Všechny naše deníky

Když jsem v minulém příspěvku slibovala, že dodám míry a váhy později, netušila jsem, že mi to bude trvat měsíc :-). Ale Andulka měla slíbeno od táty, že jí konečně přimontuje metr na zeď v pokojíčku a tak jsme čekaly, čekaly, čekaly... A včera jsme k tomu konečně i dokopaly :-)

Takže po pečlivém změření víme, že má Aňa 93 cm a váží 13,9 kg, což je o 5 cm a zároveň i o 1,1 kg  víc než v červnu.

Nejoblíbenější hrou je stále hra na maminku - Andulka je samozřejmě maminka panenky Emičky a tímpádem jsem se posunula na místo babičky a Petra na místo dědečka :-). To, že je maminka, jí vyhovuje ale jen někdy. Jindy je lepší být miminkem a to mi pak tvrdí, že má "pece majinkatý učičky" a nemůže to či ono udělat sama..

Dostává mě i nadále hláškami typu - "Tak za pvé, takhle se to nežíká a za duhý to tak neni!!", případně "Ty vado, to je sdo!" To když vidí někde nějaké velké srdce :-)))

Místo obývák občas říká "jebák" :-))) a kozačky nazývá "kozí boty".

Má obrovskou fantazii a je v ní naprosto důsledná. Chodíme třeba takovými cestičkami mezi křovím a  sbíráme jako houby. Samozřejmě musíme držet košík a když mi  pak chce dát ručičku, protože je tam ten "bbej pes", tak si musím ten fiktivní košík přendat do druhé ruky, protože jinak bych jí přece držet nemohla.

Stejně tak si chodí povídat s bříškem a minule mrňousek hodně kopal, tak jsem chtěla, aby ho cítila. Jako na potvoru se to mrně zklidnilo. Tak jí říkám - on s tebou asi hraje na schovku, viď? A Aňa hned zahlásila, že se jde teda podívat do pokojíčku a když tam miminko nebylo, tak prý je asi schované ve skříni. :-) No.. kupodivu ani ve skříni nebylo :-)))

Na úterý byla Andulka objednaná k tetě Marině na stříhání. První šla na řadu mamka, Andulka pečlivě pozorovala Marinu, co babičce dělá :-). Pak už se usadila do křesla také a celou dobu se ani nehnula  a přesně plnila pokyny Mariny. Teta se s ní sice pokoušela navázat rozhovor, nicméně Aňa byla natolik soustředěná, že neodpovídala :-). Nakonec jí Marina nechala vlásky delší, jen je zarovnala, zato ofinku módně vzala hoooodně nakrátko, aby Andulce vynikly oči :-). Trochu jsem si musela zvykat, ale už se mi v tom moc líbí.

V pátek jsme vezly mamku a Milušku na prodloužený víkend na Hrubou Skálu. Andulce se ale nějak nelíbil ten název, takže tvrdila, že na Hrubou Skálu nechce, ale na dovolenou, že babičku odvezeme klidně :-). Je to tam moooc pěkné, ale bohužel nebyl čas, abychom se s Andulkou prošly po okolí, protože se přece jenom brzo stmívá a navíc už byla Andulína unavená a v autě se pak krásně prospala.

V sobotu jela Aňa "do služby" k dědovi. Nám, pro změnu teta Ivana, zajistila lístky do Činoherníh klubu, tentokrát na představení Impresário ze Smyrny a bylo to fakt super. Úžasné obsazení mluvilo samo za sebe. O přestávce jsme navíc šli za Ivanou do maskérny, takže jsme i "naživo" viděli pár herců včetně pana Zindulky :-).

Hned v neděli ráno jsme jeli zas do Braníka pro Andulku, Petr pokračoval dál do práce. Děda tu svou premiéru zvládl na jedničku, Andulína prý byla hodná a pomáhala mu :-). Navíc se v dědovi probudili pravděpodobně "mateřské" instinkty, protože prý byl vzhůru kdykoliv se Andulka  v postýlce převrátila :-)). A to by se normálně dalo vedle našeho taťky střílet :-)).

Odpoledne se chystáme na pečení naší první perníkové chaloupky. Andulku to naprosto nadchlo v časopise, tak mi nezbylo než minulý týden zadělat těsto :-)

Andulka si teď hraje velmi často buď na maminku nebo na miminko, podle toho, co se jí víc hodí :-). Ráno jsem slyšela podezřelý zvuk a ptám se: "Andulko, ty sis prdla?"  "Jo, maminky totiž pdej!"

Přišly jsme z nákupu, měla jsem tu mimo jiné i igelitky a role vánočního papíru. Andulka si nandala igelitky na nohy, do každé ručičky vzala jednu roli a že má lyže a jde na východ :-)). Že by nám doma rostl další Cimrman?? :-)))

Dneska mě to naše dítě naprosto odrovnalo! Vytáhla sluchátka, co tu mám od mobilu apod. jedno mi podala, že si budeme telefonovat, druhé si vzala sama a najednou povídá - Hele, nech si ty kecy!

No zírala jsem jak puk a ptala jsem se jí, co to povídá a že prej tam slyší nějakou paní.. Tak teda nevím, kde vzala zrovna tohle, řekla bych, že mám svědomí čisté...

Pozn.

Po konzultaci s Petrem už vím, odkud to má.. Od dědy..

Andulka na mně volá z pokojíčku: "Mami, pojď se na něco podívat! A šupem!"

V pondělí jsme jely vláčkem na sraz k Peg. Sešlo se nás docela dost, bohužel Andulka odmítla společné focení, tak vložím fotku aspoň ostatních, spolupracujících, dětí :-). Vláček nám "kupodivu" ujel, takže jsme nejely dle domluvy s Enko a Annou, ale musely jsme počkat na další. Andulka sice vzorně "metelila", ale mně už to jaksi nemetelí a mohli jsme jen zamávat koncovým světlům. Děti se tam pořádně vyřádily a obdivuju Peg, že vůbec zvládla dát byt do původního stavu :-).

Na tento týden jsme měly naplánovaný i výlet ke Kikušce do Plzně, ale bohužel Viktorka dostala SRBa a doktorka striktně návštěvy zakázala, že je hodně infekční. Opravdu jsme netoužily přivézt zpátky tohoto oblíbeného vira a tak jsme program musely zrušit. Aspoň jsme se došly podívat na malého Jáchymka. No.. je to šok, takové mrně.. :-)))

V sobotu jsem si zas užívala večer sólo, šly jsme s holkama z bříškotančení na Miss Orient. Bylo to každopádně hrozně zajímavé, protože až tam jsme si uvědomily, co všechno jsme se za ten rok se Zdenkou naučily. A tak nějak jsem čekala od finalistek i vystupujících pořád takové to NĚCO a ono to tam tak nějak nebylo. Když si vzpomenu na naší choreografii se svíčkama, kterou natrénovaly suprově i začátečnice a přitom jsou v ní poměrně složité prvky.. Tady byla také společná choreografie finalistek, trénovaly to na soustředění a výsledek byl docela slabý.

Nejotřesnější na celé akci ale byla organizační stránka věci. Fronta hned u vstupu, dlouho jim trvalo než utrhli vstupenky, pak následovala fronta u šatny, nebyl tam v podstatě žádný vzduch, takže chuťovka. Řady sedadel stavěl nějaký inteligent, protože židle byly v zákrytu a ne, jak bývá logicky zvykem, posunuty ob půlku v následující řadě. No a úplně v šoku jsem byla z moderátora akce. Něco tak otřesného jsem snad ještě fakt neviděla a neslyšela. Mlel takovým způsobem, že mu vůbec nebylo rozumět, navíc všechno četl z papírů a ještě špatně. Rozhovory s finalistkami ho vysloveně otravovaly, rádobyvtipným vtípkům se smál jen on sám, komolil jména sponzorů, dělal zmatky v programu, no fakt síla. Bohužel to naprosto kazilo dojem z jednotlivých vystoupení a celá akce vyzněla totálně amatérsky.

V podstatě to bylo skoro jak v Hoří, má panenko a tenhle dojem umocnila i technická stránka akce - nefungovaly mikrofony, scéna byla špatně nasvícená, protože při rozhovoru byl hlavní reflektor namířen na moderátora a finalistky stály ve stínu a při odchodu domů byla v šatně pouze jedna jediná paní, která absolutně nestíhala vydávat svršky. Navíc byla šatna placená, což mi při ceně vstupenky 350,- Kč připadá docela vydřidušské.

Nejlepší bylo vystoupení dětí z dětského domova, to byl fakt nádherný zážitek, jak ty děti tancovaly s radostí a jak moc se snažily. Pěkná byla i vystoupení lektorek, i když jsme prostě očekávaly víc, a finalistky - asi je svazovala tréma, nevím, ale u některých jsem až tak moc nechápala, co dělají ve finále takové soutěže :-). Vyhlášení výsledků nás také celkem překvapilo - jedině snad Miss Orient si svůj titul zasloužila, 1. a 2. vicemiss jsem opravdu netipovala žádná z nás a byly jsme z toho hodně paf :-). Škoda, že se nechce přihlásit Andrea, co s námi tančí. Ta by je strčila do kapsy naprosto s přehledem úplně všechny.

Mrňousek při této společenské akci patrně lehce protestoval, protože slyšel naše oblíbené bubínky a matka-macecha seděla na židli a vůbec se nepohupovala! Musela jsem se pak začít vrtět aspoň trochu, jinak by mě to naše mrně asi ukopalo :-)

Stalo se příjemnou tradicí jezdit jednou za půl roku bříškotančit na celý víkend. Tentokrát jsme ale změnily "lokál" a útočiště nám poskytl rodinný penzion Rebarbora kousek od Bedřichova. Opět jsme tam byly samy, ale tentokrát nás majitelé zahrnuli víc než rodinnou péčí :-).

V pátek před odjezdem to bylo ještě kapánek hektické, protože jsme na poslední chvíli kupovali zimní pneu a přezouvali (předtím bohužel nebyly prašule a přece jen jsme před týdnem chodili v tričku s krátkým rukávem, takže ten sníh, co napadl, byl opravdu lehce nečekaný ač kalendář ukazoval začátek listopadu). Nicméně se to zvládlo, nabrala jsem Lenku, pak i Andreu a v rádiu už nám hlásili, že jezdit přes Černý most na Mladou Boleslav udělají jen ti, kteří nemají po zbytek dne co dělat a chtějí si užít klidu v autě v koloně :-).

Do penzionu jsme dojely jako druhé, zbytek opravdu zůstal viset v koloně. Tancování se proto ten den nekonalo, jen jsme si daly večeři a pak krafaly do 2 do rána :-).

V sobotu jsme měly snídani ve velmi rozumnou dobu, žádné vstávání v 7. Švédské stoly nás nadchly, v klídku jsme posnídaly a po snídani jsme ještě mohly relaxovat, protože první šly tančit začátečnice, aby se Zdenka rozehřála :-). Pak už jsme tančily my a bylo to žůžo. Legrace i byla, že jsem vyvalila svoje pupendo a všichni byli dost překvapení, že jsem až tak těhotná :-). Ono to v té košili zas tak nevypadá, prostě tak nějak odstává, ale bříško vysloveně nevykresluje. Samozřejmě jsem si pak vyslechla typické hlášky posledních dnů - to rodíš AŽ v březnu a UŽ máš tak VELKÉ břicho.. No nic :-)

Oběd jsme si opět užily a pak jsme se šly na chvíli vyvětrat a postavit sněhuláka :-). Celý den padal totiž nový sníh a auto nebylo už skoro ani vidět. Bohužel kolem 15 hod. začalo pršet a nepřestalo ani druhý den a všechna ta nádhera se rozpustila.

Podvečerní program byl ve znamení tance se svíčkama. Začaly jsme ještě za světla, tak to nebylo až tak ono, ale než jsme natrénovaly choreografii, setmělo se úplně a byla to naprostá nádhera. Tma, svíčky, krásná hudba, tanec a za okny spousta sněhu. Naše "vystoupení" jsme pak předvedly druhé půlce a všem se to moc líbilo. Holky-začátečnice tvrdily, že to absolutně nemůžou stihnout nacvičit, aby se nám také předvedly, ale nakonec to zvládly výborně. Hlavně pro ně bylo dobré, že byly zatím tancovat jen párkrát a odjížděly z toho víkendu s tím, že zvládly něco tak nádherného.

K večeři jsme měly švestkové knedlíky. Avizovány byly už od oběda a moc jsem se na ně těšila. Jaké bylo ale překvápko, že byly s mákem! To mě teda rozhodilo! Celý den jsem se těšila na tvaroh a najednou mák.. No .. snědla jsem to .. :-)) Holky si ze mně utahovaly, jenomže já fakt byla naladěná na ten tvaroh.. :-)))

Po večeři jsme byly jak chovanci chráněné dílny :-). Malovaly jsme kamínky a navlékaly korálky. A konverzace byla opravdu na úrovni, prostě klasika, když se začnou rozebírat totální blbiny :-).

V neděli už jsem neměla mít v podstatě žádný program, protože samba není až tak úplně tanec pro těhotné :-) a pilates mě taky moc nechytá a ani bych ho nezvládla, tak jsem se dohodla s Táňou na thajské masáži. Bylo to úžasné, masírovala mi nohy a pak ještě hlavu a potom jsme ještě celkem dlouho krafaly o všem možném. Dýchánek nám přerušila další adeptka na masáž a já si šla pro foťák, abych zachytila něco ze sambového semináře. Holky tancovaly jak o život a se mnou to cukalo takovým způsobem, že jsem foťák odložila a začala se mrskat s nima. Byla to sice taková light samba, ale úúúúžasnáááá! :-)

Po obědě jsme si ještě pustily to, co se za víkend natočilo na kameru a náš nádherný víkend skončil. Cesta byla trochu nepříjemná kvůli neustávajícímu dešti a samozřejmě se zase vytvořila kolona od Boleslavi, kde jsme se zasekly jen do té míry než se dalo odbočit na Brandýs.

Fotky musím ještě upravit a do deníčku je vložím později.

Ve středu ráno jsme jeli zas do Modřan na odběr krve kvůli štítné žláze. Do Modřan to máme co by kamenem dohodil a dva až tři dny došel.. Navíc při ranní špičce je to fakt lahůdka, takže musíme vstávat brzo (to se týká dámské části naší rodiny, pánská holt musí vstávat denně :-)). Petr čekal s Andulkou dole a mezitím obešli místní pekárny, automaty na čokoládičku apod. Já jsem si nechala pustit žilou, přebrala jsem Andulku, tátovi jsme zamávaly a vyrazily opačným směrem k našim.

Tam už čekal nachystaný taťka na hlídání. Předala jsem robátko a odfrčela za kulturou :-). Díky tetě Ivaně jsme šly s Jaffi a tetou Lidunkou na předpremiéru Americký bizon. V podstatě jsme byly po skončení rozpačité,co si o tom máme myslet, ale s odstupem času můžeme říct, že to stálo za to vidět, ale podruhé už to být nemusí :-). Přece jen je asi člověk z toho Činoheráku zvyklý na něco jiného anebo ještě lépe - v poslední době nejvíc preferuju komedie a oddychovky a tohle bylo tak trochu na přemýšlení. Zážitek nám kapánek zkazila jakási důchodkyně, které nejen, že neuvěřitelně hlasitě vyzváněl telefon během představení, ona navíc nezaváhala a hovor si v klidu začala vyřizovat.. To bylo silné kafe i na herce a Nárožný to komentoval slovy, že klidně počkáme, až si to paní vyřídí a že si myslel, že takhle nevychovaní jsou jenom mladí.. Fakt je to rozhodilo a trvalo nějakou chvilku, než zas chytli tu správnou narážku a mohli pokračovat.

Ještě jsme s Jaffi po skončení zaběhly do KFC a zas jsme se na nějaku dobu rozloučily :-). Andulka si to mezitím s dědou prý výborně užila a dokonce i spala, když jsem dorazila já. Než se probudila, najedla a sbalila, dorazily na střídačku děti :-).

K nám pak ještě navečer přišla Lidunka s Týnou, tak měla Andulka o zábavu postaráno :-).

Na čtvrtek jsme naplánovaly s mamkou návštěvu Petřína. Jeli jsme lanovkou a samozřejmě jsme nevynechali ani bludiště. Na rozhlednu jsem si opět netroufla :-). Ale bylo nádherně, svítilo sluníčko a bylo i krásně teplo. Z Petřína jsme to vzali přes hřiště na Sacre-Couer a děti byly nadšené, i když pořádně špinavé :-)).

V pátek se pro změnu splnil můj sen - kdysi dávno jsme s babičkou a dědečkem jeli vlakem nad Prahou a přesně v podzimním čase. Takže byla vidět Praha z netradičního úhlu a ještě krásně barevná. Vlaky jezdí asi 3x za den, tak jsme si vychytali ten "náš". Byl to naprosto luxusní zážitek! Projíždět skalami ze zasahujího Prokopského údolí, koukat dolů na Vltavu, no prostě nádhera! Jen mě zaskočilo, že jsme vystupovali v zastávce Zličín a přitom jsme byli v Řepích, kousek od našeho, kdysi přechodného, bydliště :-).

V sobotu měly jet děti původně domů, nakonec zůstaly do neděle. My jsme byly dopoledne ještě užívat sluníčka venku a pak se Andulce nechtělo moc vstávat, takže jsme se s nima původně neměly vidět. Nakonec jim to nedalo a přijeli za námi. Venku se mezitím radikálně změnilo počasí a babí léto je asi naprosto pasé :-(. Andulka pak plakala, že nechce, aby děti odjížděly :-).

V neděli byl konečně doma i Petr a odpoledne jsme vyrazili omrknout opět nábytek k Andulce do pokojíčku. Jsem zvědavá, jestli se my dva někdy domluvíme, co bude nejlepší varianta.. Zatím to tak nevypadá.. Aspoň jsme si užili v IKEA klouzačky, švédských kuliček a nakoupili jsme nějakou tu vánoční výzdobu :-)