Všechny naše deníky

Na vystoupení bříškotanečnic nám lektorka nastínila program. Na závěr měl být cikánský tanec. Někdy v půlce programu se Andulka zeptala: "Mami, a kdy bude ten cikánec??"

*******

Andulka chtěla opět ocenit humor svého tatínka, takže mu povídá: "Tati, ty jsi ale vtipník!"

********

"Mami, podívej se, co nám to tu leze po balkóně?" "To je chroust, Andulko" "Mami, už neleze! Už je umrtvenej!"

********

Skákala jsem s Adélkou na míči a u toho zpívala starou odrhovačku Hopsa hejsa. Vložila se do toho Andulka a poučila hned Adélku: "Adél, já jsem se narodila v Brandejse a ty ses narodila v Údolí" Má svým způsobem pravdu - Podolí je opravdu v údolí :-))

******

"Andulko, běž dát tátovi štípanou pusu" Andulka šla a štípla Petra do zad a k tomu přidala i tu pusu na záda.

******

Chystaly jsme spolu dort pro mamku a taťku na oslavu. Andulka nadšená, že máme tajemství a hned mi radila - "Až půjdeme dolů na chatu, tak si dáš ten dort na záda, aby to bylo překvapení, jo?" Myslela "za záda" :-)

*******

Andulka si hrála s Týnkou, došlo ke klasické menší potyčce, která vyvrcholila radou - Trhni si nohou. Holky to začaly zkoušet na živo a navzájem si škubaly nohama. :-)

*******

Stará babička se ptala Andulky, jak se jmenuje její sestřička. Bohužel se jí ptá na takové otázky dost často a Aňa už to považuje za nehodné její úrovně. Naštvaně tedy odvětila:"Babi, jmenuje se Adélka, ale říkám ti to opravdu už naposledy!"

******

V TV byla reportáž o krůtí farmě, kde se objevila ptačí chřipka. Mluvili tam o krocanech a Andulka zrovna okolo televize procházela, zaslechla slovo krocan a povídá - "Mami, krocana si dává babička v Tescu, Tescu". Já na to nevěřícně "Fakt?? A kdy si ho dávala?" "No v Tchibu, s kafíčkem přece!" Pak mi teprve došlo, že myslí croissant :-)) Nicméně představa mamky, jak sedí u barpultu a před sebou má kafíčko a krocana.. :-))))

Na čtvrtek byl naplánován dubňáčkovský výjezd na Pohádkový Točník. Tento týden je tam program hlavně pro mateřské školy. My v podstatě taková malá mateřská školka už jsme - Anna spočítala, že nás bylo 9 maminek a 15 dětí. My jsme přijely klasicky pozdě, naštěstí byla ještě na parkovišti Pavlinda s Venuškou, tak si přebrala Andulku a já ještě mohla nakrmit Adélku a vyrazit za nimi. Vyrazila jsem poměrně svižně, ale po chvíli jsem musela výrazně zvolnit tempo, fakt je to krpál jak blázen a ještě v tom parnu.. Fujftajbl..

Na hradě byly pro děti připravené soutěže a každou třídu školky provázela jiná pohádková postavička. My jsme se provázeli sami, postavičky jsme taky poměrně pitoreskní, zvlášť po tom výstupu :-)

Andulka byla dost výživná, jak byla unavená a odmítala jakkoliv spolupracovat. Naštěstí Adélka spala. Ony to mají holčičky na střídačku a nejhorší je varianta, když prudí obě dvě. :-)

Dětem se moc líbilo střílení ze středověkého praku - naštěstí nebyly po ruce šutry, ale balóny. Pak taky procházeli bludištěm - nataženými provázky, které měli překračovat tak, aby nezacinkala rolnička. No.. byly jsme rády, že jim tam vůbec to bludiště zůstalo, protože se nám do toho děti trošilinku motaly :-). Taky se tam hrálo divadýlko, vždycky jen krátká pohádka, aby se děti vystřídaly. Další atrakce bylo házení míčků do otvorů, do kýblů, chození na chůdách-kostkách, malování, tkaní a určitě i něco dalšího, na co si momentálně nevzpomínám.

Zážitkem bylo i sokolničení. Pán, převlečený za prince, nám udělal přednášku o dravcích. Jen ten výklad prošpikoval oslovením "děti" za každým druhým slovem. Takže to vypadalo asi následovně: "Děti, víte, co loví nejvíc výři? Děti, loví nejvíc v noci a, děti, loví zvířátko, které funí a dupe. Děti, víte jaké je to zvířátko? Děti, je to ježek, ano, správně." Asi dřív říkal "vole", tak mu řekli, že by to nebylo vhodné :-))

Nicméně si nás vybral jako objekt zájmu, takže nejdřív vyvolal paní učitelku v zeleném - Hanku, aby jí nechal na ruce přistát výra, pak paní učitelku v červeném - Trolli a nakonec jsem dostala šanci i já, ale se sněžnou sovou :-). Byl to super zážitek, holky fotily, tak snad něco vyjde :-)

A asi jsme natolik oblíbené, že ke mně přišel chlapeček, opřel se o mě zády a já ho chytla za ramínka, pohladila po čele (ne.. fakt neskákal z postele...) a říkám mu - ty jsi přišel ke mně?? no to je fajn.. on přikyvoval, tak mu říkám a nespletl ses??? On se otočil a vyděšeně utekl ke své mamince :-)))). Byl to úplně cizí kluk. No.. po pravdě.. jak měl naraženou tu kšiltovku, tak já jsem si zas myslela, že je to Honzík od Anny a ten je takovej milej, že by mi ani nepřišlo divný, kdyby se přišel takhle přitulit :-)))

Školky pak odjely a my tam v podstatě zůstali sama. Začalo sice mírně poprchávat, ale nějak nám to nevadilo. Na jednom nádvoří hrála muzika, tak si děti udělaly diskotéku a vyblbly se dokud jsme my nesnědly klobásky, polévky a jiné dobroty ze středověké kuchyně.

Kupodivu, jako vždy, jsme odjížděly téměř poslední, po nás už startovala poslední jen Trolli. Než vždycky naložím ten náš cirkus, nakojím, zapnu do sedaček.. prostě nám to trvá dlouho :-).

Začalo se to pěkně mračit a bylo vidět, že nad Prahou je fakt "veselo". Úplně černo, blesky.. Ve finále nám cesta domů trvala "pouhé" dvě hodiny a dvacet minut. Prý ta bouřka zasáhla nejvíc Kobylisy a Čimice, takže nejdřív kolona na Milady Horákové - bouračka - a pak už jsme zas stály od Bulovky. Psychicky jsem nevydržela, odbočila na jednu objízdnou trasu - no.. takovejch chytrejch nás bylo víc - nicméně to bylo pořád lepší než Zenklovka. Ale byly tam popadané obrovské větve, v jedné ulici dokonce zasahovali hasiči a řezali strom.

A ve finále nás zablokovala tramvaj, protože se jí nějak blbě přehodila výhybka. Tramvaják vylezl a že prý mám couvnout, aby mohl couvnout i on.. Fakt legrace, když za mnou stálo dalších 6 aut a za nimi další tramvaj.. V tom největším slejváku to šel domluvit s každým řidičem, takže jsem to radši otočila a domů už jsme dorazily celkem v pohodě.

Rychle jsme se doma pak zpacifikovaly a už jsme se chystaly na vystoupení bříškotanečnic - bylo to super, Andulka šla ve svém šátku a samozřejmě měla na hlavě čepičku od Hanky (čímžto ještě jednou moc děkuju za dovoz, je strašně nadšená), stejně tak Emáda šla ve svém novém šátku.Pak jsem jí odvedla domů a razila za holkama do hospůdky :-)))

Každopádně to musíme vymyslet, abych už mohla taky tančit, protože mi to strašně chybí. Navíc začaly holky tančit i cikánské tance a to je prostě nářez! Už si sháním kolovou sukni :-))

Zjistila jsem, že mi Andulka pomalovala mojí "počítačovou" hodobóžovou židli. Přísně jsem si jí přivolala na místo činu a odehrál se následující rozhovor:

"Aňo, co to je?"

Andulka s úsměvem "To je hojčička".

Já, stále přísně: "A jak to, že mi maluješ po židli?"

Aňa: "Já jsem chtěla, abys to měla pšekásný"

To už jsem neudržela kamenou tvář a musela jsem se otočit. Andulka pokrčila ramínky a s lišáckým úsměvem dodala: "Ty se ze mně picneš, že jo?"

Třetí měsíc prý bývá zlomový. U našich holčiček to jaksi neplatí anebo je to zlom spíš k horšímu :-). Adélku teď trápí bříško přímo neuvěřitelně. Je mi jí moc líto, protože pláče dost usedavě, kroutí se, tečou jí slzy jak hrachy a dívá se na mě vyčítavě stylem - Mámo, udělej už konečně něco! A já zkouším všechno možné i nemožné a stejně je to houby platné. Původně jsem chtěla napsat prd platné, ale za bezproblémový prd bych byla momentálně vesmírně vděčná.

Kupodivu se nejmíň kroutila, když jsem jedla tuňákový salát, kde je syrová cibule.. Tak nevím.. možná jí to zlobí právě proto, že se snažím vyhýbat nadýmavým jídlům??

Nicméně, pokud jí ty prdy netrápí, je naprostá pohodářka, pořád něco vypráví, usmívá se a dokonce i občas opakuje "Ahoj", když jí to někdo říká :-). Já vím, že je to výplod rodičovského mozku, ale vyluzuje opravdu hodně podobný zvuk :-)).

Pořád jí baví koupání, objevila radost z cákání :-). Stejně tak, když je nahatá, mrská sebou jako pravá rybička. To jí najednou nevadí, že není zachumlaná. Jinak je to zmrzlina zmrzlá a i ve vedrech ocení minimálně ponožky, nejlépe však dupačky. Úplně nejlíp jí je v šátku,  to zabírá i na bříško. Já jsem sice potom zpocená až na vaječníkách, ale slečna je spokojená a klidně spí jak dudek docela dlouho. Občas se mi podaří jí i beztrestně položit do postýlky.

Spaní - stále spí od cca 20:30 hod. do plus mínus 5, pak ještě tak do 7-8, záleží na tom, jak se vzbudí Andulka a jak odchází Petr do práce. Přes den tomu moc nedá, má velké výkyvy - buď prospí celý den anebo si naopak hodí za den dvě dvacetiminutovky. Většinou ale spí kolem 10. pak kolem poledne a pak kolem 18. hodiny.

Umí si chytnout chrastítko, opět je oblíbený špendlík.

Byly jsme na tříměsíční kontrole a opět dostala pochvalu od paní doktorky, jak je šikovná :-). Váží 5.680 g a 62 cm. To je o cca 30 dkg míň než měla Andulka a o 2 cm víc. Ale je fakt, že jí nekojím těsně před odchodem, takže tam není zohledněná váha vypitého mlíčka :-)

Adélka má za sebou i úspěšnou kalmetizaci, ač jí to vůbec nehnisalo, byla paní doktorka spokojená, že prý aspoň nebude mít jizvu. Taky absolvovala očkování hexavakcínou.

Sousedi betonovali. Sousedka omylem do toho betonu šlápla, soused se pochopitelně zlobil. Andulka to slyšela a hned povídá - Teto, jestli tam budeš šlapat, dostaneš na pdel!

*****

Po cestě do Skalice Andulka vymyslela - Mám dobej nápad! Ráno vstaneme, obíkneme se, vyčistíme zoubky, nasnídáme se a půjdeme do hospody!

******

Máme, bohužel, i méně veselou příhodu:

Málem nás celou rodinu smetl kamion.. Sjížděli jsme z Proseka a tam teď staví nové přemostění, takže jsou pruhy jinak. Ten debil si jaksi nevšiml, že pruh se malinko stáčí a plynule - asi 80 km rychlostí (oni tam mají 40 km) přejel do toho našeho, kde jsme jeli my.. Skaly to naštěstí ubrzdil, zlatá Octávka! Nevím, jestli by si s tím poradila Felda.. Já jsem chytla lehký hysterák, klepala jsem se jak sulc. Pak jsme ho dojeli tím naším pruhem a já na něj z okýnka vyřvávala všechna sprostá slova co jsem si rychle vzpomněla a do toho jsem mu ukazovala, že je jednička vztyčeným prostředníčkem.. Absolutně jsem se nemohla uklidnit..

Andulka, ačkoliv na každé sprosté slovo reaguje tak, že nás napomene, že se to neříká, ale nezapomene ho zopakovat :-)), my tentokrát jen řekla uklidňujícím tónem - Mami, vykašli se na něj a nevšímej si ho..

Fuj.. ještě teď, když si na to vzpomenu.. a to může člověk jet sebelíp. Nesnáším kamioňáky! Můžou za většinu průserů na silnicích, to mi nikdo nevymluví!

Minulý týden jsme konečně vyrazily na druhý konec Prahy za Cecelkou a jejíma klukama. Byly jsme tam přesně před rokem a tehdy jsem si říkala, že to je celkem opruz mít roční dítko, které nechodí, že se člověk fakt nezastaví.. Ehm, ehm.. pravděpodobně v tu dobu se už otáčelo oplodněné vajíčko v děloze a štěpením nám vznikala Adélka  :-)

V těhle vedrech bylo strašně příjemné, že mají doma bazén. A když píšu doma, tak opravdu myslím v domě. A není to bazén zrovna maličkej. Andulka se nejdřív bála, držela se mě kolem krku jak klíště a zaboha se nechtěla pustit. Ondrášek tam, pro změnu, dělal neuvěřitelné kraviny, pouštěl protiproud a celkově si to užíval :-). Nakonec se mi jí povedlo přemluvit, že je to ohromná zábava a malá Skalka mi konečně spadla z krku :-). Pro změnu jsem jí nemohla z bazénu dostat, ač drkotala zubama.

V úterý jsme po obědě zvládly kalmetizaci a pak hurá na akci ZOO s Canonem. Zaslintaly jsme si nad objektivama a foťákama a tentokrát to celkově nebylo o zvířátkách a dětech, ale děti prostě musely počkat, až si to prohlídneme na střídačku my :-). Ale rozhodně jsme je neošidily, houpaly se na tučňácích a jezdily tramvají do halelujá. Zase jsme si mohli nechat vytisknout fotky, ale byla tam fakt neuvěřitelná fronta a čas výrazně pokročil. Loni to bylo lepší, protože těch tiskových středisek bylo víc. Nakonec jsme to s Trolli vzdaly a odešly jsme bez foteček, nicméně jsme dostaly tašku s propagačníma předmětama a mimo jiné tam byl nádherný dárek - knížka Odhalení - reality show o gorilách. Chtěla jsem jí v únoru koupit taťkovi k narozeninám, ale byla totálně vyprodaná, tak jí teď dostane aspoň k svátku - pššššt.. mami :-))))

V čekání na fotky jsme se s Trolli střídaly, a když jsem tam stála já, tak mi najednou Trolli říká - Máš tam Andulku? - Já na to, že ne.. Kapánek jsem znejistěla, kam tak rychle mohla odběhnout, když jsme na obě holky pořád střídavě koukaly. Pak jsem uslyšela řev a protože vím, jaká je naše Andulka telefonistka, mrkla jsem k telefonní budce a uvnitř byla uvězněná, uplakaná naše holčička. Zas se jí to telefonování nevyplatilo, zacvakly se totiž za ní dveře :-)

Celkově to ale bylo moc příjemné odpoledne a dalo se tam přežít i v tomhle vedru.

A ještě pokračování kauzy předplatné. Všimla jsem si, že je na tom dokladu napsána platba v hotovosti, mám nastavené limity. Tak jsem do redakce napsala rozezlený mail a paní mi následně volala, že se strašně omlouvají, ale že bohužel nejsem jediná a že mám dojít na poštu a požádat o vyjmutí položky, že to udělají na každé poště. Tak jsem jí řekla, že asi nikdy nebyla na té naší poště, že to je záležitost pevných nervů a neomezených časových možností. Jako kompenzaci budeme dostávat čtvrt roku Rybářství zdarma.

Vyrazila jsem tedy na poštu. Bohužel jsem připadla na tu nejneschopnější bábu, co tu máme. Když jsem to na ní vybalila, vytřeštila oči a bez zaváhání prohlásila, že to nejde. Ujistila jsem jí, že to jde. Pak se to, ještě s druhou, snažily uhrát na to, že musím na naší hlavní poštu, ale já jsem si trvala na svém, že to jde na každé poště. Konečně se do toho vložila i vedoucí a vzpomněla si, že jim "vlastně přišel nějakej papír kvůli Rybářství" a předčítala návod, jak to zaúčtovat. Ale v duchu hesla - Nakupujte u odborníků - jsem je dostala dotazem, jestli teda mi to teď odečtou bezhotovostně z účtu, když to tam na tom náhradním dokladu je napsané. Prý ne. Tak hlídám účet a pak to asi fakt zaplatím, ale 2x bych nerada..

O víkendu byl Petr zas na závodech - tentokrát se jednalo o prestižní záležitost Feeder Klubu, takže opět bojoval proti naší špičce a výsledek tímpádem nic moc :-). Ze 113 soutěžících byl 76. Ale taky to není nejhorší umístění :-) Kdyby se počítaly jen úlovky, byl by na vyšší pozici.

Nicméně my jsme zůstaly doma. Původně jsme se měly jet za ním podívat, ale kvůli nočnímu dešti jsme to odpískaly. Cesta byla víc než bahnitá a hrozilo uvíznutí, což bych si, se dvěma cácorkama v autě, jen velmi nerada vyzkoušela..

V nedělí dopoledne k nám přišla Míša s dětma, Emička s Andulkou si vyhrály - chvílema až moc (viz fotky v deníčku) - hrály si na kočičky a podle toho se "dozdobily".. Adélka byla spokojená, že s ní na dečce leží Jáchym a společně si pobrukovali :-). Navíc Jáchym vždycky bouchl do nějaké hračky a Adélka tak měla na co koukat. Míša mi mezitím vysvětlovala něco na netu, budu pro ně dělat.

V pondělí cácorky spaly tak nějak všelijak, takže jsme se vykopaly ven už kolem 15 hodiny a mohly jsme i vyzkoušet cvičení pro děti. Tohle cvičení je už jen pro děti - bez rodičů. Andulka a Emička byly nejmladší, ale zas tak moc to nevadilo. Většinu věcí zvládaly naprosto bez problémů, koukaly jsme na ně totiž přes okno. Prý chtějí jít příště zas :-)

V úterý za námi přijela mamka, byly jsme po nákupech a Andulka si vybrala časopis, ve kterém byl jako dárek mobil s medvídkem Pú. Nechtěla ho pustit z ruky a to se jí stalo osudným. Blbě sjela s motorkou z obrubníku a dost si namlátila :-(. Okamžitě jí vylítla boule na čelíčku a má odřený nosánek. Plakala i kvůli tomu, jak se lekla. No nedivím se jí, chuděrce malé.. Ale celkem rychle se oklepala, tak snad to bude vše OK.

Když jsme došly domů, čekal mě další šok - mrknu na SIPO a tam odečtená částka za předplatné Rybářství, které dávám pravidelně Petrovi k Vánocům. Nevím sice proč, nicméně mi to strhávají po půlročních periodách a teď se na tom inkasu skvěla částka 24.000,-. Fakt super časopis.. asi k tomu budou dávat zdarma zlaté udice anebo s tím bude spojená donáška ryb až do domu.. Jinak si to neumím vysvětlit.. Musím tam zavolat, ať mi koukají ty peníze poslat šupito presto na účet, protože fakt nemáme na to, abysme si mohli dovolit zaplatit takovou sumu.. grrrrrrrrrrrrrrrr

Jinak jsme dnes oslavili 8 let od svatby.

Každý rok se koná oslava Dětského dne na nádraží v Braníku. Loni nám to nevyšlo, letos jsme se konečně mohly vypravit na druhý konec Prahy. Sešlo se nás zase celkem dost - Trolli s Andrejkou a Matouškem, Renda s Anetkou a Jezinkou v břiše :-), její kamarádka Nina s Tadeáškem, Peg s Anetkou, Anna s Milánkem a Honzíkem, Enko s Bětulkou, Míša s Emičkou a Jáchymem, my a dokonce přijela Jitka s Hedulkou a Teodorkem až z Ústí, tak mám další zářez za osobní setkání s dubňáčky :-). Už jich osobně znám naprostou většinu.

Na nádraží byl celkem rachot - spolupořadatelem bylo rádio Hey, tak to tam vyřvávalo ostošest. V jednom z vagónů předcvičovaly a předtančovaly holčiny z Domu dětí a mládeže a naše malé cácorky byly ve svém živlu a trsaly taky jak o život :-). K dispozici byly i různé lokomotivy - děti si tam mohly vylézt do řídící kabiny a zkoušet všechna tlačítka, páčky apod. No... nechtěla bych to pak dávat znovu do kupy :-)). Mimo jiné tu byla muzejní expozice ve služebním voze - bylo to hlavně o prodeji jízdenek.

Pán u pokladny (vstupné bylo dobrovolné) nám o všem povyprávěl, dokonce vzal Andulku i Emičku k sobě, posadil je tam, na hlavičky jim narazil historické čepice výpravčích a ještě dostaly originál plácačku, abych si je mohla vyfotit. To bylo něco pro Andulínu! Ta tu věčně běhá po sídlišti s píšťalkou v puse a plácačkou. Červenou nádražáckou čepici bohužel nemáme, tak musí stačit červená kšiltovka :-). Taky si holky vytiskly svojí vlastní jízdenku, namačkaly tlačítka s oznamováním stanic a dostaly památeční razítka.

Andulku ale absolutně nejvíc nadchl malý model vláčku, který jezdil na páru a uhlí a vozil vždy dvě děti. Z toho byla fakt unešená! Chtěla i na koníky, ale 50,- Kč za svezení jsem fakt nebyla ochotná platit. Největší pochvalu ale zaslouží Anna. Asi má těch svých dvou chlapáků málo, takže si dobrovolně, a to by se mělo asi zdůraznit, vzala i ostatní děti a projížděla se s nima vláčkem. Koupila si totiž celodenní jízdenku za 120,- Kč a děti to měly zadarmo. Jinak stála jedna jízda 60,- Kč. Takže se děti projely jak parním vlakem, tak moderní soupravou.

Tím moderním vlakem jsme jeli nakonec všichni, tam se nám totiž podařilo dostat kočárky. Do historického vlaku opravdu ne. Jak jsme, bohužel, zvyklé na nízkou úroveň cestování, tak z tohohle vlaku jsme byly docela vedle. Prostorný, čistý, dokonce jsem musela vyzkoušet i WC :-) Bylo velké a i tam byl k dispozici přebalovací pult, no neuvěřitelný zážitek :-). Tímhle vlakem jsme jeli na Most Inteligence, kde jsem ještě nikdy nejela. Akorát že se tam musí jet z Braníka do Krče a pak na ten most a zpátky zase takhle. Takže jsme vždycky zamávali našim, jeli jsme čtyřikrát okolo jejich baráku :-).

Dalším zážitkem byli hasiči. Děti si mohly vlézt do hasičského auta, nasadit na hlavu helmy a chvíli si hrát na hasiče. Hasiči pak i předváděli, jak se hasí pěnou a nastříkali jí tam dětem k dispozici. Nebyly jsme až tak statečné matky, abychom děti nechaly v tom plácat, přece jen to nebyla čistá voda, ale byl v tom i nějaký chemický prostředek, ač hasiči tvrdili, že je to naprosto neškodné :-). Dokonce to sami na sobě testovali, kdy jeden z ničeho nic popadl druhého a do té pěny ho komplet "potopil" :-)

Děti se také projely inspekční drezínou a Míša s Aničkou si pěkně mákly :-) Prý to byl celkem záhul.

Největší komedie nastala v závěru naší návštěvy téhle akce. Anička si vymyslela, že se ještě jednou projede s dětma parním vláčkem. Nejdřív nechtěla jet naše Andulka, pak si to rozmyslela. Když už seděli ve vlaku a čekali na odjezd, vzpomněla si Ema, že vlastně nechce jet, taky si to nakonec rozmyslela a když už se konečně vlak rozjížděl, začala plakat Andrejka, že chce ven za maminkou a nechce jet vláčkem. Andrejku nakonec vytahovala Trolli z rozjíždějícího se vlaku. Prostě drama na kolejích :-))

Za námi tam dorazila mamka a pak jsme se přesunuly k našim přes Tesco, Tesco :-). Večer jsem byla totálně vorvaná, přece jen tam bylo dost hluku, smrad z těch lokomotiv a taky to přecházení sem a tam a postávání.. Zlatej pochod! :-) Ale celkově si myslím, že si to děti fakt užily.

Zásadní novinkou je, že od září bude chodit Andulka do školky. Nejdřív to vypadalo, že jí nevzali, byly jsme se podívat na vyvěšený seznam přijatých dětí a její jméno tam nefigurovalo. Nicméně jsme pořád nedostávali dopis s negativním vyjádřením a ve finále nám volala paní ředitelka, že se jí povedlo přesvědčit pány na úřadech, že by fakt bylo záhodno otevřít další třídu. Zbylo jí totiž 10 dětí, které byly hlášeny na osmihodinovou docházku. Tak obvolala všechny školky z okolí a stáhla z nich ty jejich zbývající děti a třída mohla být otevřena. Jupí!!

Jsem fakt ráda hlavně kvůli Andulce, potřebuje to jak sůl. A hlavně - příští rok to bude o dost těžší dostat dítě do školky, protože budou maminky Andulčiných vrstevníků asi nastupovat do práce - pokud si nepořídí další mrně - k tomu se připojí ročník 2005, prostě těch dětí je teď opravdu hodně.

Jinak je v poslední době Andulka zas strašně hodná a ty super dny si prokládá chvílema, kdy je naprosto otřesná :-). Těžce s ní mlátí první dětská puberta, takže když jí to chytne, odmlouvá, neguje a vzteká se. Naštěstí to není až tak hrozné a dá se to přežít :-). Nicméně každou chvíli posloucháme - Ach jooo.. a poč to mám dělat?? Mě to nebaví... Já nechci jíst, spát, oblíkat se, uklízet - dosaď dle momentální situace.. To její ach joo posloucháme ale zatraceně často :-).

Dalším oblíbeným souslovím je "Ty vado". To také používá dost často. Občas už použila i hlášku "To je hustý" a "Mami, sorry". Co bude dělat za 10 let??? :-)

Jak dřív nechtěla s námi spát, tak v poslední době pro změnu jo. Dokonce k nám už asi 2x přišla v noci, ale je to spíš výjimka. Ale když Petr není doma, tak už si zjišťuje, jestli bude moct spát se mnou v ložnici :-).

Rozhodně jí ale musím pochválit za to, jak se hezky chová k Adélce a taky, že začala zas o trochu líp jíst.

V sobotu se konal už 11. ročník rybářských závodů v Kácově. U toho Petr opět nemohl chybět (dneska jsem zrovna počítali, že má 1, maximálně 2 absence) a po obědě vyrazil. Chytá se přes noc a dřív to prezentovali jako závody v chytání úhořů, jenže těch úhořů jaksi nebylo zrovna mnoho a když něco není, dost těžko se v tom dá závodit.. Takže už počítají všechny úlovky.

Ještě dopoledne to vypadalo, že ho Sázava odnese až do Severního moře, v noci byla z horka buřina s deštěm a ráno si dala repete. My jsme jely s mamkou a Andulkou do Kostelce pro Andrejku a zaběhly jsme se mrknout na tradiční Keramické trhy. Tam je vždycky hlava na hlavě a auta parkují všude možně, respektive skoro až nemožně. S mamkou jsme vzpomněly na loňské langoše :-)) a zase jsme neodolaly tombole. Dohromady jsme koupily lístky za 90,- Kč (z toho já za dvacku) a Andulka jediná vyhrála věc dle vlastního výběru v hodnotě 100,- Kč. Vybraly jsme proto hrnek na kafe :-).

Petr hlídal spící Adélku ve Skalici a pakoval si ty svoje červíky, žížaly, kolínka s různýma příchutěma jiné alchymistické radůstky na závody.

Odpoledne slavila Dana narozeniny, takže jsme zas grilovali, děti blblby na zahradě, Adélka měla spavý den, takže idylka na entou :-). Andulka pak spala s Andrejkou u  našich na chatě, tak jsme zůstaly s Adélkou na noc pěkně opuštěné :-).

Petr nakonec skončil sedmý z 249 platících. Přijel nespokojenej, že chtěl na bednu :-)). Jenomže, když chytá proti sponzorovaným skoroprofíkům.. Nicméně tam jednoho frajera vyloučili, protože si přivezl mražené úhoře a vydával je za úlovek.. ehm, ehm.. úhoř se mrská ještě dlouho po zabití a tihle měli být navíc živí a místo,aby se mrskali, tak křupali.. fakt mi nějak uniká myšlení některých lidí.. Navíc ten, co ryby měřil, má vystudovanou rybářskou školu, tak mu jen poradil, ať příště nechá ty úhoře rozmrazit aspoň o den dřív :-).

Po obědě jsme měli jít na Dětský den, ale zas začalo lejt. Venku to bylo jak v prádelně - vedro a do toho vždycky tak na 10 minut déšť. Ale byli jsme stateční a vyrazili jsme. Holky si to výborně užily, stejně jako loni. Letos byl navíc skok v pytlích a Andulka mě neskutečně překvapila, že věděla, co má dělat a fakt tu trasu odskákala. Já myslela, že bude mít tendenci v tom chodit, že si namele, ale než jsem si stihla odložit všechny ty jejich ceny, pitíčka, balónky a jiné propriety - BTW opravdu jsem mateřstvím získala neskutečné akrobatické schopnosti  - např. držet padesát předmětů v jedné ruce a druhou rukou nalévat šťávu apod. - Andulka už byla v půlce trasy.

Opět Sokolové zaplatili dětem nafukovací skluzavku - byla to ta samá, co jsem minule za ní odmítala dávat ty hříšné prachy a teď jí měly děti zadarmo. V jednu chvíli tam byly dokonce Andrejka s Andulkou úplně samy. Andulína už zvládla vyšplhat parádně nahoru, ale přece jen je to vejška, tak dolů jezdila pouze na klíně Andrejky :-). Do toho sem tam přišla zas nějaká ta přeháňka, ale nějak nám to nevadilo, jen Petr zacouval s Adélkou pod kabiny, aby nezmokla.