Všechny naše deníky

Andulka si to ve Skalici pořádně užívala. Celé dny běhala venku a Petr za ní jezdil večer z práce, aby mohl pracovat na konstrukci na skluzavku. My jsme si zas užívaly doma s Adélkou. Já jsem udělala šílenou kupu práce a zas a znovu se divím,co jsem dělala, když jsem měla jen Andulku jako miminko :-))

Ve středu jsme byli s Annou a jejíma klukama mrknout na zvířátka v blázinci - myslím ta čtyřnohá, takhle to vyznělo kapánek jinak :-) Venku bylo poměrně dost koní, tak si je kluci hladili a já pořád vzpomínala na Andulku, jak by se jí to líbilo. Musíme tam zas brzo vyrazit.

Ve čtvrtek už jsme s Adélkou vyrazily za Andulkou do Skalice, aby tam nebyla tak dlouho sama a abychom se vyhnuly dopravnímu šílenství před prodlouženým víkendem.

V sobotu jsme grilovali kuřata, protože mladý přijeli ještě pogratulovat Andulce. Dostala další vláčky, takže teď má fakt super vláčkodráhu :-).

Na pondělní pálení čarodějnic jsme byli domluvení s bříškotanečnicema, takže to bylo jen takové komorní, ale moc fajn. Jen vyšplhat na místo určení bylo s kočárkem kapánek náročnější :-). Andulku děsně bavilo opékat buřty na klacku a tancovat na pecky typu - Rosa na kolejích, Bláznova ukolébavka atd. atd. atd. :-)) Na kytaru hrála "teta čarodějnice" nebo-li naše taneční šéfová Zdenka.

Tak mám tradiční středečno-čtvrteční sentimentální chvilku. "Za chvíli" se Adélka "narodí" a bude jí šest týdnů..Připadá mi strašně velká, ale na kontrolu jdeme až ve středu, tak míry a váhy nevím. Každopádně už postupně vyřazuju nejmenší oblečky.

Krásně se usmívá -zatím to vypadá, že jen na maminku - aspoň nějaká spravedlnost! :-)) A taky si se mnou chce pokecat. Než ale vydá nějaký zvuk, dá jí to strašně moc práce. Vidím, jak zapojí celé tělíčko a pak to přijde! Nějaké to "grrrr", "huuu" apod. :-) Je k sežrání! :-)

Jediné, co nás "trápí" jsou pořád prdíky a od 5. týdne i novorozenecké akné. Adélka vypadá jak puberťačka a vždycky se to už zlepší, že má čisťounkej obličej a když máme někam vyrazit, buch, zas se osype.. Klasika, Murphy jak vyšitej.. :-)

Konečně jsme zvládly i kontrolu kyčlí. Má je prý přímo ukázkové a dokonce už i jadýrka. Paní doktorka z toho byla celkem překvapená, nicméně stejně půjdeme v červnu ještě na kontrolu. Jako správně vykojená matka, jsem samozřejmě zapomněla plínku. Na sonu jí měla ještě nepokakanou, tak jsem si řekla, že jí nebudu vyhazovat a vyměním jí až pak. Před kontrolou u paní doktorky už jí Adélka stihla i pokakat, takže jsem jí pěkně utřela zadeček, plínku zabalila a odhodila do koše. Poté, co se ozvalo - Můžete si jí obléknout - jala jsem se vyndati plínku z batohu. No a nebyla tam.. Bylo mi trapný vyndavat z koše vyhozenou použitou plínku, tak jsem popadla dítko a šup do čekárny. Mezitím jsem horečnatě vymýšlela řešení a nakonec jsem poskládala flanelovou plínku, co nosím právě jako podložku k doktorům a dala jí Adélce mezi nožičky. Neměla jsem samozřejmě nic na uchycení, ale naštěstí měla Adélka punčocháčky, tak to drželo.

Pár rodičů na mě sice koukalo trochu divně, že jsem asi velmi alternativní matka, co nedává jednorázovky a ani nepoužívá kalhotky :-)), ale já nehnula brvou a dělala jsem, že je to naprosto, ale naprosto normální :-))) Adélka byla šikulka a po cestě domů se nepočůrala, takže jsem autosedačku čistit nemusela.

Teď bych doporučila zelené Sally, aby radši nečetla :-) Adélka dneska spala od 20:30 hod. do 6:00, pak jsem přebalila, nakojila a spaly jsme do 8:30 hod..

Bylo to teda super, ale na druhou stranu bych ráda zachovala aspoň to jedno noční kojení, v noci se mlíčko tvoří nejlíp, tak aby pak nebyl problém..

Jak už jsem psala, absolvovala Andulka "tříletou prohlídku". Vyrostla na 94 cm, váží 14 kg. Tlak 90/60, moč negativní. Zrak má výborný, přečetla i ty nejmenší obrázky. U paní doktorky skvěle spolupracovala, byla fakt hrozně hodná.

Nejvíc mě paní doktorka pobavila dotazem, jestli spojuje slova do vět. Ano, spojuje. A nejen to. Navíc diskutuje, oponuje a ještě je vtipná! :-)) Jenomže paní doktorka jí nepoložila žádný dotaz, na který by mohla odpovědět jinak než ano nebo ne.. Tak aspoň zazpívala Prší, prší a prý má už náběh na správnou výslovnost "l".

Celkově byla moc pochválená a i za to, že vlastně nebyla nijak zvlášť nemocná. Jediné, co není úplně v pořádku, je mírný šelest na srdíčku. Dostaly jsme žádanku na kardio, aby se zjistilo, zda se jedná jen o růstový syndrom, což v těchto případech bývá velmi často. Tak je objednaná na 11.5. a fakt doufám, že to je jen tohle a má to po mně.

Na sobotu byla naplánována oslava se skalickou částí rodiny. Měla jsem v plánu si ve čtvrtek nachystat korpus na dort, ale někdy v úterý mi napsala Míša, že by bylo fajn, kdybych mohla na chvíli právě ve čtvrtek za bříškotančnicema, že mají pro mě dárek, respektive pro Adélku. Zírala jsem jak puk, úplně mě to rozhodilo a hlavně dojalo.

Nakonec se mi povedlo holčičky zpacifikovat a mohla jsem odběhnout. Nesla jsem bříškotanečnicím aspoň šampíčko, abychom si mohly přiťuknout na zdraví Adélky. Holky ještě tancovaly, tak jsem málem uronila kroupu, jak mi to strááášně chybí! Dokonce pak tančily i jen pro mě s hůlkama :-). Závěrečnou protahovačku už jsem si dala s nima.

Po skončení jsme bouchly to šampáňo a dostala jsem pro Adélku dárek. To mi vyrazily dech podruhé! Složily se totiž na hrací deku z Dráčka - ZOO, z které jsem byla vždycky naprosto unešená! Ale protože máme už jednu hrací dečku, tak mi to přišlo jako dost velký luxus pořizovat ještě tuhle :-). Ale tahle je tááák nádherná!! :-)  http://www.dracek.cz/DetailPage.asp?DPG=36784

Bylo to od nich fakt hrozně milé. Navíc se ptaly, kdy už příjdu, že jim tam chybím, no prostě jsem z toho byla celá dojatá :-). Hlavně už se strašně těším, až zas budu chodit bříškotančit taky.

Po návratu jsem si teda konečně upekla korpus na dort a mohla jsem jít hoooodně po půlnoci spát :-)

V pátek jsme sbalily saky paky a s holčičkama vyrazily do Skalice už v poledne, ale stejně jsme se ještě zdržely na nákupech na oslavu. Petr dojel rovnou z práce později. Než jsme zahnali Andulku do postele, než jsem nakojila Adélku, bylo hnedle 22:30 hodin a já jsem konečně mohla začít zdobit dort. Do toho ale přestala Adélka spolupracovat, zlobilo jí bříško. Naštěstí si jí vzala babička a pak jí přebral Petr. Skončila jsem tradičně ve dvě ráno. Na dubňáčkách udělala dort-panenku už Trolli pro Andrejku, tak to vypadá, že se opičím, ale měla jsem to vymyšlené už docela dlouho také. Nicméně jsem od Trolli moc ráda převzala know-how, jak upevnit panenku. I když jsme to nakonec s Petrem vyřešili technicky trochu jinak :-).

Andulka nám ještě večer tvrdila, že by bylo fajn mít skluzavku a že by na ní jezdila do trampolíny a do bazénu. Ale že jí holt budeme muset sehnat. Poradila jsem jí proto, aby pěkně zavřela očka a nechala si o skkluzavce zdát, že třeba bude tatínek kouzelnej a skluzavku někde sežene.:-) A Petr byl opravdu natolik kouzelnej, že pro ní jel hned v sobotu ráno :-). Měli jsme jí objednanou týden.

Odpoledne pak konečně mohla začít oslava. Než všichni dorazili, blbla jsem s dětma, hráli jsme Rybičky, rybičky, rybáři jedou, hádali jsme zvířátka, děti skákaly v trampolíně, prostě rachot jako vždy :-). Andulka se ale už nemohla dočkat dortu, tak jsme museli trošku babičky a dědečky popohnat, ať už konečně jdou! Oslavenkyni jsme posadili ke stolečku a nesměla se dívat, aby to měla jako překvápko. Nachystala jsem jí tam ohnivé fontánky a konečně došlo i na očekávaný dort. Andulína z něj byla natolik vedle, že absolutně nereagovala na to, že jí někdo něco říká :-). Pak začala oďoubávat zdobeníčko přesně jak jsem předpokládala :-).  Ještě jsme jí stihli vyfotit a už jí běžely na pomoc i ostatní děti :-). Potom už mohli začít gratulovat gratulanti. Andulka dostala fakt hromadu dárků. Spoustu krásného oblečení, nějaké plyšáky, ale hlavně vláčky! Z těch byla úplně vedle.

K oslavě patří i šampáňo a protože jsme byli venku, mohli jsme si dovolit ten luxus fakt ho bouchnout. To bylo nadšení! Doma se krotíme, necháme ho jen "pšouknout" a teď opravdu rychlý špunt frčel zahradou. Děti pak pokračovaly v řádění, Peťa griloval masíčko, prostě pohodička. Jen ten studenej vítr kdyby někdo nezapomněl vypnout!

"Po mase" nastal čas na hlavní překvapení. Skluzavku mají Týnka s Andulkou dohromady, tak jsme jim řekli, že mají hledat něco nového, úžasného, červeného. První, co takhle našly, byl červený lavór, ve kterém byly kosti od kuřete .-)) Tak to nebylo ono.. hledaly tedy dál, až jsme jim napověděli, že se mají podívat do skleníku. Tam byla skluzavka schovaná. Škoda, že nemohl být někdo s kamerou uvnitř - ty výkřiky nadšení byly naprosto boží. :-))

Kupovali jsem jen skluzavku, konstrukce k tomu byla zbytečně drahá, takže Petr prohlásil, že jí radši udělá. Ve finále se málem pohádali s dědou, kdo to bude dělat. Naštěstí se domluvili na kooperaci :-)

Večer strávila Andulka na kolenou. Ale nebylo to za trest :-). Hrála si s novým vláčkem a absolutně jsme jí nemohli dostat do postele :-) Do toho dávali na Primě jakousi moderní Popelku, tak ve finále chtěla vidět tu nejzásadnější sekvenci - jak Popelka ztratila střevíček. Ale ouha! Zrada! V téhle verzi Popelka neztratí střevíček, ale mobil. A vysvětlit tenhle nesmysl unavené tříleté slečně byl nadlidský výkon.. :-)

Nicméně celkově se oslava Andulce evidentně líbila, protože stále prohlašuje, že bude ve slavení pokračovat a že zas chce dort s Barbínou a šampáňo :-)

Neděli jsme v podstatě také strávili venku a odpoledne, když Petr nandaval tašky do auta, najednou začala Aňa vykřikovat, že ona nechce mít sbaleno a že chce zůstat ve Skalici. Nakonec si to tedy s babičkou dohodla, že tam může být, a protože Petr pojede do práce také rovnou odtamtud, přivezly jsme s Adélkou do Prahy jen mamku a babičku a jsme doma samy. Mám tedy hromadu času a pořád marně přemýšlím, co jsem dělala, když byla Andulka takhle mrňavá :-). Zkusím tedy dospat spánkový deficit a že by došlo i na okna??? No.. uvidíme :-)

Andulka včera oslavila už třetí narozeniny.. Je to prostě naše velká slečna a jako taková dostala dvě kytičky. Jednu od babičky už v úterý a druhou od táty včera. Je na obě náležitě hrdá a chodí si přivonět :-).

Já jsem od rána vzpomínala na dobu před třemi lety. To je teda nostalgie..

Dopoledne jsme se vypravily do IKEA pro dárečky. Andulka opět dostala tričko, momentálně je bílé s nějakými prapodivnými zajíčky. Tamta předchozí se mi teda líbila mnohem víc. Pak také obdržela pexeso, omalovánky, pastelky a škudlíky.  Za ty jsme rovnou "koupily" plyšového slona :-).

A hlavně - poprvé mohla být v dětském koutku, tak si to náležitě užila. Já jsem mezitím šla něco koupit a schválně jsem se courala, aby si Andulka pohrála co nejdéle :-).

Po obědě spaly obě holčičky docela dlouho, mezitím přijel Petr, který si kvůli oslavenkyni zkrátil pracovní dobu a já rovnou odběhla do školky, abych naší holčičku definitivně přihlásila. Situace byla včera prý celkem příznivá, ale ještě se přihlášky přijímají příští týden a dost lidí se nedostavilo.. No.. uvidíme..

Po mém návratu mohl propuknout oslavný mejdan :-). Andulka chtěla, abysme všichni byli baletky, tak jsme tu poskakovali po bytě jak potrefené husy, ale Andulína v tom viděla minimálně Labutí jezero a to bylo nejdůležitější :-) Popíjeli jsme zase dětské šampáňo a Petr s Andulkou se cpali chobotničkama. Já s díky odmítla :-). Když to pak Petr vyprávěl kolegovi v práci, co Andulce chutná, tak jen suše zkonstatoval, že už se nediví, že tam Skaly tráví tolik času.. .-)))

Byla to jen taková naše pidioslava, ta hlavní se chystá na víkend. A já mám hlavu v pejru, jak zvládnu narozeninové dorty.. :-)

I v tomhle měsíci mám co zapisovat. Společně s Andulkou jsme dospěli k rozhodnutí, že plínky potřeba opravdu nejsou. Když se nepočůrá při spaní u našich nebo u mladejch, tak proč doma jo?? Takže jsem opět nastoupila tvrdě na bezplínkovou noc a vypadá to na úspěch. Konečně..

Za každou "nepočůranou noc" dostane ráno do kalendáře razítko a za vyplněný kalendář je slíbená cílová odměna Kinder vajíčko.. Ehm, ehm.. vím, že je to docela malá odměna, ale Andulka má radost hlavně z těch razítek a každé ráno mi běží s úsměvem sdělit, že se nepočůrala. Od začátku měsíce měla jen jednu nehodu, to byla hooodně unavená a já jsem jí nestihla v noci vzbudit. Jinak jí pro jistotu kolem půlnoci nechávám vyčůrat a vždycky je plný nočník.

Ale mám z toho obrovskou radost a Andulína evidentně taky :-)

Také je oficiálně přihlášená do školky, otázkou zůstává, jestli jí i přijmou pro velký počet dětí. Uvidíme..

I nadále se chová moc pěkně až na občasné výjimky potvrzující pravidlo, to hlavně když je unavená. Pomáhá mi s Adélkou a pořád tvrdí,že jí má moc ráda a každou chvíli jí chodí pusinkovat :-)

Myslím, že s měsíční pravidelností zapisování do tohoto deníčku už přestanu a budu zapisovat jen důležitá "poprvé" :-)

Sice jsem našim tvrdila, že jedeme na Nočník, ale to bylo jen náhlé pomatení smyslů. I když.. přemýšlím-li nad svým chováním posledních dnů, obávám se, že to není až tak náhlé, ale spíš setrvalý stav. Ach jo.. Jsem zvědavá, co kde zas vyvedu příště :-)

Nicméně - minulý týden hodila na sklo Sapina hlášku, že byla s Ondráškem na Točníku a že jsou tam venku kozy, ovce a koně a že by to bylo hezké místo na sraz. Chytly jsme se toho s Trolli a velmi promptně jsme zorganizovaly výlet. K rychlosti nás popohnalo hlavně nádherné počasí a předpověď, že se to má zkazit.

Na to, že to bylo domluvené takhle na poslední chvíli, sešlo se nás poměrně dost - Tiina s Berenikou, Renda s Anetkou, Trolli s Matouškem a Ajkou, z Plzně dorazila i Pavlinda s Andělkou a Venuškou, Sapinka s Ondráškem a my tři. Akorát už začíná být klasikou, že se v poslední době zásadně aktivit zúčastňují členky KAMA, zejméně těhotné a druhorodičky :-) Jedině Sapina tam byla zatím jen s Ondráškem, jinak jsme tlačily buď kočárek nebo břicho. Tak doufám, že nás i ostatní co nejdřív dohoní a budou tlačit s námi v duchu hesla - Kdo netlačí s námi, tlačí proti nám! Moc jim držím palce!

Nemáme dálniční známku, tak jsme musely jet po okreskách, ale byla to krásná cesta a hlavně ta krajina je nádherná, takže si neodpustím vlasteneckou vsuvku - jsem ráda, že jsem se narodila zrovna tady a pořád mě těší kochat se rodnou hroudou. Konec vlastenecké vsuvky :-). Jediné, kdy jsem se nekochala, bylo v Berouně neb tam rozkopali silnici a je tam pekelná objížďka plná prachu a hlavně dost blbě značená, tak jsem kapánek kufrovaly..

Bylo pondělí a na hradě Točníku tudíž nebylo otevřeno, takže jsme tam v podstatě byli sami, což byla paráda. Děti krmily zvířata a některé kozy dokonce přeskakovaly plot a snažily se dětem sežrat nejen tvrdé pečivo, ale i svačinky .-). Pak jsme zdolaly obrovský krpál - Andulka kupodivu tentokrát neprotestovala, že ona opravdu, ale opravdu na žádný hrad nepoleze :-)) a nahoře jsme prolezli aspoň přístupné části hradu. Úplně to stačilo :-).

Mají tam i medvěda a když jsme se na něj šli podívat, ještě jsem ho fotila a Andulka mezitím už vyběhla za ostatními. Najednou slyším děsný řev. U hradu je totiž takové jezírko a kdoví, jak je hluboké, ale bylo porostlé žabincem, takže Andulce to asi připadalo jako tráva a rozběhla se k němu. Naštěstí zafungovalo kolektivní hlídání a ten hromadný výkřik naší holčičku uzemnil a do vody nespadla.. Ufff.. Jak je vidět, člověk fakt musí mít pořád oči na šťopkách a přemýšlet o dva kroky dopředu.. Hlavně, že to dopadlo dobře, jen Sapi to dlouho nemohla rozdýchat a vůbec se jí nedivím.

Taky je tam taková dřevěná "chaloupka". Děti samozřejmě zajímalo, co je uvnitř a nakukovaly dveřma. Nenapadlo mě nic chytřejšího než jít k okýnku a na děti přes vnitřek chaloupky zahulákat - Kdo mi to tu loupe perníček?? Bohužel jsem nedomyslela, že mezi nakujícími je i Andrejka a ta chytla totální hysterák, že je tam Ježibaba.. A ona jen Ježibara! Chudák Ajka, už od MGS si musí myslet, že maminka Andulky je naprosté strašidlo :-)). Málem se mi to ale nevyplatilo, protože jsem si vůbec nevšimla, že v tom domečku je velký kozel a kdybych vlezla dovnitř v domnění, že je to prázdné, asi bych si pak krupla do kaťat já :-))).

Děti se pěkně vyřádily, krásně si už spolu hrají, prostě parádička :-) Po příchodu zpátky na parkoviště jsme zvířátkům ještě rozdali zbývající tvrdé pečivo a v jednu chvíli jsem koukala po Andulce, tašku nastavenou tak, aby si děti mohly ode mě samy brát, a jen mi bliklo hlavou, které dítě tam tak dlouho přebírá to tvrdé pečivo. Mrknu a v igelitce měla hlavu koza :-). Fakt byly drzé jak opice :-).

Domů jsme odjížděly po půl šesté a domů dorazily skoro v půl osmé, opět jsme zakufrovaly v Berouně a pak se trochu zasekly v dopravní zácpě. Ale byl to fakt naprosto super výlet!

Je to neuvěřitelné, ale opravdu už je Adélce měsíc. A rovnou přeskočím všechny události a napíšu momentálně tu nejdůležitější :-). V den svého prvně-měsíčního výročí narození se na mě Adélka poprvé vědomě usmála! A nebylo to jenom jednou, ale několikrát za sebou a mám na to dokonce i svědky :-). Hooodně mě to dojalo, už tu začíná být konečně posun ke komunikativnímu tvorečkovi.

Tak a teď popořádku události tohoto měsíce:

15.3.2007 0:17 hod. poprvé vykoukla na svět :-) Míry 3.990 g, 50 cm

16.3.2007 Adélka spustila tvorbu mateřského mléka :-)

18.3.2007 - propouštějí nás z porodnice, na cestu dostala vakcínu proti TBC, propouštěcí váha 3.820 g

20.3. 2007 - první prohlídka u paní doktorky.  Váha 3.860 g. Paní doktorka chválí Adélku jako ukázkové miminko :-)

21.3.2007 - od tohoto dne má naše holčička rodný list

23.3.2007 - první procházka

30.3.2007  - opět poradna - 4.140 g a 53 cm - opět velká pochvala jak pěkně přibírá :-)

V noci z 5. na 6.4. spí od 22 hod. do 5.00 hod. - od té doby je tento noční spánek pravidelný plus mínus hodina

7.4.2007 - Adélka poprvé jela do Skalice :-)

10.4. další poradna - 4.280 g a 54,5 cm - předvádí paní doktorce jak je zvědavá a pozoruje svět, jak umí už trochu zvedat hlavičku, když je na bříšku, jak umí čůrat :-)))

15.4. - první vědomé úsměvy a jsou navíc věnované mamince.. heč! :-))

Jediné, co Adélku trápí, jsou prdíky. Bojujeme všema možnýma prostředkama a někdy je to lepší, jindy trochu horší. Ale celkově je to pohodové miminko, které rádo spinká. Doufám, že jí to vydrží :-). Také má zahnisané pravé oko, masírujeme, vykapáváme a ve finále asi pomohlo mateřské mléko. Uvidíme.. Má tendenci se kapánek přepíjet, takže potom blinká.

Když Adélce vypadne dudlík, snaží se ho dostat zpátky do pusinky a pomáhá si nevědomky i ručičkama.

Na Velikonoce dorazila do Prahy naše moravská větev. Byla to spíš takková menší větvička čítající 3 dospělé a dvě děti. My jsme se se čtyřma pětinama sešli na Bílou sobotu v ZOO. Počasí nějak meteorologům nevyšlo zcela dle předpovědí, ale ani to nevadilo, aspoň nám nebylo vedro. :-)

V Troji jsme strávili většinu dne, my jsme se pak odpojili trochu dřív, protože jsme se ještě přesouvali do Skalice. Babička Skálová měla narozeniny a dárek jsme, bohužel, zařizovali na poslední chvíli. V neděli jsme pak pracovali na zahradě - přece jen půlroční absence se kapánek projevila. Na chatu dorazil i Lukajda a Andrejka a Andulka samozřejmě nechtěla o něco přijít, tak si také domluvila spaní u babičky Věry. Holky nemohly dospat, jak byly zvědavé na koledníky a hlavně chtěly samy jít pro nějaké to vajíčko. Nakonec se obětoval děda a šel s nima po sousedech :-)

V úterý jsem chtěla jet s Adélkou na kyčle, ale, kupodivu, nám to nevyšlo, respektive jsme se prostě nevykopaly včas. Aspoň jsme zvládly poradnu s Adélkou a tříletou kontrolu s Andulkou. Před odchodem do poradny jsem ale zažila naprosto stresovou situaci. Oblékala jsem Adélku a najednou jsem začala zmatkovat, že nemá náušničku, že jí ztratila a co když jí spolkne. Fakt mě polilo horko a bylo mi z toho úplně na nic. Teprve po chvíli mi došlo, že Adélka má náušničky stále ještě v krabičce v šuplíku a navíc nemá ani píchlá ouška..

Vykojený mozek se ale ten den projevil ještě jednou, když jsem Petrovi říkala, že Andulce kontrolovala sestřička zrak tak, že já jsem jí zakryla ouško a ona "četla" obrázky, aby ukázala jak dobře vidí.. Petr si toho nesmyslu ani nevšiml, poslouchající Andulka ale ano :-))

Počasí se konečně umoudřilo a udělalo se fakt krásně. Na středu jsme si tedy naplánovaly výlet do Toulcova dvora na pozvání Tiiny s Bereničkou. Dorazila tam ještě Renda s Anetkou a Trolli s Andrejkou a Matouškem. Holky se vyblbly, vyběhaly a tentokrát včela nezaútočila na naší rodinu, ale vlítla do vlasů Trolli. Ale žihadlo jí nedala :-). Jediný problém nastal, když jsem musela Andulku dostat do auta. Absolutně nechtěla domů :-).

O víkendu jsme byli zase ve Skalici a v podstatě od rána do večera venku. Adélka tam výborně spinkala v kočárku a Andulka se většinu času houpala na houpačce anebo jezdila na kolobrndě či motorce. V neděli jsme odjely domů samy, Petr pojede do práce rovnou ze Skalice. Ještě předtím jsme ale byli fandit Lukajdovi na fotbale a absolvovali jsme i kratší rodinnou vycházku :-).