Všechny naše deníky

Sobotní dopoledne s sebou přineslo těžký úkol. Nakreslit první portrét s využitím všeho, co jsme se naučili v pátek.

Jako model nám tentokrát sloužila kresba chlápka, kde už jsme měli naznačené přímky, rozdělující obrázek opět na základní části. Jedná se navíc o pohled z profilu, takže pomocných čar bylo víc.

Opět jsme si překreslili nejdřív rámeček, aby bylo od čeho odměřovat. Poté se udělala středová čára tak, aby spojovala ucho a límec. Šikmá čára zas pomůže při kreslení obrysů obličeje. Vodorovné čáry slouží jako vodítko pro kreslení detailů. Čáry jsme si odměřovali opět pomocí papírového měřítka, je to přesnější než pravítko.

Poté už je v podstatě jedno odkud se začne :-) Ideální jsou taková místa, která se dobře zaměřují od nějakého propojení pomocných čar. Postupným zaměřováním a dokreslováním vzniká základní kresba, která se dolaďuje pomocí stínování. :-)

V neděli ráno na nás čekaly na stole naše fotky. Lektorka nám je udělala těsně před odchodem. Sice nejsem z té fotky zrovna nadšená, ale co by asi člověk chtěl, mezi dveřma a měsíc před porodem, že? :-))

Největší záludností byla ale velikost. Museli jsme všechno vlastně 2x zvětšovat a to už je zas úplně jiná práce a každé ulítnutí se hoooodně projeví :-). Navíc, kreslit svůj autoportrét - to je asi to nejtěžší, co může být :-) Ačkoliv tam měli všichni velmi zdařilé autoportréty, málokdo byl spokojený sám se sebou. Prostě se vidíme jinak než je tomu ve skutečnosti :-). A takhle pěkně zvětšeně mi došlo, jak mám ten obličej pěkně oplácanej. Škoda, že to nebylo focené malilinkato z nadhledu.. no.. ale pro ilustraci to bohatě stačí. Takže - samozřejmě nejsem vůbec spokojená s tím, jak tam vypadám, na druhou stranu jsem velmi spokojená, že jsem vůbec dokázala nakreslit něco takového :-))

Tento typ kurzu jsem měla vyhlídnutý už dávno. Byla jsem dokonce objednaná do Chaber, do Slunečného dvora, ale protože pořád měnili termíny, tak to nakonec nevyšlo. Mezitím Slunečný dvůr zavřeli a pořádají to mimo Prahu, což se mi zas nechce platit za ubytování a dopravu. Tak jsem pátrala po netu a nakonec jsem si vybrala tady: http://www.astroesoterika.cz/kresleni_pmh.htm

Kurz je celkově třídenní a nespornou výhodou je i to, že lektorka má, krom jiného, vystudovanou uměleckou školu, takže o kresbě jako takové toho ví víc než jen co se někde naučila na jiném kurzu :-).

Sešlo se nás 7, dokonce jeden muž a jedné holčičce 11 let. Dostala prý ten kurz od maminky k Vánocům :-). S ní byla velká zábava, evidentně se v životě neztratí. Spekulovala o tom, jestli se to fakt dobře naučí, že by si tak mohla časem přivydělávat, protože byty jsou drahé a do Alberta za kasu se jí taky nechce :-). Docela jsme se zasmáli jejím vejšplechtům, i když kapánek z toho jde mráz po zádech, že dítě v tomhle věku uvažuje až takhle..

Úplně na začátku kurzu jsme měli k dispozici spoustu fotek z časopisů a každý si vybral jednu, kterou bude kreslit. Musela jsem se smát představě, že bych měla nakreslit něco takového, co zobrazuje fotografie a výsledek tomu naprosto odpovídal. Jo jo, stále tvrdím, že jsem krásně kreslila do 4 let a pak se vývoj zastavil....

První cvičení, které jsme dostali, byly siluety. Něco na způsob optických klamů. Zkoušet nakreslit profily z jedné i druhé strany jedním tahem tak, aby ve finále byly spojené. Po nějaké době jsme dokonce malovali tužkama v obou rukách najednou, abychom procvičili obě mozkové hemisféry. Pro názornost jsme si nakonec pár z nich vybarvili fixem - opět některé jako pozitiv a některé jako negativ.

Další cvičení bylo na procvičení odhadů a přesnosti. To je při kresbě hodně důležité a díky levé mozkové hemisféře se naše oči nechají velmi rády oklamat a odhad je pak zkreslený :-)

Poté, co jsme měli nakreslit svou levou ruku tak, že se nebudeme dívat vůbec na papír, pak jsme měli povoleno ze 40 % sledovat, co kreslíme na papíře, ale mělo to být jedním tahem a s vykreslením "polštářků" na prstech a ve finále jsme se mohli dívat dle libosti jak na ruku, tak na papír a nakreslit jí co nejdetailněji.

To bohužel nafocené nemám, kreslila jsem natolik slabě, že to foťák prostě nevezme. Ale zejména ta první varianta je fakt moc pěkná :-))

Pro trénink odhadů nám lektorka rozdala zakryté obrázky s tím, že se jedná o portrét Igora Stravinského od Pabla Picassa a máme ho překreslit. :-) Překreslovali jsme ale jen tak, že jsme si směli posouvat zakrývací papír na předloze max. o centimetr a stejné čáry, které se objevovaly, kreslit na čistý papír. Ve finále jsme zjistili, že je obrázek vzhůru nohama :-). Byl to krásný důkaz, že pokud nás neovlivňuje levá mozková hemisféra, tak jde nakreslit cokoliv. Představa, že by nám lektorka rozdala obrázky odkryté s tím, že je máme překreslit.. Myslím, že bysme se všichni upřímně zhrozili a asi by to skončilo nezdarem. Jsem ráda, že ač tam jsou "drobné" nepřesnosti, obrázek se mi vešel do rámečku :-))

Po obědě už začalo přituhovat :-) Abychom si uvědomili negativ a pozitiv, rozdala nám lektorka obrázky dvou židlí s tím, že je máme překreslit. Důležitý byl rámeček a pak jsme si mohli naznačit pár bodů, abychom se napoprvé měli čeho chytit. Začínali jsme tou židlí vpravo a nejprve jsme si kreslili obrysy. Šlo o to, že i když víme, že se ty šprušle různě překrývají, tak se musím striktně držet opravdu jen obrysů. Obrázek jsme si tak vlastně rozdělili do menších obrazců, které se malovaly mnohem snadněji. Byla to tzv. jen soustava čar, z kterých vylezly geometrické obrazce a ve finále židle :-). Na obrázku je vidět, že mi to někde ustřelovalo, ale je to všechno opět o tréninku zejména odhadu :-). Ve finále jsme použili fix a udělali vlastně negativ. Stejně tak s křesílkem, které nám připadalo mnohem jednodušší.

Po negativu a pozitivu jsme se učili stínovat. Výborná je na to tužka B8 a výtvarnická stěrka - to je taková jakoby papírová tužka různé síly, s kterou se kresba "rozmazává". Dělají se s ní krásné stíny a vůbec celkově úžasné věci. Může se oškrábat šmirglem, případně se na šmirglu může oškrábat tuha a touhle stěrkou se dá pak vlastně i malovat. Malování vypadá jakoby sametově :-) Na prvním řádku jsme trénovali přítlak tužky, na druhém plynulost stínování. Na třetím je právě použito stěrky, aby se setřely úplně přechody a obrázky jsou "kreslené" plastickou gumou. Na posledním obrázku je kresleno právě stěrkou.

Vrcholem prvního dne byla naše první opravdová stínovaná kresba. Když nám rozdala ty obrázky s křesílkem a na něm to UFO, nechápali jsme, jestli to fakt myslí vážně :-)). Takže znovu na stromy a začít pěkně obrysama a rozdělením obrázku na jednotlivé čáry a obrazce. Je fakt, že když pak člověk nad tím nepřemýšlí jako nad celkem, jde to mnohem snáz. Opět podotýkám, že ta moje verze není až tak úplně stejná jako originál, ale i tak jsem sama ze sebe v šoku, co ve mně dříme! :-))

Domů jsem odcházela naprosto nadšená a v povznesené náladě :-)

Od minulé KO jsem nepřibrala, naopak o jedno kilo přišla, celkové skóre je tedy +12 kg. Ale ono to nic moc neznamená, přece jen jsem stále platnou členkou KSA (Klubu Střebních Abnormalit), takže tlačení si poctivě trénuju dopředu :-(.

Bohužel mi vyskočil tlak, měla jsem 136/81, do zprávy pro porodnici mi tedy pan doktor napsal, že mě mají kontrolovat... Co se týče bříška, momentálně mám míry plus mínus vyrovnané jako s Andulkou. Takže rozdíly se konečně víceméně smazaly :-)

Začátek tohoto významného týdne se projevil i jinak. Byly jsme s Andulkou a s mamkou něco vyřizovat po Praze a já jsem pak doma byla ráda, že jsem ráda.. Měla jsem asi svoje první poslíčky. Chvílema to fakt bylo jak kontrakce, naštěstí se Peťa postaral o Andulku a já mohla sedět s nohama nahoře. Stejně bych nic jiného nezvládla :-). Ještě dneska cítím, jak mi to bříško pne, občas zabolí, ale mrňousek se mrská jak o život, takže mi asi chce naznačit, že mám zvolnit.. Tak já se teda budu snažit :-)

Už nám dorazila autosedačka, Andulka je z ní úplně hotová. Chtěla se do ní pořád usazovat, naštěstí se mi povedlo jí vysvětlit, že fakt ne a ať tam dá radši Emičku nebo Kikušku. Musela jsem ve finále vytáhnout i hračky, které jsou pro mrňouska schované a má o zábavu postaráno :-)

Začala jsem konečně prát pidi věcičky :-)

A na březňáčcích už máme první miminko - Alex se narodil v 36.TT a měl 3,40 kg a 49 cm.. Byl císařem, jeho maminka je epileptička. Ale je to naprosto dopečené miminko!

Vzhledem k mému předchozímu vyvolávanému porodu jsem se přihlásila na předporodní kurz do Podolí. Účelem bylo zjistit, jak poznám, že fakt rodím :-)) a jak to tam vlastně vypadá. Měly jsme sraz s mamkou na Václaváku, společně jsme jely tramvají, já vystoupila v Podolí, holky pokračovaly k našim.

Kapánek mě překvapilo, že je to do stanice celkem daleko. Taky jsem zírala, kolik aut stojí v koloně takhle v podvečer. Musím poopravit svůj původní časový harmonogram, kdy jsem si naplánovala, že budu rodit ve čtvrtek, vyrazíme cca v 19 hod. k našim, předáme Andulku a ve 21 hod. by mohl být mrňousek na světě. No a v neděli by nás pustili domů. Když jsem ale viděla ten provoz, tak to asi budu muset o hodinu posunout :-))). Ideální by bylo přijet vlakem. Ta cesta z Hlaváku na Vyšehrad by se dala zvládnout mezi dvěma kontrakcema.. blbý je, že vlak tam zatím zastávku nemá :-)). Čím víc se to blíží, tím víc u mně evidentně propuká záliba v černém humoru :-)

V Podolí se mi ale moc líbilo, hlavně tam byli všichni strašně milí a ochotní. Kurz jsem nezvládla zaplatit dopředu - pokladna je pouze do 14 hod. a když jsem se objednávala, dostala jsem informaci, že to můžu zaplatit i před kurzem, ale jen kartou. To jsem ale netušila, že tahle platební operace se provádí na normální gynekologické ambulanci. Připadá mi kapánek divné, že sestřičky si ještě "hrají" na pokladní.. Možná by stálo za úvahu prodloužit pracovní dobu pokladny.. Bylo nás několik, co jsme takhle šli zaplatit, ale ani jedna sestřička nebyla protivná nebo vzteklá a když jsem se v podstatě omlouvala, že jsem netušila, že to dělají ony, hned mě ujišťovaly, že to není moje chyba, ale někoho úplně jiného..

Na kurzu nás bylo poměrně hodně, jedině já jsem byla druhorodička a bez manžela :-). Asi si říkali, co tam vůbec dělám :-). Chtěli jsme se dostat i na porodní sál, ale bohužel, bylo plno. Určitě to ale mělo smysl i tak. PA nám řekla, jak to tam chodí, co budeme potřebovat apod. Příští týden máme ještě jednu lekci - tentokrát o kojení a péči o novorozence :-).

V úterý jsme jely na výroční sraz k Anně. Andulka se těšila hlavně na Honzíka a Milánka a i když nás původně mělo být mnohem víc, vůbec nevadilo, že ve finále dorazila, krom nás, už jen Trolli a Renda. Aspoň jsme měly čas pokecat.

Andulka nejdřív měla nějakou stydlivou a pak už tam děti řádily jak černá ruka :-). Domů jsme, místo plánovaného odjezdu před obědem, vyrazily ve tři, jen tak tak, abychom stihly potkat mamku :-). A začínalo zrovna sněžit..

Sněžení pokračovalo a přes noc napadlo tak 25 cm. Docela zas příjemná změna, i když silnice byly natolik strašné, že Petr sice ráno odjel do práce, ale po hodině se vrátil, že nedojel ani do Kobylis. Došli s Andulkou aspoň do Delvity, Aňule si mezitím užila skákání do závějí a pak, na druhý pokus, odjel :-).

K nám odpoledne dorazila Míša s Valentýnkou. Valentýnka se pěkně otrkala, vůbec se nestydí, zato Aňa, jak byla nedospalá, tak měla hodně pomalý start :-). Holky odjížděly večer a auto zas bylo zapadané sněhem.

Ve čtvrtek jsme jely odpoledne k Marině, potřebovala jsem přistřihnout, aby se pa mrňousek nelekl :-) Andulka výrazně nespolupracovala, takže jsme k mamce do práce dorazily celkem hektické, Aňa tam předvedla exkluzivní hysterickou scénu, jak jí matka opustila. Já mezitím, v mezích možností svého ztěžklého těla a namrzlých chodníků, makala za Marinou. Avízovala jsem dopředu, že mám zpoždění a byla jsem z toho pěkně otrávená, protože nerada nechávám někoho čekat :-(. Všechno jsme ale stihly v pohodě, mamka dorazila s Andulkou, která už byla v pohodě - doma teda pocitvě nahlásila tátovi, že byla "v páci u babičky hysteka", pro změnu jsme počkaly, až se ostříhá mamka a zas jsme se vypravily domů.

Večer jsem se šla podívat na holky na bříškotančení, bylo poslední. Nakonec jsem si s nima na chvíli zatančila a moc mě mrzí, že to fakt už nezvládám. Večer jsem většinou celkem grogy na to, abych někam vyrazila. Břicho přece jen začíná kapánek táhnout..

Po tančení jsme šly ještě k Číňanům, není tam totiž vůbec zakouříno a mívají volno. Pokecaly jsme, probraly kde co a ještě jsme si domluvily další pařbičku.

V pátek mi, pro změnu, skončil můj oblíbený mozkový jogging. Doufám, že se mi zadaří ten pokračovací.. Fakt mě to bavilo. Andulku hlídala Lidunka, dopoledne se byly ještě vyřádit na sněhu, což bylo fajn, protože na odpoledne se nahlásila i mamka a dokonce i babička, takže Andulka tu měla doslova a do písmene babinec :-).