkat nástupu do nemocnice na totální endoprotézu kyčle. Už to měl v katastrofickém stavu, navíc několikrát upadl, takže vychýlení o 4 cm. Skoro stříhal metr, trpěl jak pes. A konečně se dočkal.

Na operaci šel hned v pátek, byl na sále 6 hodin, musel dostat 3 litry transfúzí, ale odpoledne s ním mamka mluvila, že ho to strašně bolí, ale má chuť na pivo. Ve finále mu doktor jedno povolil. Aby v tom lazaretování nebyl sám, jela jsem i já v pátek do nemocnice, ale na Bulovku. Opět mě chytl močák a ledviny. Dostala jsem antibiotika - kupodivu už se nevyrábějí. Paní lékárnice to musela s doktorem prokonzultovat, protože jako kojící a ještě alergická na penicilinové složky jsem fakt za exota.

V sobotu k nám dorazili Američani :-) Carol se Sidem, Tomáškem a Lízinkou. Samozřejmě taky babička a mamka. Andulka se nemohla vůbec dočkat a pak se samozřejmě předváděla až z toho rozbila lustr :-). Škoda, že jsou děti tak daleko, určitě by to byli super parťáci. Adélka byla taky spokojená, velkej rachot, spousta lidí, kteří se jí věnovali a pak spokojeně chrupala, i když tu lítaly dveře z pantů :-).

Taťka měl v sobotu taky dobrý den, mamka si vzala s sebou Andulku, aby mi odlehčila a prý taťka neměl nijak velké bolesti a celkově byl v pohodě.

Neděle přinesla zvrat. Já byla na odpis, sotva jsem se ploužila a taťka evidentně taky. Dokonce mu museli dávat plazmu, jak ztratil hodně té krve při operaci. Nebyl na tom moc dobře ani psychicky a tímpádem byla vyšťavená i mamka. Vůbec po nocích nespí, protože přemýšlí co on, ale i co já. :-(

Mně se pomalu dělá lépěji a doufám, že i tentokrát se taťka nenechá zahanbit a začne pořádně srůstat. Jenomže mu to začalo hnisat a prý se dokonce chvíli uvažovalo o nové operaci :-(. Ach jo.. Ať už to má bez komplikací a hlavně ať už mu je jen a jen líp..

Adélka jako by tušila, že se něco děje a je v poslední době strašně hodná. Tím myslím, že neřve většinu dne :-). Už se taky hodně zabaví a teď jí děsně baví se přetáčet na bříško - začala pořádně ve čtvrtek, kdy taťka zrovna nastupoval do té nemocnice.

Dneska měla úžasnou příhodu - před kojením dostává kapičky - vitamín D a SabSimplex a pak si vždycky vezme lžičku a ještě jí ožužlává. Usadila jsem se s ní k svému Večerníčku Step by Step, vyndala prso v domnění, že budu kojit, ale Adél spustila řev. Nechtěla prso, chtěla lžičku. Tak jsem jí vrátila lžičku a zakoukala se do seriálu. Po chvíli vydala Adélka bojový pokřik a "zahryzla" se mi do prsa :-). Lžičku si položila pěkně nad bradavku, aby jí měla po ruce. Chtěla jsem to vyfotit, ale jak jsem namířila foťák, přestala baštit a koukala,co to dělám :-).

Andulka odjela do Skalice, já kvůli ATB nemůžu ven a nechci, aby tu se mnou byla celý týden zavřená. Navíc sí to domlouvala už dlouho dopředu, aniž bysme tušili, že k tomu budou tyhle nepříjemné okolnosti.

V noci byla naprosto příšerná bouřka, respektive několik. Děti to naštěstí nevzbudilo. V jídelně na nás čekala naprosto opulentní snídaně tak pro dvojnásobný počet lidí :-).

Bohužel začalo znovu pršet, i se citelně ochladilo, tak jsme dopoledne strávili na pokoji hraním her. Po obědě jsem se naivně těšila na spánek, ale Adélka byla jiného názoru. Opět ječela a ječela, já už fakt nevím co s tím. Aňa taky pořád nemohla zabrat, ale už to potřebovala jako sůl, protože pořád padala a byla chvílema dost protivná. Nakonec jsem jí šla budit v půl šesté. :-) Mezitím už dorazila i Míša s dětma.

Po večeři si děti ještě zablbly na hřišti a před spaním jsme vyrazili na malou procházku. Lidi tu po nás dost koukají, mají pocit, že všechny děti jsou moje :-). A to jsem dneska byla navíc natolik šikovná, že už jsem dneska měla těch dětí pět. Míša šla totiž uspat Jáchyma a Emáda šla s námi na procházku. Paradoxem je, že nejvíc nepodobná mi je Andulka, jediná má tmavé vlásky. :-)

Nějak mi teď nezbýval čas psát podrobnější deníček. Pořád někde cestujeme a navíc, rodina.cz stále nepracuje tak jak má. Zvládli jsme sraz v ZOO s diskusí Flyladies. To bylo moc příjemné setkání, jen to chvíli vypadalo jako na nějakém blízkovýchodním bazaru. Já předávala balíčky s HITEKem a Euronou, přebírala balíčky s ponožkami, prohlížely jsme látkové plínky, očuchávaly vonné olejíčky... Skaly to okomentoval, že by na nás poslal ČOI :-).

Dva dny na to přijela Renda s Anetkou a Nicolkou pro nějaké věci do Dráčka, takže jsme šly s holčičkama Dráčkovi taky vybydlet. No byl to totální rachot, ty tři malé grácie - Anetka, Emička a Andulka - byly jak totální puberťačky, chvíli se "přirozeně" chechtaly, pak zas na přeskáčku ječely a chodily na sebe žalovat, no čoro moro.. Nicolka v klidu spinkala a Adélka s Jáchymkem na sebe doráželi :-).

S Rendou jsme se ten týden viděly znovu - tentokrát na srazu u Pendulky. Přijeli totiž Vergelkovci a když už jeli takovou dálku z Beskyd, chtěly jsme se s nimi také vidět. U Pendulků bylo moc příjemně, super grilovačka, děti se vyřádily a Andulka zkonstatovala, že se jí tam začíná natolik líbit, že tam musíme jet brzo zase :-).

Pár dnů jsme strávily i u Pavlindy na chalupě u Nepomuku a tam zas měla Andulka asi největší zážitek - jela na opravdovém závodním koni! Tradičně se holky střídavě rasily a krásně si hrály, prostě klasika. Ale bylo tam nááádherně. Mají svůj vlastní rybník plný velkých ochočených kaprů, ale bohužel taky spoustu velmi ochočených much a hovad všude okolo. :-)

Já jsem si po návratu dopřála po milionu let kosmetiku a moooc se mi to líbilo!

Pak také u nás byla Lenka s dětma, tak si to Andulka užila vrchovatě :-).

Jediným lehkým zákalem těhle dnů je ztracená dvoutisícovka. :-( Nechtěla jsem, aby mi jí někdo ukradl s peněženkou, tak jsem si jí dala mimo a zřejmě se mi jí povedlo vytrousit. Ptala jsem se v lékárně i na poště, jestli náááhodou někdo ten dvoulitr nenašel a kupodivu nenašel.. No jo no.. Naštve to kardinálně, ale na druhou stranu, když nejde o nic vážnějšího.. Holt teď budu muset prodat víc úžasné Eurony :-)).

Adélka byla na své první opravdové dovolené a stejně jako Aňa, v Krkonoších a ve stejném "věku" :-). Takže si už taky může přičíst na vrub první výstup nad 1.000 m.n.m. na Černou horu. Sice to teda nebyl výstup, ale výjezd lanovkou, ale to neva :-)

Také absolvovala svou první návštěvu muzea. Sice většinu prospala, ale to neva :-).

2.8. se Adélka poprvé sama přetočila ze zad na bříško. Sice jí zůstala ručička pod tělem, takže vypadala jak malý tuleň, stejně tak i kvíkala, ale je to zas posun kousek dál. Nicméně od té doby zas nic :-)

13.8. jsme byly v poradně a Adélka váží 6.500 g a měří 66 cm. Dostala poslední hexavakcínu, ale ani nekvíkla, jen pořád se zájmem koukala na paní doktorku. Byly jsme z toho všechny celkem paf.

Pořád má ječivé náladičky, takže prořve tak 45 minut z každé bdělé hodiny. Ale je fakt, že se to o maličko zlepšilo. Nejradši má, když jí nosím v Mei-Taii nebo v šátku, to je spokojená. Přesně jak mi řekla paní doktorka - a vy se jí divíte?? Ví, že jí je u maminky nejlíp, tak to vyžaduje. Navíc mi řekla, že jí pomlouvám, že ječí, protože za celou návštěvu samozřejmě ani nekvíkla, ani při té injekci :-). Je to naše malá komediantka..

Ale co mi teda celkem vadí, že přestala spát celou noc. Spát chodí kolem půl osmé, osmé, usíná bez problémů sama v postýlce, ale kolem 3. se probudí a chce sosat. Pak se už budí cca po dvou hodinách a já jí jen přehazuju ze spaní z levoboku na pravobok a naopak. Taky se jí pěkně zakulatily tvářičky, ale takovej puclík, jako byla Andulka, není. :-)

Mamka měla hlídat děti jeden týden v červenci, ale bylo potřeba, aby se vrátily domů nejpozději v pátek, aby Lenka stihla vyprat oblečení a vypravit je na tábor. Požadavek na dovolenou od soboty do čtvrtka, aby to tam bylo baby-friendly se jevil v červnu lehce nereálným.

Prohledávaly jsme s mamkou net a nakonec jsem našla penzion Tibor v Černém dole. http://www.tibor-luna.cz/?page=4&fulltext=10 . Volno měli a nevadilo jim, že nebudeme celý týden. Nakonec se ukázalo, že tahle volba byla velmi šťastná, protože penzion je čisťounký, pokoje velké, majitelé velmi vstřícní a navíc měli také tříletá dvojčátka a druzí pětiměsíčního chlapečka. Věděli tedy naprosto přesně co je pro taková prťata potřeba :-).

Navíc výborně vařili, prostě jsme si to tam úžasně užili.

Účastníci zájezdu: mamka, Lukajda, Andrejka, Andulka, Adélka a já a později se k nám přidala Míša, Emička a Jáchymek

Sraz máme s mamkou v 9:30 na Čerňáku. Klasika - mamka mi v 9 psala, že už je tam v KFC a my ještě neměli v autě ani věci. Nakonec činilo zpoždění půl hoďky, což je na jednu stranu děs, na druhou stranu dobrá zpráva, že se přece jenom v tom vypravování se lepšíme. Jen mi připadá, že mamka je všude o dva dny dřív a my tak o týden později..

Navíc, jako ta největší frajerka, jsem se nekoukla do mapy, protože mám tu trasu přece zmáklou a díky tomu jsme si udělaly vyhlídkovou jízdu po Českém ráji :-). Ve finále to nebyla zas tak strašná zajížďka a každopádně moc pěknou trasou. Se zbytkem výpravy jsme se sešli v jednom penzionu v Hostinném, brácha a spol. už tam seděli na obědě. Než nám přinesli jídlo, byly děti na hřišti, takže se nenudily a neprudily :-).

Po cestě do Černého dolu měla Andulka pořád strach, aby nám Martin s dětma neujel a oddychla si, když jsme konečně všichni zaparkovali na stejném parkovišti :-).

Pokoje jsou moc příjemné, všechno je čisté a v podstatě nové. Děti pendlují sem a tam a dnešní noc se rozhodla Andulka strávit s mamkou, Lukym a Ájou.

Zašli jsme si na svačinku - pohár - a děti prozkoumaly místní hřiště. Po doplnění kalorií jsme jich zas chtěli trochu vydat a taky prozkoumat okolí. Směrovka pro běžecké trasy ukazovala 1 km Zrcadlové údolí, což nás zaujalo natolik, abych odvezla kočár a vzala Adélku do Mei-Taie. Lesní stezka byla poněkud strmá a Adélce se to líbilo až tak, že konečně  usnula. V lese bylo příjemně, jen ta zrcadla jsme jaksi nenašli :-). Došli jsme totiž zase zpátky do Černého dolu. Andulka se pořád ptala kdy už budeme na té dovolené, pro ní je to evidentně synonymum pro ubytování. :-)

Večeřeli jsme venku, děti pobíhaly po hřišti, jen Adél začala plakat, asi chtěla s nimi. Šla jsem tedy nakojit a mamka zůstala s dětmi ještě venku.

Uvědomila jsme si, jak se pachatel vrací na místo činu. Před 4 lety jsem nedaleko odsud zjistila, že jsem těhotná, pak jsme se sem vrátili, když Andulce byly 4 měsíce a opět jsme v Krkonoších a Adélce jsou taky 4.

Adélka spala na balkóně a měla čepičku po Andulce. Aňa to začala řešit: "Proč má modrou čepičku, když je holka?" Já na to: "Ale vždyť tam jsou i červené proužky", Aňa:"Červený proužky tam sice jsou, ale my mluvíme o tý modrý na tom zbytku, ta je pro kluky!"

Naprosto mě odrovnala ta formulace slov :-)