Všechny naše deníky

Andulka nejdřív tvrdila, že budeme mít holku modrookou. Pak začala tvrdit, že to bude kluk modrookej a teď, pro jistotu, říká, že budeme mít oboje, že to budou dvoučátka.

A už mi i naplánovala, že budu rodit v přírodě a ona prý půjde s tatínkem do hospody.. Mám se na co těšit :-))

Na víkend jsme neměli žádné konkrétní plány. Respektive Petr ano, byl přihlášený na rybářské závody. My jsme se s Andulkou plácaly doma, počasí nebylo nic moc. Na poslední chvíli jsme se rozhodly, že vyrazíme do divadýlka na Zlatovlásku. Jednalo se o komunikativní představení Vítka Marčíka oceněné cenou UNIMA ERIK za nejlepší představení roku 1999. Je fakt, že to byla trochu netypická Zlatovláska, ale zejména rodiče si to výborně užili :-). Ten kluk byl naprosto úchvatnej. Divadýlko bylo narvané, my jsme kupovaly předposlední lístky. Přijít o chvilinku později, tak mám zaděláno na problém, jak vysvětlit Andulce, že mají vyprodáno..

Andulce se to prý nelíbilo, ale půjdeme do divadýlka zas :-)).

Po představení nám pak ještě ujel autobus, tak jsme nasedly do jiného, vyvezly se na kopec a zbytek došly. Mezitím domů dorazil i Petr. Z nějakých necelých 60 lidí chytilo rybu jen 8. :-)

V neděli měl jít Peťa do práce, ale nějak se mu nechtělo z postele. Za oknem to vypadalo na pěkný den, svítilo sluníčko, tak jsme opět zaimprovizovali a vydali se do ZOO. Kapánek nás překvapil studený vichr, ale dalo se to :-). Naprosto nejúžasnější byl lední medvěd, který byl v dobrém rozmaru a předváděl neuvěřitelné kousky. Vysloveně laškoval s lidmi za sklem, různě se potápěl, cákal, prostě si to užíval :-). Andulku mnohem víc zajímala mapa...

Došli jsme si tam na oběd a v tu chvíli začalo pršet. Přečkali jsme tam to nejhorší a vydali se zpátky k autu. Protože měla Andulka slíbenou špičku, ale v ZOO jí neměli, zajeli jsme si ještě do cukrárny :-)

Pekly jsme s Andulkou bábovku, šla jsem pro něco do špajzu, mezitím jsem jí poprosila, ať něco udělá - na to konto se na mě dítko schovívavě usmálo a povídá: "Ty seš Polednice, mami, moc povídáš" Tak fakt nevím.. Za prvé, kde vzala slovo Polednice - ještě jsem se jí ptala, jestli myslí opravdu Polednici a prej jo, a za druhé, čeho se od ní ještě dočkám.. :-)))

A to jsem byla umytá, učesaná, oblečená.. fňuk.. :-)))

Začíná asi období tříleté puberty. Ach jo.. Začíná se celkem bezdůvodně vztekat a na všechno má tisíc odpovědí. Někdy je strašně ukňouraná, prostě na roztržení. A pak zas, jak když mávne kouzelným proutkem, je v pohodě a k sežrání.

Těší se na mrňouska, povídá si s bříškem a tvrdí nám, že mrňousek chce to a to a řekl tohle a támhleto :-).

Denně nás zahrnuje naprosto neskutečnýma hláškama, celkově nás překvapuje, jaké má Andulka široké obzory a co všechno ví.

K těm poprvé - poprvé jsme měli Štědrý večer doma a poprvé jí chutnalo "šampáňo".

Začaly jsme chodit za kulturou, divadelní představení zvládá celkem bez problémů. Většinou až ke konci se ptá, kdy už bude moct tleskat :-).

Pomalu začínáme Andulku zvykat na kravské mléko místo Sunaru. Mícháme jí to teď tak, že dostane většinu mléka, do toho trochu vody a trochu Sunaru. A vypadá spokojeně, dokonce to vyžahne vždycky celé :-)

V TV dávali pohádku Princezna ze mlejna. A těžce jsem si naběhla. :-))

Aňa chtěla vysvětlit, proč se čertík snaží vyhnat Jindřicha, tak jsem jí řekla, že je to proto, že má rád Elišku, a chce si jí vzít za ženu.. Od té doby se mě pořád ptala, jestli "už tu Elišku zaženou".. Tak nevím.. :-)) Snažila jsem se dál s tím, že budou mít svatbu a ona hned, že chce taky, klasika, a ve finále prohlásila, že si vezme tatínka, že ho má ráda.. Dokonce jsem musela vyndat svatební album a ukázat jí naší svatbu, jenomže zas se hrozně divila, kde je ona.. Jsou to ale složitosti...

Venku se žení všichni čerti. Včera prolítla republikou šílená vichřice a přitom padají teplotní rekordy. Já si subjektivně tenhle typ zimy chválím - teda krom toho extrémního vichru. Vůbec mi nevadí, že nemrzne a že se teploty pohybují kolem 10C. Jen pro tu přírodu to není zrovna ideální. Před Štědrým dnem kvetly sakury, trávníky jsou plné sedmikrásek a na záhoncích kvetou sněženky.. Kdo ví, kdy se pak zimy zbavíme..

Na dnešní ráno jsem měla plánovaný odběr krve kvůli štítné žláze a jak už jsem několikrát psala, je to přes celou Prahu. Včera přišla za Andulkou mamka a napadlo jí, že si jí vezme k nim, abych jí nemusela ráno budit a v tomhle příšerném počasí jí tahat přes celou Prahu. Juniorka samozřejmě vůbec neprotestovala a s babičkou odešla velmi ráda :-). Holky dorazily v pořádku a to nejhorší přilítlo na Prahu až kolem 22 hodiny. Fakt síla.. Ještěže máme už ta nová okna, jinak by nám to asi vyrazilo okno.

Měla jsem nařízeného budíka na 5:45, a protože jsem se bála, že zaspím, tak jsem se pro jistotu budila každou hodinu. Ráno jsem vypadala jak zombie. Tohle brzké vstávání fakt není nic moc pro mě. Statečně jsem vyrazila k upírkám, tam všechno proběhlo jak má. Nakonec mě zradila socka, na autobus k našim jsem čekala přes 10 minut. Nechápu to. Jela jsem kolem 8.00 hod. a k dispozici jsou 3 autobusy. Samozřejmě nejel ani jeden.. Tím došlo k lehkému časovému skluzu. Andulku jsem proto rychle oblékla a už jsme běžely zas na autobus, protože nás teta Ivana pozvala k nim do divadla na soukromé představení "loutkové" Popelky.

Do divadla jsme se přiřítily v 9:28 hod. Nikde nikdo. Ivana mi mezitím napsala, že jí do toho něco přišlo, ale že o nás vědí. Naštěstí vyšel jakýsi mladík a otevřel nám zadní vchod. Přivítala nás Ivanina kolegyně, která zároveň měla to představení odehrát a že si máme jít sednout. Trošku mě zmátla, protože v hledišti nebyla ani noha. Myslela jsem si, že jdeme v podstatě pozdě, ale pozdě dorazila naopak ta skupinka dětí, pro kterou se  představení mělo konat. Byl to zajímavý pocit, že sedíme v celém divadle samy :-).

Představení bylo moc hezké, Andulka teda večer tvrdila, že Kuba (míněno představení o Ježíškovi, které jsme navštívily v prosinci) byl lepší :-). Ale tam to vypadalo, že si to užívá, hlavně měla starost, kdy konečně ztratí Popelka ten střevíček! A pak se taky těšila, až bude moct tleskat :-)).

Po představení se děti mohly jít podívat na loutky, zkusit si s nima pohrát a navíc jim ten mladík ukazoval takové praktické věci jako - jak vyrobit dým z peroxidu a hypermanganu, jak se dá bezpečně zapíchnout zajížděcí dýkou, půjčil jim různé meče, helmy, ukázal, jak se mění kulisy, co mají všechno v kostymérně a v rekvizitárně.. Děti byly zcela unešeny včetně naší Andulky :-). Tu navíc ještě nadchlo, že může probíhat řadami v hledišti :-)). Jen jsem zvědavá, jak jí budu vysvětlovat, že se to prostě nesmí i v ostatních divadlech...

Přijela tam za námi i Lidunka, aby mládě převzala. Já se vydala opačným směrem - na správu sociálního zabezpečení. Myslela jsem si, že bych tam mohla vyřídit nástup na mateřskou, ale bohužel musím přes zaměstnavatele, což bude asi ještě oříšek. Ach jo.. Odtamtud jsem jela na předposlední hodinu do školy. Po škole jsme si daly sraz s mamkou na metru, abychom dorazily k nám společně.

Lidunka to tradičně s Andulkou zvládla na jedničku a Aňa si pak užívala, že zas může "holky dirigovat" :-).

Peťa měl taky velmi hektický den, zas z jiného důvodu - v autě nám blbne alternátor, tak to měl v opravě, ale baterka se musela úplně vybít, tak nebyla jistota, zda se nabije.. Správně hádají ti, kteří tvrdí, že nenabije.. Takže zůstal párkrát viset a do práce dorazil totálně vyšťavenej - asi jako ta baterka. Nakonec se to podařilo opravit a vyměnit a místo 19 tis. za nový alternátor to stálo "jen" tisíce čtyři..

Včera jsem byli celá rodinka zase v "kině" :-). Po minulé zkušenosti z Gennetu jsem byla ráda, že mi tuhle kontrolu provede můj doktor. Bohužel nešel jeden monitor, tak jsem koukala jen ze strany a viděla jsem toho docela málo. Petr s Andulkou měli lepší výhled :-). Mrňouskovi se daří dobře, je pěkně hlavičkou dole a dle odhadů má 1.750 g a 40 cm. Ale od té doby, co jsem rodila Andulku mám o těhle údajích svoje mínění :-). Slyšeli jsme krásně bijící srdíčko, průtok placentou je taky v pořádku.

Pan doktor se i ptal, jestli chceme vědět, co to bude, tak jsme vytrvali a stále to bude překvápko :-)  Nicméně Peťa zkonstatoval, že hlavní je, že je to modrooké :-))) A rovnu tedy vyhlašuju tradiční tipovačku - pohlaví, datum narození a míry. Doufám, že mi Jaffi ukáže, jak se dělají tabulky, aby to k něčemu vypadalo :-)

Navečer jsme jeli doladit postele, aby měl mrňousek konečně uvolněnou postýlku a Andulka už mohla spát jako velká holčička na pořádné posteli. Byla tam zas ta ochotná paní, které vůbec nevadilo, že tam Aňa drandí s autíčkama a celkově ten prostor prostě adoptovala. I to je známka toho, že jsme vybrali dobře, protože se jí z těch postelí evidentně nechtělo :-). Zaplatili jsme zálohu a těšíme se na telefonát, že si to můžeme vyzvednout. Petr to sice bude muset kapánek upravit dle našich představ, ale naštěstí je ohromně šikovnej, takže už ví, jak si s tím poradí. To je fakt k nezaplacení!

Nicméně, když jsme odcházeli, tak tam mají schodiště z bílého mramoru a schody do "zatáčky". Aňule se rozběhla, já za ní, aby nespadla na tom úzkém kraji, jenomže jsem to přes to břicho neodhadla a z posledních dvou schodů jsem se zřítila sama. Skončila jsem hlavou těsně u zdi, natlučené koleno a Skaly na infarkt. Docela si mi udělalo špatně z představy, že bych si takhle blbě mohla vyvolat porod, musela jsem to vydejchávat u auta. Břicho jsem měla jak šutr, tak jsem to i večer radši zalomila dřív, přece jen mě tam kapánek dloubalo. Ráno jsem zrušila plánovaný výlet na sociálku a myslím, že je vše zas v normálu. Uffff.. Mám těch pádů s mrňouskem nějak moc..

Trénujeme s Andulkou takové ty základní dovednosti k zápisu do školky (prý tam ale nic nevyžadují, ale zas je to součástí tříleté prohlídky) - barvy, tvary, jména, věk atd.. U barviček teda pořád hlásí spíš jahodová, travičková, bráchovo auto je pribiňáčkové (bílé :-)) atd.

Ví, že se jmenuje Andulka nebo Anička, jen pořád tvrdila, že "dál" je Bulinda, že jí to říká babička. Tak to už se podařilo odstranit a hlásí Skájová, ví, kde bydlí, maminka se jmenuje "Baboka" (to zírám, že ne už barka-barka) a na otázku, jak se jmenuje tatínek - tak je to "miáček".