Všechny naše deníky

Andulka si s mrňouskem povídá, často tvrdí, že chce zazpívat zrovna tuhle konkrétní písničku anebo že si žádá chrastítko. Zatím jsme teda nepřišli na to, jak by mu tam to chrastítko chtěla doručit, polykat mě ho naštěstí nenutí :-))

Včera dokonce "zkoušela" mrňouskovi bodíčka, pak si je musela vyzkoušet i ona.. sice velikost 62-68... :-))

Pravidelně mi bříško hladí a myslím, že mrňousek na ní dost reaguje. Zejména, když dělají kraviny s Petrem, tak to občas pak vypadá, že už se chce taky přidat. Nechávám proto Andulku, ať si sáhne, jak se v bříšku mrská. Když se jí ale zeptám, jestli to cítí, tak mi přičichne k břichu a prej jo :-)))

Onehdá Petr vysvětloval Andulce, že až půjde do školy, tak jí vypadnou zoubky a narostou jí další. To si teda naběhl! Od té doby to juniorka řeší při každé příležitosti a rozhodně NECHCE, aby jí vypadly zoubky a CHCE si ponechat tyhle :-). Už se ptala i mě, jestli až půjdu do školy, tak mi vypadají. Já už to mám, bohužel, pár let za sebou.. :-))

Jednou večer zas koukali oba dva na oblíbený box a Andulínu zaujalo, že jim do pusy něco dávají a je to takové růžové. Hned se ptala tatínka, proč jim dávají ty bonbónky. Peťa jí vysvětlil, že to nejsou bonbónky, ty by jim zaskočily, ale že je to chránič na zoubky. Aňulka zajásala, že má řešení na svůj problém se zoubky a dožaduje se rovněž chrániče..

Další zvrácenost rodičů jsme projevili, když jsem jí měla s sebou na gyndě pro vypsání mateřské. Aňa je sběratelka různých letáků, všechno si potřebuje "přečíst". Při tom čekání jsme se tedy poučily o vhodné antikoncepci, o klimakteriu, intimní hygieně a hlavně tam byl letáček na Banku pupečníkové krve. Na fotce čerstvě narozené miminko, ještě s pupečníkovou šňůrou. Asi jsme na to pořádně nikde ještě nenarazili, protože jí samozřejmě okamžitě zajímalo, proč to tam to miminko má a co to je.

Plná čekárna samozřejmě zpozorněla, jak se s tím vysvětlením porvu. Každé narušení nudy je klasicky vítáno. :-)

Začala jsem vysvětlovat, že jsme taky byly spojené touhle šňůrou a že to je vede k ní do pupíčku a když se miminko narodí, ustřihne se to. Ajajajaj. To jsem si naběhla! V tu ránu začala Aňa nabírat, že NECHCE, aby jí to někdo ustřihl! Znovu jsem se snažila vyjasnit, že už to má ustřižené a na otázku PROČ mě napadlo jen, že bysme pak nemohly chodit ven a hrát si :-). To jí tedy jakž takž snad uspokojilo a smířila se s faktem, že má naprosto strašné rodiče, kteří jí nejenže nechtějí koupit chránič na zoubky, ale ještě jí nechávají stříhat pupíček!

Když jsem to vyprávěla doma Petrovi, tak si oddychl, že jsem neprozradila sladké tajemství, že to byl on - "miáček tatínek" - kdo jí takhle brutálně odtrhl od maminky :-)))

Ještě před Vánoci jsem stihla poradnu - cukrovka OK, takže jsem si mohla užívat dle libosti :-). Žádné otvírání se také ještě nekoná, k porodu se nechystám, takže paráda :-). Sestřička mi rovnou vypsala žádanku ještě na laborku, tak jsem zas věnovala docela dost krve upírkám.

Už jsem se stihla přehoupnout do 8. měsíce a konečně jsem zas udělala i statistická měření :-). Jak jsem si minule pochvalovala, že nedošlo k žádnému nárůstu, tak teď teda fakt došlo :-). Přibrala jsem 4 kg, celkově tedy + 12 kg. Co se týče pupíku, mám 116 cm... Bříško "na výšku" od pupíku k ochlupení - 23 cm, což je od měření 9.11. nárůst o 5 cm...

Objevila se už i tmavá čára. Ale je strašně tenoučká a oproti těhotenství s Andulkou téměř neviditelná.

Mrňousek dost často škytá, nejvíc, když se hodně napiju :-)

Otoky jsou stále ještě v normě, spíš občas než každý den a moc doufám, že to i vydrží. Žíly na nohou ale občas bolí celkem dost. Vstát ze dřepu je fakt lahoda.. :-(

Už jsem objednaná jak do porodnice na KO, tak na předporodní kurz.

Začínají se mi asi roztahovat kosti, protože někdy se rozejít, když jsem delší dobu seděla, je nadlidský výkon :-)

Nejhorší je asi nespaní. Vysedávám u knížky nebo u počítače klidně do 2 do rána a stejně se mi nechce spát. Pak se v posteli převaluju, na chvíli zaberu, abych se poté zas vzbudila. Naštěstí se ráno můžu válet docela dlouho, Andulka se kouká na Kouzelnou školku a hraje si v klidu. Je zlatíčko.

Od 11.1.2007 jsem opět na mateřské. Tímto znovu děkuji Trolli za upozornění kdy nastoupit, abych zbytečně nepřišla o peníze :-)

Na velký UTZ a asi i poslední kontrolu k mému doktorovi jdeme celá rodina v úterý :-)

Ve Sportovních zprávách je vždy jako poslední reportáž "Borec na konec" a ukazují nějakou zajímavost. Andulce se děsně líbí to spojení slov, takže si to nenechá nikdy ujít :-). Minule zas koukala s Peťou, seděla mu na klíně, otočila se a poplácala ho po hrudníku se slovy: "Ty seš náš boec na konec!" :-)

Poslední dny jsou ve znamení shánění velké postele pro Andulku a vůbec celkově vymýšlení, jak co nejlépe využít prostor v dětském pokoji, aby se tam vešli oba prckové, měli si kam dát věci a ještě jim zbyl nějaký životní prostor. Nechápu architekta paneláků, který pokoje navrhoval, ale vím, že jsou na tom někteří ještě hůř.

Projela jsem spoustu odkazů na netu - jak různé výrobce, tak různé plánky, návrhy, doplňky apod. Nejvíc jsem se bavila u "profesionálně" zpracovaných návrhů interiérů, kterou jsou sice super, že se tam toho na malý prostor vejde hodně, ale plánky mají zároveň drobné chybky - např. na nich nejsou dveře nebo okna.. Možná, jak je to z nadhledu, tak není vidět stropní otvor, kterým se do pokojíčku dá dostat :-)

Objeli jsme i všechny možné i nemožné prodejce nábytku a zase vymýšleli a kombinovali. Ve finále snad máme vybráno, teď znovu všechno přeměřujeme, kreslíme a počítáme, abysme se konečně dobrali k nějakému výsledku. Původně jsme chtěli pro děti klouzačku k posteli, jenomže ta by zablokovala úložný prostor pod postelí. Takže další varianta byla, že bude na postel kolmá. Paráda. Ovšem do té doby, než jsem zjistila, že bychom pak mohli mít děti v "plakátové" úpravě. Klouzačka končila 30 cm od zdi. Respektive přímo proti.

S těžkým srdcem a hlavně s obavami, jak to vysvětlíme Andulce, jsme klouzačku škrtli ze svých plánů. Ona to navíc není zrovna levná záležitost, takže z hlediska ministryně financí naší rodiny jsem ráda, z pohledu ministryně sportu a sociálních věcí mě to mrzí taky..

Každopádně jsem sama zvědavá, jak to celé dopadne..

V pátek jsem navíc byla ve škole, takže jsem si ve schránce vyzvedla papír, že mám na poště doporučený dopis do vlastních rukou. Paráda.. Rychlost odbavení na naší poště je opravdu nepřekonatelná. Přede mnou 3 lidi, přesto jsem tam strávila půl hodiny.. A v tom úžasném dopise, BTW jen poštovné stálo 32,- Kč, mi oznamovali, že rodičák změnil jméno a já musím do 20.1.07 vyplnit formulář, že na Aňu nepobírám dávky jakožto na tělesně postiženou. Nechápu, proč to neposlali jenom těm, kterých se to týká! Vždyť tu evidenci tam musejí mít! Když si představím, kolik tohle zbytečné lejstro zas stálo reálných peněz včetně mojí energie a času na odpověď... grrrrrrrrrrrr... Zajímavé je, že dle ohlasů na dubňáčcích to zatím dostaly holky jen u nás, na naší Praze...

Tak nevím - buď máme natolik pečlivé úředníky anebo naopak.. V sobotu šel Petr opět do práce, tak jsme s Andulkou vyrazily do divadýlka na pohádku o kocourkovi Damiánkovi. Divadýlko bylo poměrně plné a Andulce se to prý líbilo, i když ke konci se ptala, jestli už půjdeme domů :-). Já osobně bych už tuhle pohádku asi vidět nemusela, bylo tam pár sekvencí, které mi přišly pro děti zbytečné - např. o agresivní kočce, která všechny okolo šikanuje apod. Nejvíc jsem se zasmála, když tam začal jakýsi dědeček zhluboka chrápat a pak, když mi Andulka svým "tichým" hláskem sdělovala, že jí "svědí pdelka" :-)

Dneska jsem Aňuli odvezla zas do služby k našim, respektive nejdřív jí hlídal děda, pak se připojila i babička. Já jsem se šla s mrňouskem vzdělávat na kurz "Cesta k dokonalému portrétu" do mého oblíbeného IDIFu. Myslím, že jsme si to vrchovatě užili všichni :-))). Aňuli přivezl Petr a hned mi hlásila, že je "natláskaná a že babičku dirigovala" :-)