Všechny naše deníky

Adélka je dneska na světě už celých 70 dnů a oslavila to hlasitým smíchem. Jen tak jsem s ní blbla a najednou se začala chechtat. Byla jsem tak překvapená, že jsem si nejdřív myslela, že začne plakat, ale opak byl pravdou :-)

Pro zajímavost - Andulka se poprvé nahlas zasmála 69. den svého života :-)

Andulka mi dneska objasnila, že je "větší o patro níž než Adélka" :-) Když jsem se jí ptala, kde k tomu přišla, tak mi hrdě oznámila, že na to přišla sama :-)

O víkendu byla ve Skalici tradiční pouť a naprosto netradičně nepršelo, nefoukalo, naopak bylo nádherně :-). Mohli jsme tedy vyrazit s  holčičkama. Pamatuju si, že když se narodila Andulka, tak se Petr strašně těšil, jak pojede hrdě na pouť s kočárem :-). Ale bylo tenkrát strašně ošklivo a mám pocit, že to byl zrovna rok, kdy si místní pan starosta spletl datum a kolotočáře neobjednal, takže z toho sešlo.

Každopádně takový výlet na pouť je skoro na novomanželskou půjčku a už se moooc těším až budeme muset ty výdaje zdvojnásobit. Nejvíc mě dostala cena nafukovací skluzavky - pouhých 30,- Kč. Tak to jsem teda byla rezolutně proti a Andulka si to naštěstí nechala vysvětlit. Tak jsme spolu šly na zvonkovou dráhu a sám vrchní kolotočář byl překvapený, že Andulka nemá strach a naopak se děsně chechtá :-). Je paráda, že už máme tak velkou holčičku a můžu jít s ní, Skaly na tohle fakt není :-). Andulka od začátku hlásala, že chce hlavně na střelnici. Vůbec netušíme kde k tomu přišla, nicméně si "střelila" vzduchem do kola a pak si mohla vybrat cokoliv a podle toho byla cena.. Vybrala si naprosto příšernou princeznovskou sadu za 170,- Kč. Já, matka macecha, jsem opět protestovala. Nakonec jsem podlehla a nechala jí vybrat menší sadu "jen" za 85,- Kč.. No děs běs, ale dostala peníze od babiček a dědy, tak si s tím i hospodařila :-) Podruhé si, pro změnu, vystřelila růži - za pouhých 30,- Kč.. Kde jsou ty časy, kdy jsem si z poutě nosila pugéty papírových či molitanových růží???

V úterý jsme měly jet na výlet za Cecelkou a klukama, ale selhal komunikační kanál - kupodivu nedošel mail ze Seznamu - takže to nevyšlo a domluvily jsme se na jindy. Tak nás aspoň dneska potěšila návštěva Míši s Valentýnkou.

Adélka se dneska poprvé koupala ve velké vaně s Andulkou dohromady. Fotku bohužel z této historické**** události nemám, protože jsem je koupala sama. Andulka byla nadšená a Adélka vypadala taky spokojeně.

Ve středu večer jsem konečně zas vyrazila večer pryč. Měly jsme s holkama Býčí party :-). Stejně jako loni jsme společně oslavily naše narozeniny, tentokrát jsem ale dort nechystala :-). Bylo to moooc příjemné a myslím, že to brzo zopakujeme.

Na čtvrtek jsme byly domluvené s Rendou a Anetkou, že společně půjdeme do Krakova (ne do toho polského :-)) na Bořka stavitele. Den předtím jsem šly pro jistotu koupit vstupenky, abychom se tam vůbec dostaly. Naštěstí to nebylo tak narvané jako březnový maškarní, tak jsme si krásně ulovily místo hned u předního stolu.

Holkám se to prý moc líbilo, my jsme z toho byly s Rendou docela zdrchané :-). Pouštěli muziku strašně nahlas a těm hlavním protagonistům nebylo moc rozumět, protože ozvučení nic moc a ještě jak mluvili z těch velkých hlav.. Pak se divili, že děti moc nechápou co po nich chtějí. V podstatě se ale bavily jen děti vybrané na nějaké stavění nebo soutěžení, ostatní děti stály pod pódiem a snaživě se hlásily, aby byly taky vybrány.

Bylo mi líto hlavně těch malých, protože pořád vybírali jen ty větší a jedna holčička tam byla dokonce 3x. Tak to už Renda psychicky neunesla a šla jim to říct :-). Anetku nakonec vybrali a šla házet míčkama a Andulku jsem na pódium taky ve finále procpala poté, co jsem jí vzala do náručí, aby jí ty větší děti neodstrkovaly :-). Andulka zas měla pro změnu soutěžit v takové té hře, jak se pustí muzika, všichni chodí okolo a když přestane hrát, tak si mají sednout. Bohužel, jak už jsem psala, tak ty děti vůbec Bořkovi a Týně nerozuměly, tak nějak nechápaly, co mají dělat :-). Snažila jsem se přeřvat tu muziku a Andulce to vysvětlit, ta vždycky přiběhla - "Co, mami???" no.. dostala nakonec omalovánky, tak byla spokojená :-)) Já z toho byla totálně vyflusaná, takový mateřský management je fakt záhul! :-)

Na konci pořadu mohly na pódium všechny děti a stavěly z kostek dráhu a fotily se s Bořkem. Já tam taky poskakovala s foťákem, Renda v klidu hlídala Adélku u stolu :-). Povedlo se mi vyfotit holčičky jakž takž s Bořkem i Hugem, jen bylo hrozně těžké odehnat na tu chviličku focení ostatní děti a chtít ještě, aby se Andulka a Anetka na mě podívaly najednou a, nedejbože, dokonce se třeba usmály, to už byl fakt nadlidský úkol :-).

Úplně na závěr proběhla ještě minidiskotéka a děti dostávaly za tancování plyšáky. Andulka sice tancovala jak o život, ale plyšák na ní už nezbyl. Naštěstí :-). Máme jich doma víc než dost a ona byla spokojená i za omalovánky :-)

Vše důležité je v podstatě už napsáno. Jen dodám, že jí fascinují obličeje a moc ráda se směje a povídá. Už opravdu pravidleně usíná do 21 hod. a spí tak do těch 5 hodin.

Má ale výkyvy v denním spaní - někdy prospí celý den, jindy zabere vždy jen na pár minut. Pořád ještě Adélku zlobí prdíky, ale už se tak mrská, že to snad brzo přejde. Krásně pase koníčky, přece jen je to holka zvědavá, tak makala a makala :-))

Měla docela dlouho novorozenecké akné, takže jsem jí ani moc nefotila, vypadala, chudinka, dost hrozně. Ale už je to snad zažehnané a máme zase náááádhernou holčičku.

Já jsem zvládla přesně na Adélčiny měsíčniny "technickou" u pana doktora. Vše v pořádku, hrdlo ještě není zcela uzavřené a to, že jsem už měla něco jako pseudomenstruaci je prý normální. Musela jsem se smát - 8.5. jsem si konečně zase mohla nandat snubní prstýnek a ten samý den to vypadalo na MS. Trvalo to do neděle. Doufám, že se téhle "milé" návštěvy dočkám zas až za dlouho. Fakt mi to nechybí...

MGS se letos konal v Louňovicích pod Blaníkem. Vzhledem k tomu, že je Adélka fakt ještě maličká, od začátku jsem věděla, že se letos nezúčastníme po celý víkend, ale že, pokud to bude v dojezdové vzdálenosti, jen dorazíme na sobotu. A Louňovice jsou od Skalice 50 km, takže jsme na otočku jeli.

Auto narvané k prasknutí a to jsme jeli jen na jeden den! :-) Ale vezli jsme kočár, šášu na disciplínu a dokonce i trampolínu :-). Celou cestu se Andulka ptala, jestli už tam budeme. Jen jsem jí odpověděla, vzápětí následovalo: "Mami, a heje.. A kdy už tam budeme??? Já už se nemůžu dočkat!" Hodit si za každý ten její dotaz pětku do kasičky, tak máme na plnou nádrž :-). Frištenský hadr. Ještěže jsme nejeli na Severní pól :-). Nicméně jsme konečně dorazili na místo, ale všichni právě byli na kozí farmě ve vedlejší vesnici. Andulka se opravdu nemohla dočkat dětí, tak vyrazili s Petrem za nima a já jsem připravila Adélce náhradní program - kozí farmu v menším vydání v autě :-).

Po nakojení jsme mohly vyrazit i my. Vystřelila  jsem jak kulový blesk, ale jaksi jsem přepálila start, takže za chvíli jsem už hekala, v krku mě pálilo a přemýšlela jsem, co jsem jedla a co případně předám dál mravenečkům. Naštěstí stačilo trochu zvolnit krok, nebyla jsem přece na olympiádě za soutěžící :-). Farmu jsem našla a bylo to  tam moooc pěkné. Měli tam spoustu mláďátek - housátka, kachňátka, kuřátka a hlavně kůzlátka. Ochutnávka na mě bohužel nezbyla, holt kdo pozdě chodí.. všechno mu sežerou :-)

Pán byl velmi ochotný, dokonce vyvedl na řetězu velkopopovického kozla, asi ho tam má na chov, kdo ví :-). Děti se tam vyřádily na balících slámy a pomalu byl čas jít zpátky na oběd. V dálce se to začalo parádně mračit a těsně před příchodem do chatek začalo pršet. Jen se za námi zabouchly dveře, spustila se neuvěřitelná čina. Párkrát to prásklo, ale liják byl tak silný, že člověk ani nevěděl, z které strany ta voda vlastně teče. Naštěstí to trvalo asi dvacet minut, právě tak akorát, abysme, už zas pěkně v suchu, přešli do jídelny na oběd :-).

Po obědě došlo k návratu do prvobytně pospolné společnosti - klasicky to na všech srazech dopadne jak na šmelinářské burze :-). Já jsem vezla nějaké věci z Dráčka, mýdlové ořechy a knížku a holky zas přivezli hliník pro děti do školy, měnily se lahvičky, krabice, sýry, atd. atd. :-)) Pak už jsme začali připravovat olympijské disciplíny. Bulík vyrobila naprosto nádherná startovní čisla - každé mělo jiný obrázek a všechna měla na zádech jedničku :-). Asi nemá co dělat, holt jenom rekonstruují byt :-)). Fakt bylo ale těžké vybrat, které je to nejhezčí, protože krásná byla všechna.

První disciplínou byla chůze s pingpongovým míčkem na lžičce, pak se přešlo ke mně - na hod míčkem šášovi do břicha, další bylo skládaní puzzlíků a poté podlézání překážky. Vrcholem byl hromadný běh dubňáčků. Andulka na startu krapet zaváhala,protože děti kolem ní koukaly kde co lítá a nevyběhly. Ale když uviděla záda svých kamarádů a do očí se jí vysmívaly ty jedničky ****, konečně i ona vystartovala a začala se propracovávat kupředu. Já jsem fotila a fandila, takže jsem to pořádně neviděla, musela jsem mrknout až doma na fotky, abych viděla ten její běh :-). Fakt makala a děti nejen předběhla, ale ještě vyhrála s dost slušným náskokem :-). Škoda, že tam tak zaváhala, zajímalo by mě srovnání s Honzíkama, kteří doběhli samozřejmě první, ale to se nepočítá, protože jsou starší :-)).

Kameraman Petr bohužel kapánek selhal. No.. hlavně, že jsou zachyceny moje vlasy.. ehm, ehm, ehm.. Je fakt, že nám i blbne kamera, ale na záběry to vliv opravdu nemá :-).

Děti pak měly slavnostní vyhlášení a každý sportovec dostal diplom, medaily a dárečky :-). Bylo vidět, že i mrňata už chápou "vážnost" okamžiku, tak stáli naprosto vzorně a čekali, až je Honza vyvolá, aby jim pogratuloval :-).

Já jsem taky zažila solidní překvapení - vzhledem k tomu, že v neděli jsem měla narozeniny, stejně tak i Renda - připravili nám ostatní každé dort. Zrovna jsem jedla melouna a jak mě tím zaskočili, tak mi málem zaskočilo :-). Byla jsem z toho dost hotová, přece jen mám pořád ještě rozbouřenou hormonální hladinu, tak jsem měla co dělat, abych nedělala čest svému předchozímu příjmení a nerozbrečela se dojetím.

Po sportování vyhládlo, tak Uli se Skalym rozdělali oheň a všichni se nacpali buřtama. Andulka si teda radši dala dort. Vymysleli s Vojtíkem, že jedou autobusem a sedli si za sebe na lavičku, každý se svým talířkem s dortem. Po nějaké době si Jaffi všimla, že má Vojtík jakési bahno na ramenou a zádech, tak pátrala po příčině a Vojta jí suše osvětlil, že jak jeli s Andulkou tím autobusem, tak si do něj Aňa otírala ruce od toho dortu...

Pak jsme ještě udělali tradiční hromadnou fotku - sešlo se nás letos 51 + 3 embrya + 1 pes - 16 rodin, děti si zablbly a my jsme balili k odjezdu. Andulka nechtěla vůbec domů, že tam budeme spát, ale nedalo se nic dělat. Po cestě jsme se kochali nádhernými výjevy na jarní krajinu a zapadající sluníčko.

V neděli Andulka od rána chodila ve startovním čísle a s medailí na krku, nechtěla to sundat a každému se chlubila. Také se dozdobila razítkem od Vergelky :-) Výsledek je v deníčku.. Natiskla si to opravdu skoro všude a na víčkách to prý měla proto, aby lépe viděla..

Každopádně jsme si to nádherně užili a moc děkuju hlavně Anně za organizaci celého MGS a i všem, kteří se podíleli na přípravě olympiády. Jen ještě máme malý technický problém - jak teď vysvětlit Andulce, že tam fakt teď už nepojedeme a že zase za rok :-)).

Tak tenhle příspěvek jsem měla napsaný už minulý týden a, světe, div se, neuložil se.. grrrrr.. Vždycky si to před odesláním zkopíruju a teď jak na potvoru ne a buch.. No jo no.. Tak znovu...

Na dnešek byla Andulka objednaná na kardio kvůli tomu šelestu. Šel tam s ní Petr a od té kontroly u naší doktorky jsme na to Andulku připravovali, co jí asi budou dělat a tak. Byla prý naprosto vzorná, plnila všechny pokyny a dostala od paní doktorky velkou pochvalu :-) Nejdůležitější ale je, že je vše v pořádku a je to opravdu jen růstová záležitost a nic tedy nebrání, aby Andulína o víkendu nebojovala o medaili na Prvních dubňáčkovských olympijských hrách :-).

Minulý víkend byl ve znamení dámské jízdy - odjela jsem s holčičkama do Skalice, protože Petr měl rybářské závody. Počasí moc nepřálo, dost foukalo a v neděli pro změnu zas pršelo, což se sice dá vydržet, ale je to kapánek nepříjemné. Každopádně skončil tentokrát v půlce startovního pole. Holt si platí všechno sám a nemá sponzora, který by mu věnoval jen třeba žížaly za tři tisíce, nemluvě o ostatním žrádle a vybavení. Ale i tak je dobrej, soupeří s republikovou špičkou :-). Byly tam i úlovky typu - hrouzek, 0,02 kg :-). Petr prohlásil, že ví, že ty závody stojí peníze, ale hlady snad neumřeme :-). Což byla samozřejmě voda na můj mlýn a hned jsem ho ujistila, že pokud bude chytat ryby podobných rozměrů a přidáme k tomu pár kilo brambor, tak můžeme pozvat i širší rodinu na slavnostní oběd :-).

My jsme si ve Skalici pro změnu s Andulkou hrály tzv. skalickou telenovelu. Nekončící pohádku O perníkové chaloupce. Jak už jsem psala, budou mít holky pod skluzavkou domeček a ten jsme teď hojně využívaly jako dekoraci k našemu představení. Ani nevím kolikrát jsem musela vyšlapat schůdky nahoru jakožto Jeníček rozhlížející se po lese a hledající světýlko a ani nepočítám modřiny, které jsem utrpěla, když jsem se vpresovávala do domečku :-). Poctivě jsme se s Andulkou střídaly o "lopatu" i o role :-). Fakt zábava na celé dopoledne, sousedi opět asi nechápali :-).

Jakousi asociací Andulka dospěla k závěru, že vlastně už strašně dlouho nespala u našich v Braníku a že teda chce :-). Naštěstí to vyšlo tak dobře, že i Lukajda s Andrejkou měli zrovna na pondělí ředitelské volno a v úterý bylo volno všude. Proto si je mamka vzala do "služby" k sobě všechny tři :-).

V pondělí jsme měli sraz na Čerňáku, potřebovala jsem si vyřídit nějaké nákupy a pak zajít i do IKEA. Děti byly nadšené, protože sdílejí mamčinu vášeň pro obchody a nakupování. To jsem teda fakt nepodědila :-). V IKEA bylo narváno a hlavně rodin s dětmi tak do dvou let. Restaurace praskala ve švech, ale nakonec jsme ulovili stůl poblíž hracího koutku. Dokonce jsem i v oáze zvládla nakrmit a už tam čekala další paní s miminkem. Celkově se tvořily fronty nejen na jídlo, ale právě i na koutek na kojení a na WC s přebalováky. Než jsme se ale všichni najedli, nakojili a vyhráli si, tak ten nával opadl a už to bylo v pohodě :-) Andulka odmítla jet se mnou domů, že bude spát s dětma i další noc. Odjeli teda na druhý konec Prahy a po cestě zvládli ještě dětské hřiště pod branickými skalami. Tam se jim moooc líbilo, je to tam totiž lepší než za Tescem na Smíchově, protože je všechno blíž k sobě a vyřádí se tam jak malí, tak velcí. No a samozřejmě museli ještě do Tesca, Tesca na Novodvorskou, to by Andulka nepřežila, kdyby se tam nezastavili :-).

V úterý jsme za nima přijely s Adélkou, mamka pak vezla děti zpátky domů a jela s ní i babička, prý na výlet a že ráda jezdí busem :-). Andulka chtěla jet taky, ale vzhledem k tomu, že po obědě několik dnů nespala a navíc chodila spát pozdě, tak jsem to naprosto macešsky zatrhla a jela se mnou pěkně domů :-)

Byly jsme v poradně na šestinedělní prohlídce. Adélka momentálně váží 4.850 g a měří 58 cm. Takže od propuštění z porodnice přibrala bez deka kilo - ona si zřejmě potrpí na těch baťovských mírách :-) - a vyrostla o 8 cm! Tak to mi připadá fakt dost. Schválně jsem se koukala na údaje Andulky a ta přibrala také téměř kilo - bez 3 dkg, ale vyrostla jen o 4 cm..

Paní doktorka Adélku zas moc chválila - jak je šikovná, jak pěkně pase koníčky, jak se na ní usmívá, jak je prý vidět, že je doma v naprosté pohodě, protože nijak zvlášť nebrečí a nehysterčí a prý by jí měla nafilmovat a ukazovat ostatním. Tak jsem se teda pýchou nafukovala, že teď málem nedosáhnu na klávesnici****

Vzhledem k té chvále nemusíme chodit na další prohlídku, stačí až na tříměsíční a to bude s očkováním. Jsem zvědavá, jak to bude Adélka snášet.

Z našeho domu vycházela svatba. Andulka chtěla o tom všechno vědět - jak to probíhá, proč mají kytku na autě, proč má nevěsta takové šaty, prostě jsme si povídaly o svatbě jako takové. Načež se Andulka zamyslela a rozhodla se, že si tedy vezme tatínka. Tak jsem jí ujistila, že má smůlu, že toho už mám já. A naše chudinka malá mi se zoufalým výrazem ve tváři položila naprosto zásadní otázku: "A kde teda vezmu chlapa já??? " :-))