Všechny naše deníky

A jdeme do finále.. Ty poslední týdny běží nějak moc rychle.. Zato já neběhám už vůbec. Do zastávky přijíždějící tramvaj či autobus mě nechávají naprosto klidnou, protože rozpohybovat tělo je opravdu nemožné :-) Holt prostě časem pojede další.. Když potřebuju jít někam na čas, musím si dávat zatraceně velké časové rezervy. Spaní je taky náročná záležitost, boky už mám pěkně proleželé a strašně se těším na spaní na břiše.. ale to si užiju jen chviličku než se mi zas nalejou prsa..

Mám navrch 15 kg, přes pupík úctyhodných 121 cm, ale když se podívám na čísla s Andulkou, tak je to už jen o 2 cm víc, což mi nepřipadá tak strašný  :-). Jak mám bříško dole, nějak mi ani nedochází, že je až tak velké.. To srovnání s realitou je vždycky drsnější, když se vidím v nějakém zrcadle nebo výkladní skříni :-).

Chůze kačeny je mi víc než vlastní. Onehdá jsem se musela smát, protože Andulka absolutně nevědomky šla jako já. Taky se kolíbala ze strany na stranu :-). Když už se rozejdu, tak se snažím srovnat, ale asi to bude opět jen můj pocit, že jdu krásně rovně :-)

Tak teď už jen zbývá přemluvit mrňouska, ať fakt vydrží ještě ten týden, protože o víkendu je úplněk spojený se zatměním a nejen, že to znamená blbej horoskop, ale budou asi narvané i porodnice a já prostě v tom Podolí rodit chci..

Po bouři, která proběhla právě před týdnem se zázrakem vzduch vyčistil. Andulka neměla nijak zvlášť vzteklý den a naopak mě šokuje, když jí o něco poprosím ať něco udělá - řekne: TAK DOBŽE a jde to udělat.. Tak z toho jsem teda taky v šoku a čekám, jestli přijde nějaký další úder "čelně zezadu" :-).

Asi si fakt uvědomila, že to takhle prostě nejde a jsem to já, kdo nastoluje pravidla a možná jí to i uklidnilo, že tohle ona řešit nemusí :-). Některé moudré knížky už upustily od výchovy jen dobrým slovem a maximální benevolencí k dítěti a přece jen prosazují zachování mantinelů. Ty děti to prostě zkoušet musejí, aby věděly až kam můžou zajít, co jim rodiče povolí.. Tak jsme si to vyzkoušely i my dvě.

Ne, že by občas ještě neměla nějaké to extempore, ale je to většinou spíš večer, kdy přetáhne a je unavená. Prostě uvidíme.. Dnes se opět chystáme do divadýlka, tak jsem zvědavá, jestli odjedeme v klidu anebo bude zase rošambo.. :-))

Na víkend byla Andulka pozvaná na oslavu Andrejčiných narozenin - dostala pozvánku na mejdan :-). Každému to vyprávěla, že pojede na mejdan a že tam bude legrace a budou pít šampáňo :-)). S Petrem odjeli v pátek nejprve do Skalice a v sobotu jí pak předal do Kostelce. Aňule se samozřejmě hrozně těšila, pomáhala zdobit dort - chtěla "ožírat" lentilky a pak "ofukovat" svíčky :-). Pak nám vyprávěla, že tam byla opravdu legrace a že se "lízla šampáněm" :-))

Střídala společnost holek i kluků, podle toho jak se jí chtělo. Chvílema blbla i s Lenkou, prostě si to užila a to jsem moc ráda.

V neděli jí přivezl zas brácha, takže byla jak filmová hvězda s vlastním řidičem :-). Peťa říkal, že fakt vypadala jak po totálním flámu, protože samozřejmě neměla čas spát, takže kruhy pod očima a začala protivkovat. Povedlo se mu jí přesvědčit, aby se vyspali a pak zas mohla vesele řádit, tentokrát s babičkou a dědou :-).

Domů mi dorazili až v pondělí večer, protože já jsem byla dopoledne poprvé na monitoru a netušila jsem, jak dlouho se zdržím v Podolí.

O minulé kontrole v pondělí jsem psala do deníčku k Andulce, tak to jen zkopíruju..

Já jsem na kontrole také dopadla dobře, byla jsem hotová raz dva, nechápu, proč tam některé těhotné musejí být přes půl hodiny.. CS mám 1, tlak v pořádku a hlavně dopadly prý exkluzivně stěry. Snad je to opravdu tím lactobacillem, co jsem jedla.. Každopádně potěšující zpráva. Příště už jdu i na monitor.

Mezitím jsem se pokoušela vyléčit nachlazení a zabraly až pak kapky z lékárny a už zas volně dýchám. Neuvěřitelný pocit.

Na čtvrtek jsme měly s holkama z bříškotančení domluvenou pařbičku, ale vzhledem k tomu, že mi pořád ještě nebylo úplně nejlíp, odvolala jsem svou účast, ač teda velmi nerada. Nicméně večer mě chytily kontrakce po třech minutách, které trvaly asi hodinu. Statečně jsem vydejchávala, Skaly byl v pohotovosti, jestli jako jedeme nebo ne.. Ale bolesti nebyly až tak hrozné a protože stále nemám sbalenou tašku a nemínila jsem si jí mezi stahama balit, tak jsem ho uklidňovala, že fakt je to planej poplach.. Ale když to přestalo, oddychla jsem si :-)) Evidentně se potvrzuje, jak slabá je paměť matky... :-))

O víkendu jsem byla doma sama, odpočívala jsem, kurýrovala se a přitom jsem udělala i spoustu práce, na kterou jsem neměla chuť nebo čas. Odmrazila jsem mrazák, srovnala doklady, vyžehlila MonteŽehlu mimi věcí, vyzvedla Andulce chybějící zábranu na postýlku, koupila si v Ikee lampičku, uklidila jsem, připravila jsem konečně deníček Andulky jakž takž k tisku a ještě jsem si hrála s tabulkama pro březňáčky, protože ačkoliv jsme březnová diskuse, máme k dnešku už 4 chlapečky a 5 holčiček..

V pondělí ráno jsem zas nabrala směr Podolí, tentokrát nejdřív na monitor. Tam jsem dostala sprdunk, že nemám s sebou pití, tak se nemám divit, že mrňousek spí a nevykazuje žádnou činnost.. To jsem fakt slyšela poprvé, že si mám nosit pití, tak příště teda budu vybavenější.

Tlak mám v pořádku, moč tentokrát bez acetonu a u pana doktora jsem byla opět hotová raz dva.. CS stále 1, takže snad se nic nechystá, což jsem ráda :-). Pořád přesvědčuju mrňouska, že nejlepší to bude ten příští čtvrtek večer :-))

Z porodnice jsem jela ještě na PSSZ kvůli nízké mateřské a teď to pořád ještě řeším.. ach jo.. Jsem zvědavá, jak to dopadne, ale jedná se o dost velké peníze. Místo abych žehlila zavinovačky, tak lítám po úřadech a rozčiluju se kvůli blbosti jiných.. Ze správy sociálního zabezpečení jsem se vydala do Kooperativy, abych dala výpověď na povinné ručení a mohla Feldu přehlásit jinam, čímž ušetříme nějaké 4 tisíce.. Ještě jsem zvládla dát do opravy dálkové ovládání k foťáku, nakoupit a mohla jsem si odškrtnout další nezbytné věci ze seznamu :-)

Bacily mě bacily mého drahého manžela. Andulka si domluvila s našima, že půjde do služby, takže si jí tam užívali od pátku do neděle a samozřejmě byli v cukrárně a v divadýlku a taky venku, což jsem byla ráda, protože toho jsem fakt nebyla schopná a hlavně pořád doufám, že to nechytne i ona. V neděli jí Peťa přivezl, abych jí v pondělí ráno zas předala taťkovi a mohla jít na kontrolu do Podolí. Celý víkend samozřejmě neměla čas spát po obědě, takže byla i lehce protivná a pak udělala menší scénu, že chce s maminkooooou... Nakonec jí taťka odvedl a samozřejmě byla za chvíli naprosto v pohodě..

Já jsem na kontrole také dopadla dobře, byla jsem hotová raz dva, nechápu, proč tam některé těhotné musejí být přes půl hodiny.. CS mám 1, tlak v pořádku a hlavně dopadly prý exkluzivně stěry. Snad je to opravdu tím lactobacillem, co jsem jedla.. Každopádně potěšující zpráva. Příště už jdu i na monitor.

V úterý jsem měly jet do divadýlka, pak ještě s Míšou a Emičkou do jednoho sekáče. Jenomže Andulka se rozhodla, že spolupracovat prostě nebude a totálně se šprajcla, odmítala se oblékat, jít na nočník, házela věcma.. Prostě klasika, když je potřeba trochu pohnout kostrou. Ne, že by to bylo v poslední době ojedinělé. Tak jsem jí poslala do pokojíčka, ať se uklidní a sama jsem se zavřela do ložnice a vydýchávala. Juniorka ale předvedla úchvatný hysterický výstup a mně nějak ruply nervy a fakt jsem jí seřezala.. Ne žádné plácnutí, ale fakt už jsem jí sesekala a poslala jí spát. Byla jsem z toho sama na prášky, protože v danou chvíli jsem byla schopná snad jí i ublížit a musela jsem se hrozně kontrolovat. Mrňouskovi to samozřejmě moc dobře nedělalo, takže jsem měla stahy jak blázen a přemýšlela jsem, jestli pojedeme rodit nebo ne.. nakonec se Andulína uklidnila, usmířily jsme se a ona opravdu usnula. Spala celkem dlouho a když se probudila, byla samý úsměv a že se vyspinkala do růžova, tak jsem byla ráda, že jsme spolu zas v pohodě, ale bohužel pohodička trvala jen do té doby, kdy jsem zjistila, že se podruhé, během týdne, počůrala.. Fakt to nechápu. Přes poledne už neměla plenku ani nepamatuju a teď najednou v tak brzké době znovu..

Tak to už jsem nerozdejchala a normálně jsem se rozbulela. Andulka mě začala objímat a utěšovat - pššš, pššš.. maminko, já tě pošovám.. což bylo ještě horší a já řvala a řvala a nemohla jsem se absolutně uklidnit.. Ono prostě tisíckrát nic umořilo osla, natož aby to neporazilo jednu těhotnou s(S)kalku.. V noci se mi blbě spí jak mám plnej nos a plný břicho***, přemýšlím, jestli stihneme dojet do porodnice, předat Andulku, jestli budou mít místo, jestli bude všechno OK.. prostě hormony pracujou jak zběsilý a já asi už nejsem schopná řešit situace s chladnou hlavou.

Do toho jsem zas dostala dopis z naší úžasné sociálky, kde mě naprosto zbytečně buzerujou s něčím, co jim stejně nemůžu dodat - konkrétně chtějí potvrzení z PSSZ DO KDY budu na mateřské.. Ale když jsem tam minule pro to byla, tak mi řekli, že tenhle papír mi dají opravdu až budu končit. V žádném případě teď, když jsem ještě ani neporodila. A opět mi to přišlo do vlastních rukou.. Jak jinak.. Přitom, podle zkušeností ostatních, které rodily nedávno, jde v podstatě o to, abych na sociálku napsala prohlášení, ať mi pozastaví rodičák na Andulku, že budu brát mateřskou. To jsem i chtěla udělat, došla jsem tam osobně, ale díky našemu "specialistovi" mi přinesla pošťačka opět tuhle obsílku. Ach jo..

Aby toho nebylo málo, přestala mi ždímat pračka - což je samozřejmě naprosto ideální načasování takhle před porodem a na účet mi dorazila mateřská cca o 5 tisíc menší než jsem počítala.. Vůbec nechápu proč a jestli v tom zas nemá prsty můj zaměstnavatel.. O tom, že jsme museli koupit ještě nové gumy na Feldu snad už ani nemluvím a že kvůli jeho nemoci bude výplata tak možná na nájem... Prostě už toho bylo nějak moc.. Mrzí mě, že to odnesla zrovna Andulka, ale mám pocit, že teď zas budu nějakou chvíli otupělá, pokud si slečna nevyšvihne nějakou výživnou scénu.. A otázkou zůstává jak to bude po porodu..

Tak koukám, že mi pěkně hrabe a píšu 2x stejnou věc.. Ach jo.. Hlavně, že jsem chtěla napsat, jak jsme si v sobotu užívaly s Andulkou krásného jarního počasí v Chabrech na masopustu. Zahlídla jsem totiž onehdá ceduli z autobusu a Andulína se neměla ke spánku, tak jsme vyrazily.

Původně jsme měly, teda aspoň já, že budeme venku tak hodinku, ale ve finále jsme přišly skoro po třech hodinách :-). Vzhledem k tomu, že autobus od nás tam jezdí v úterý a v únoru - no.. aspoň ta druhá podmínka byla splněna - musely jsme jít pěšky. Netušila jsem, kde přesně to bude, spoléhala jsem hlavně na to, že uslyšíme muziku. Takže jsme se chvílema zastavovaly a poslouchaly, jestli už něco neuslyšíme.. Nakonec se zadařilo a průvod jsme našly :-)

Byla tam spousta masek, vyhrávala kapela a celá ta estráda se vždycky posunula o kus dál v rámci Chaber. Andulka byla nadšená, koukala na všechny ty maškary a když byla zastávka s hudební vložkou, tak vesele tančila :-). Já jsem si aspoň pobrukovala - zpívat jsem si, v rámci bezpečnosti, moc netroufala :-)). Ale byly to přesně takové ty odrhovačky z vesnických tancovaček, po kterých se mi TAAAAAK stýská! Jedna paní naopak statečná byla dost a musely jsme poodejít, protože jsem její zpěv opravdu psychicky nezvládala :-).

Po cestě bylo i občerstvení, co napekly chaberské ženy - perníky, koláčky, preclíky, čaj.. Děti dostávaly obrázky, prostě paráda.

Průvod končil ve Slunečním dvoře, kde byly nachystány soutěže pro děti, občerstvení a tombola. Andulka závodila na kolobrndě, chytala ryby, házela na koš a pokaždé dostala buď nějakou dobrotu nebo obrázek. Jen na trampolínu jsem jí nepustila, protože tam děsně blbly starší děti a představa, jak jí někde zachraňuju vymrštěnou z trampolíny s tím pupendem.. Tak třeba příště :-)

V tombole jsme nakonec vyhrály jakýsi hrneček a skleněnou vázičku - oboje klasicky naprd, ale Andulka měla radost :-)

Domů jsme se vrátily krásně vyvětrané, já teda už jen s vypětím sil, ale naštěstí se v jízdním řádu projevil právě ten únor a mohly jsme jet autobusem :-)).

Andulka pak vyprávěla Petrovi, že jsme hledaly ty masky a poslouchaly muziku a pak už to KONEČNĚ POCHOPILA  a našly jsme je :-)). Nevím, kde přišla zas k tomuhle výrazu, respektive v tomhle slova smyslu. :-)

Náročný den ale výletem do Chaber neskončil, naplánován byl ještě nákup a to už mě teda totálně odrovnalo, takže jsem velmi záhy odpadla jak zralá dýně (jiný příměr momentálně nelze použít :-))

V úterý je v Shopping parku Hostivař vždycky od 14 hod. divadýlko pro děti. Ne že bychom to měli za rohem, na druhou stranu se potkáme s dubňáčkama. Tentokrát s námi jela i Míša s Jáchymem a "Myčkou", jak tvrdí Rendovic Anetka :-). Dávali O třech prasátkách a holčičky stejně nejvíc bavilo chodit po schodech nahoru a dolů, je to totiž v multikině. Představení jsou zdarma, nicméně v Intersparu jsem pak nechala hromadu peněz, takže by se o tom dalo polemizovat.. :-)

V neděli jsme měli pro změnu oslavu Velkého Února. Slavil brácha, ségra, Lidunka, Andrejka, Lenka a taťka.. Do toho přijela ještě i babička a my, takže lidí celkem dost na jeden obývák :-)) Andulka byla samozřejmě ve svém živlu, předtím jsme ještě spolu pekly dort a samozřejmě jsme museli vzít s sebou i svíčky :-). Aňa se pak nemohla dočkat, až bude "kouzelná" a bude rozdávat dárečky :-)). Jen se ptala, jestli tam bude taky stromeček, když vezeme tolik dárků :-).

Protože jsem byla objednaná na první kontrolu do Podolí a to hned na 8 ráno, nechávali jsme jí v Braníku. Kupodivu jsem byla hotová asi za hodinu, volala jsem proto k našim, jestli si jí mám vyzvednout. Andulína, když slyšela, že bych měla přijet už tak brzo, s naprostou hrůzou v hlase křičela: "Ne, ne, ne! Já chci s babičkou do Tesca, Tesca".. A tak jsem jela domů sama a Andulku přivezla mamka až odpoledne .-)

Už přes týden je doma Petr, skolila ho nějaká viróza a v pondělí si zašel k doktorce, aby mu dala doporučení na chirugii, protože ho už od Mikuláše bolí zápěstí. Jak promluvil, doktorka mu hned koukla do krku a dostal ATB. Takže jsme doma celá rodina i nadále. Někdy je to přece jenom kapánek náročné :-)).

Včera jsem proto s Andulkou vyklidily pole a odjely zase do divadýlka, tentokrát na Zvířátka a loupežníci. Jen byla Andulka zklamaná, že neříkali Levá, pravá, přední, zadní, pozor, kozle, neupadni! :-) Nicméně jsme po divadýlku šli ještě do Mekáče, kde se děti (pozor, tentokrát to nebyla jen dámská jízda, ale byl i Honzík) vyřádily v tobogánu. Najednou se Andulína nebála a jezdila o stošest.. Jenom pak ukončit tuhle úžasnou zábavu bylo trochu náročnější :-)

Dneska jsme dopoledne konečně vyrazily za Gábinkou a Andulce se v mé ex ex práci moooc líbilo. Naprosto v pohodě si tam s každým vykládala, pobíhala po chodbách a kreativní ředitel říkal, že bysme měli jít někam na casting do reklamy :-)).

Před cestou vlakem jsme se posilnily u Mekáče a pak už jsme Gábince jen zamávaly a vyrazily domů.

Stihla jsem kontrolu na endokrinologii a paní doktorka prý byla zmatená z mých hodnot. Takže mi ještě přidala dávku a na kontrolu mám dorazit půl roku po porodu, případně se zastavit s prckem dřív, abysme se ukázali :-). Andulce se u ní moc líbilo, protože mi mohla taky měřit tlak a paní doktorka jí půjčila svůj metr na měření krku :-).

Jen mám pocit, že od tý doby, co mám tuhle plnou dávku celý týden, tak je mi furt vedro. Ale on se nějak mění tlak a k tomu vysloveně "typické" únorové teploty v průměru 10C asi budou mít taky svůj vliv.

V pondělí jsem dorazila poprvé do Podolí. Příště už nemusím do kartotéky. Tam mi paní tvrdila, že na fotce v občance vypadám jak princezna Diana :-))). Takže už jen k sestřičce s močí a na tlak. V moči jsem prý měla aceton, prý jsem asi málo večeřela. Tak jsem jí ujistila, že je opak pravdou, že jsem byla naopak přežraná z oslavy :-). Ale tlak byl v pořádku. Potkala jsem se tam navíc s jednou březňačkou a ještě jsme přišly tak krásně po sobě, že i k doktorovi jsme šly hned za sebou a mohly jsme to všechno pěkně probrat..

Pan doktor je starší pán, ale velmi jemný. Ptal se mě, jestli "náhodou" nemám problémy s hemoroidy.. No.. "náhodou"  to zas začíná stát za to.. :-( Vše je v pořádku, CS stále 0, tak zas za týden...

Pořád jsem čekala, kdy nám konečně dají vědět z Domestavu, že jsou připravené postele do dětského pokoje. A pořád se nic nedělo. Nakonec jsem napsala mailíka, sice mají oficiální termín dodání do 6 týdnů, ale ta milá paní říkala, že by to mělo být brzo, že většina věcí je skladem. A měla pravdu. Jedinou věcí, kterou neměli, byl takový dekorační chránič na zábranu a kvůli tomu nám tam viselo i všechno ostatní.. Domluvily jsme se, že si to vyzvedneme později, že tenhle díl opravdu není zásadní.

V úterý to tedy byl Petr vyzvednout a že to hned i zkusí smontovat. My jsme prozřetelně vyklidily pole a odjely do divadýlka na Tři prasátka :-). Andulce se ale stejně nejvíc líbilo chození po schodech nahoru a dolů a pak si s holkama (Emička, Andrejka, Anetka) naprosto užívaly v Shopping parku na WC, protože je to tam naštěstí čisté a hlavně mají sušáky na ruce natolik nízko, že to slečny pořád pouštěly a nechávaly si profukovat vlásky :-)).  Bohužel Petr nestihl do našeho návratu komplet postavit nové pelíšky, protože nám dali omylem trochu jiný díl zábrany než jsme chtěli, takže si s tím bude muset můj šikovný manžel poradit ještě víc než předpokládal.. Přece jen jsme si vymysleli atyp. Ale i v tuhle chvíli to vypadá naprosto bombasticky a jsme z toho opravdu nadšení. Nejdřív jsem váhala, jestli mám objednat i barevné textilie alá domeček a nakonec jsem ráda, že jsem to udělala, protože celkový dojem to zvedlo o x procent.

Andulka pomáhala se stavbou, nacpala šrouby do všech volných děr, kladívkem chtěla poťukávat na dřevo, prostě šikulka  :-)) A ve finále byla strašně nadšená a pořád to obdivovala a chválila, jak se jí to líbí a jen se ujišťovala, že už OPRAVDU bude spát v té velké posteli! Takže si může zapsat do deníčku, že poprvé spala ve své velké posteli jako velká holčička :-). Vypadá to, že se jí tam spí dobře a vysloveně se tam těší :-).

Já se těším na to, až to bude definitivně hotové a budeme moct zas zpátky nastěhovat do pokojíčku ty její hromady věcí, pověsit obrázky atd. atd... prostě doladit to :-)

V pondělí jsem byly s Andulkou na výtvarce míst Anny a Milánka a bylo to moc příjemné. Andulka kreslila, lepila, malovala, modelovala.. jen obrázek jsme tam musely nechat, protože ještě nebyl suchý. Docela by se nám tahle aktivita líbila, ale vzhledem k blížícímu se porodu se nikam moc nehlásíme :-) A taky to je od 9 hod, což je přímo vražedná hodina :-))

Odpoledne jsem Andulínu předávala v tramvaji mamce, abych mohla na druhou část předporodního kurzu a pak jsme u našich čekaly na Peťu.

Tentokrát byl zaměřený na péči o novorozence a kojení. Pár věcí mi teda přišlo mimo mísu, paní nám zas doporučovala mydlení miminka na podložce a pak teprve oplachování ve vaničce, což mi nevyhovuje nejen proto,že mrně pak strašně klouže, ale hlavně mu musí být strašně nepříjemné být namydlený a navlhčený a nebýt v teplé vodičce. Tak takhle koupat fakt nebudeme :-). Andulka byla ve vaničce spokojená a přesně řvala, když jsem jí vyndali..

Co se týče kojení - shlédli jsme videokazetu, tak jsem zavzpomínala, že ač jsem měla načteno a nakoukáno, stejně jsem to dělala blbě a jak jsme s Andulkou spolu bojovaly.. Snad to tentokrát zvládnu líp :-))

Magdalénčin manžel byl navíc naštěstí aktivní a při "volné diskusi" se zeptal, zda-li bychom se mohli dostat na porodní sál, když to minule nevyšlo. A ono to tentokrát vyšlo! Musím říct, že mi spadla čelist, když jsem to viděla. Fakt bomba, vypadá to tam jak v hotelu. Tlumené světlo, příjemné barvy a ty porodní sály - fakt soukromí a komfort. Prostě nádhera a člověk se skoro těší, že tam bude hekat :-)) Teď už jen, abychom se tam dostali včas a aby nebylo plno..

Dnes jsme s Andulkou zas jely na kraj světa - do Modřan - na kontrolu štítné žlázy a hodnoty mi prý skáčou nahoru dolů, mrně je asi malej Drákula, který mi vysává ty látky, co potřebuju. Tak mi paní doktorka přidala dávku, pokecala s Andulkou a za půl roku zase na kontrolu.

Odpoledne přituhlo opravdu hodně. Z desek jsme vytáhli čtvrtky, dostali jsme okopírované svoje vybrané předlohy z časopisů a tu máš, čerte, kropáč, anebo využijete všechno, co jste se zatím naučili :-)

Originál jsme si opět rozdělili do základních zón tak, abychom měli linii očí, linii rtů a linii středovou.

Na výsledek jsem fakt hrdá, přestože si nejsem úplně jistá, jestli je to paní Brejchové až tak podobné. :-) Ale když srovnám svojí prvotní kresbu ze začátku kurzu.. :-)) Důvěrně jsem jí nazývala "Čegevara" :-)