Všechny naše deníky

Už někdy na MGS jsme se domlouvaly, že by stálo za to, udělat dětem společného Mikuláše, že už mají přece jenom z toho větší rozum :-). Nejdřív to vypadalo na Trollíkovic klubovnu, nakonec jsme se rozhodly, že bychom mohly vyrazit někam z Prahy.

Trolli nakonec napadlo, že jezdili na Hrubou Skálu do výcvikového střediska Univerzity J.E.Purkyně a že by to mohlo být přesně to ono pro nás. Zamluvila to už zkraje podzima, aby bylo opravdu volno. Někteří z původně nahlášených ve finále účast odvolali, ale i tak se nás tam sešlo 8 rodin. Na poslední chvíli odpadli Rendovic, protože Anetka měla horečku a vyklubaly se jí afty.

V pátek jsme z Prahy vyrazili jen s hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu, což považuju za velký úspěch :-). Stejně už jsme jeli za tmy. Naštěstí je sucho a bez sněhu, jinak si absolutně neumím představit, jak bychom se tam dostali. Výhodou bylo i to, že jsme na Hrubé Skále byly s Andulkou v podstatě před 14 dny, jak jsme tam vezly mamku a tak jsem cestu znala. Maličký zádrhel nastal, když jsme měli odbočit k našemu ubytovacímu zařízení. Trolli psala v zatáčce doleva a ač jsme si oči mohli vykoukat, tak nikde žádná odbočka nebyla. Vrátili jsme se proto k zámku a na recepci jsem to naštudovala v mapě a kupodivu po odbočení vpravo jsme se dostali tam, kam jsme potřebovali :-).

Dorazili jsme druzí, první byla Tiina s Bereničkou :-). My jsme vybalovali věci a Andulka běhala po chodbě, aby měla jasno, co kde je. Když jsem na ní volala, co dělá, dostalo se mi jasné odpovědi - Kontroluju záchody! :-)

Postupně najížděli i ostatní a poslední, kupodivu, dorazili Kikušáci :-). Děti absolutně nevypadaly unaveně, takže se nám podařilo zahnat je do postýlek až kolem půl jedenácté. My jsme pak konečně v klidu mohli pokecat. Skaly se s tím pokecáváním nějak zasekl, takže na pokoj dorazil těsně před šestou ranní :-). Spali jsme proto všichni do deseti. Mezitím už stačila většina odejít na procházku.

My jsme se vykopali něco málo po jedenácté a nejdřív jsme se procházeli ve vedlejším arboretu a obdivovali nádherné vzrostlé stromy. S Aňulí jsme také poprvé ochutnaly bukvice :-). Nakonec jsme si řekli, že když je celkem hezky - nefouká a neprší, že se půjdeme podívat ještě o kousek dál, že by tam mohla být nějaká vyhlídka. A taky že jo. A přímo vyhlídka na Kapelu. Škoda, že byla mlha a nebylo vidět dál, ale i tak nás ohromovala ta výška jednotlivých skalních útvarů. Naproti téhle vyhlídce jsme viděli další - ta byla Lvíčkova a pak už byla cedule, že na zříceninu Valdštejn je to 1 km..

Nakonec jsme tedy došli až tam :-). Andulka statečně šlapala a ač jsme neměli s sebou ani pití ani peníze, ani nijak neremcala. Nejlepší bylo, když se vždycky zastavila u rozcestníku, dlouze študovala cedule, co kam vede a pak zahlásila, že je to půl sedmý :-).

Valdštejn nás překvapil - nějak jsme nepochopili, proč píšou, že se jedná o zříceninu, když je to krásně opravený hrad. Škoda, že bylo po sezóně, tak jsme se nedostali ani na nádvoří, abychom si to prohlédli důkladněji a hlavně, abychom viděli do kraje. Prý je odsud jeden z nejkrásnějších výhledů na Český ráj. Kupodivu tam bylo otevřené i občerstvení, ale vzhledem k tomu, že celá naše hotovost činila desetikorunu na nákupní vozík, ani jsme tam nešli :-).

Zpátky chvíli Petr Andulku nesl, ale i tak toho ušla opravdu hodně. Celkově byla ta trasa asi 4 km. I já jsem toho měla tak akorát, aby se to dalo považovat za příjemnou procházku :-). Mezitím se všichni ostatní vyspali, děti se nasvačily a zas jsme je vyšoupli ven, abychom s Peg mohly připravit Mikuláše a čerta.

Ač byla půlka dohodnutých věcí zapomenuta, myslím, že se nám za všeobecné pomoci a podpory povedlo Mikuláše i čerta udělat naprosto exkluzivně :-).

Děti mezitím čekaly v jídelně, stráž v podobě Pavlindy je nepustila na chodbu, aby nezahlídly něco, co nemají. A pak už se ozval zvoneček oznamující, že jdou. Děti se nahrnuly k oknu a pokřikovaly na ně, plny humoru a odvahy. Odvaha je ale záhy opustila, jakmile se objevil Mikuláš a hlavně čert ve dveřích. Nejlepší byla Ajka - ta pokřikovala nejvíc a pak se jako první rozplakala. Andulka pro změnu měla zakryté oči a koukala jen škvírkou :-).

Mikuláš měl připravenou Knihu hříchů a dobrých skutků, takže moc dobře věděl, jak bylo které dítko hodné či zlobivé a za co by je měl pochválit či pokárat. Čerta musel z bezpečnostních důvodů zahnat do kouta :-). Ajka měla jít jako první, ale to bylo hooodně silné kafe, takže nakonec byla nejstatečnější Andělka, která preventivně recitovala básničku už od chvíle, kdy zaslechla zvoneček :-). Pak už mohla jít i Ajka a jakmile to měla za sebou, tak byla děsně statečná a samý úsměv :-). Andulka šla jako třetí. Normálně jsem uronila kroupu, když jsem slyšela, jak se jí chvěje hlásek, ale statečně zpívá "Pší, Pší, jen se jeje..."

Když pak Mikuláš s čertem odcházeli, opět se ozvala Ajka - mohutně mávajíc s pusou od ucha k uchu hlásila - Vůbec jsme se nebáli! :-)))

Abysme dětem trošku odlehčili, pustili jsme jim muziku. Andulku nemusel nikdo dlouho pobízet a hned začala trsat. Přidala se i Ajka a nakonec i Vojtík, Viktorka a Andělka. Terezka spíš jen pozorovala, stejně tak Berenika a Anetka. Samozřejmě hned padaly poznámky, že je Andulka tanečnice po mamince. Evidentně můj taneční výkon na megasrazíku zanechal hluboké brázdy v paměti některých jedinců :-).

Tentokrát se nám podařilo děti zahnat "už" k deváté hodině. Kupodivu zalehl i Petr :-)). Já jsem zůstala dole na pokecu.

Ráno jsme opět vstávali poslední :-). Ptala jsem se Andulky, jestli táta ještě spí, šla omrknout situaci a když prohlásila: "Čoveče, furt spí!", tak už se i deka, pod kterou byl Petr, začala otřásat smíchem. Pomohli jsme pouklidit a chalupa se začala závratným tempem vyprazdňovat. Nám to přišlo líto, odjet tak brzo, když už jsme tam, takže jsme ještě vyrazili na procházku.

Trolli vzala Matouška do kočárku, šla nás vyprovodit ke vstupu do "Myší díry", my jsme si vzali s sebou Ajku a ještě prošli skalami k zámku. Viděli jsme Adamovo lože, prošli několika úzkými otvory - doufala jsem, že se někde nešprajcnu :-) - a samozřejmě jsme potkali i Kikušáky, kteří vyrazili autem k zámku a šli proti nám :-) Potkali jsme je "kupodivu" i po našem výlezu u zámku, kam oni zas mezitím přišli po silnici. Společně jsme se tedy šli ještě pokochat výhledem ze zámku a pak už jsme jim jen zamávali.

Trollíkovcům jsme předali Andrejku, pomohli jim dojíst jejich zásoby a odjeli jsme také.

Celou cestu a vlastně od té doby si povídáme o tom, jak jsme si to užili a jak moc fajn to bylo. :-)

Ve čtvrtek ráno jsem musela vstávat vražedně brzy. Na sedmou hodinu jsem byla objednaná do laboratoře na glykemickou křivku. Nejhorší bylo se celý den předtím omezovat s příjmeme sladkého, zvlášť, když jsem si masochisticky upekla bábovku pro návštěvu. :-)

Ten přesladký roztok mi nedělal až takový problém, navíc mi tam hodná paní laborantka vymačkala půlku citronu. Výchozí hodnotu jsem měla 5.

Tentokrát už se nebrala krev z prstu, ale ze žíly a opět 3x. Prý je to na příkaz diabetologů, že z toho prstu to nebylo přesné. Osobně jsem to uvítala, pamatuju si, že jsem pak ten vpich do prstu cítila ještě dost dlouho.

A tentokrát tam ani nebyl žádný bezdomovec, takže mi nikdo nesmrděl pod nos a nedělalo se mi špatně. :-) Skaly by mi stejně nepomohl, válel se doma ještě v posteli, když teda "hlídal" Andulku :-)). Za ty tři roky se nezměnilo ani to, že se musí projít s šampuskou plnou moče přes celou dlouho chodbu polikliniky a že na WC prostě není papír. Už jsem byla vybavená pro jistotu svým, abych zas nebyla osočená vrátným, že ho kradu :-).

Výsledky se posílaly přímo mému doktorovi, tak doufám, že jsou v pořádku, když mi nikdo nevolá, že by se něco dělo :-).

Jo a dneska v noci jsem zas rodila a zase holčičku.. Kupodivu byla asi nějaká zvláštní noc, protože podobný sen mělo na březnu asi 4 nebo 5 dalších holek.. To je fakt zajímavé a přitom úplněk je až zítra :-).

Petr chtěl vědět, proč se Andulka porvala s Emičkou. Odpovědí mu bylo: "Jednou na to pijdeš..."..

Dneska v rádiu říkali, že dle pozorování pojišťoven je statisticky dokázáno, že pondělí 27. je horší než pátek 13. Tu zprávu jsem vyposlechla jako spoustu jiných a v podstatě jsem to vypustila.

Za chvíli telefon a volal Petr. Jel ráno na opakovnou technickou - měly jsme nějaké "strašně zásadní" závady na Feldě - blinkr blikal málo oranžově, nějaké táhlo netáhlo a jedno světlo šlo špatně seřídit. Petr to dal do kupy a vyrazil tedy na repete. Jenomže málem nedojel. Po cestě najednou rachot a přestal mu zatáčet volant. Rupnul klínový řemen. Naštěstí to bylo už blízko Jarova, kam stejně mířil, a naštěstí ho vzali do servisu, že mu to udělají na počkání (tj. cca hodinu tam strávil tak jako tak).

Konečně se mohl přesunout na technickou, aby se dozvěděl, že oni mysleli vlastně něco úplně jiného s tím světlem, takže do třetice všeho dobrého a zlého, ať se jim přijede ukázat ještě jednou. Ach jo..

Vyrazil tedy směrem k práci a jen za ním zapadla závora servisu, vypadlo mu sklo u okénka u řidiče. Kdysi nám to okýnko rozmlátili kvůli rádiu a už ta prostě byla nějaká vada. Šlo to dost špatně otvírat i zavírat, nějak se tam pochroumalo jakési táhlo. A dneska táhlo definitivně odešlo do věčných lovišť.

Nicméně Peťa dojel do práce, zavolal našemu servismanovi, odvezl mu auto, táhlo bylo vyměněno, odjel zpátky a po cestě mu přestaly jít blinkry. Zajímavé je, že výstražky fungují. Takže opět zavolal servismanovi a auto snad zítra opraví definitivně.. Je to kapánek jak z Cimrmana :-)

Dneska jsem měla strašně pěkný sen. Rodila jsem. Byla to sice kapánek dřina, ale ve finále to bylo strašně v pohodě a v klidu a taky rychlé, takže jsem porodila doma :-)). Byla to holčička a po porodu se usmívala. :-))) Jen jsem si zaboha nemohla zapamatovat, jestli jsme jí dali jméno Natálka nebo Berenika - BTW ani jedno dávat nebudeme :-))) Dokonce jsem přemýšlela, že mi je líto, že další dítě nechci, protože ten porod byl naprosto nádherný zážitek :-)))

S mrňouskem jsme se přehoupli do 6. měsíce. Dnes jsem byla zas na kontrole a vše vypadá v pořádku. Jen jsem začala občas trochu otejkat. Ach jo. Pan doktor to teda zatím neřešil, tak uvidíme. Mám o 8 kg víc než s Aňou - fakt hustý. Touhle dobou jsem byla +4 kg. Nemluvě o obvodu přes pupík, to číslo je závratné.. 108 cm, což je o 14 cm víc. Také to pořád poslouchám, že mám děsně velké břicho.. Aspoň tam má prcek dost místa!

Pan doktor poslouchal i srdíčko - kupodivu se dneska zadařilo, mrňous asi spal, protože nebyly slyšet ani cítit klasické rány :-). A dostala jsem žádanku na "dobrotu" - glykemickou křivku.. Asi nejhorší na tom celém je, že se musím dostavit už na 7.00 hod. Tak to to se mnou asi sekne :-)))

Fotila jsem srovnávací fotku "z mého pohledu", ale nějak mi nepřipadá, že by tam bylo vidět něco jiného než minule, tak to snad ani nebudu vkládat do alba.