Všechny naše deníky

V úterý jsme šly poprvé na keramiku. Andulka měla nachystanou zástěrku, bez toho to prostě nešlo, protože nám to minule "teta" říkala :-). Byla jsem zvědavá, jak jí to bude bavit, ale ve finále se zabavila skoro celou hodinu a půl. Různě matlala hlínu, krájela, obtiskávala a tvrdila, že dělá pro tatínka slepičku a prasátko :-). Jediné, v čem jsme se nepohodly bylo, když jsem cosi vytvořila a Aňa se zeptala, jestli to může konečně už zbořit :-). Už se těší na další hodinu, to budeme ty naše výrobky dál opracovávat a asi i barvit. Tak uvidíme.

Ve středu jsme chtěly jít zase cvičit, ale zablokovala jsem si nějak krk a docela trpím. Zvlášť v noci mě to budí, absolutně nemůžu pro bolest psát. Už došlo i na Ibalgin, abych se vyspala aspoň trochu. Ale vezmu si vždycky jen ve stavu nejvyšší nouze, abych neoblbovávala mrňouska. Tak jsem aspoň odpoledne hlídaly Emičku.

Ve čtvrtek jsme si na dopoledne naplánovaly výlet na Kampu. Počasí bylo nejdřív takové všelijaké, ale ráno se vyčasilo, i když zima je teda pořádná. Aňu jsem nabalila celkem slušně, u sebe jsem mohla být také podstatně velkorysejší. Nicméně jsme se sešly s Annou a Milánkem a Honzíkem, Trolli s Andrejkou, Rendou s Anetkou a Tiinou s Berenikou. Děti mohly dosytosti běhat po Kampě a moc se jim to líbilo. Ta naše malá vůdkyně je vždycky zatáhla někam do "křovíčka", že tam budou dělat ohníček a opejkat buřtíky :-).

Hlavním důvodem, proč jsme vůbec na Kampu šli, byla výstava obrazů Země krásná neznámá od francouzského fotografa Yanna Arthuse Bertranda. Jsou to velkoformátové fotky focené z letadla v různých částech světa. Fakt nádhera, jen kdyby člověk pořád nemusel hlídat, kam zmizeli ti malí baziličci. :-) Večer je to navíc nasvícené, takže to musí být fakt paráda. Nejvíc se dětem líbila obrovská mapa světa, po které mohly běhat. Naprosto s přehledem věděly, že se jedná právě o mapu světa, takže hlásily co chvíli "bouračku v Africe" apod. :-). Trolli nám naštěstí dopředu poradila, ať vezmeme bačkůrky, protože na mapu se s botama nesmí. Zato se po ní dá běhat, klouzat anebo se válet. Fakt paráda.. :-)

Rozčilovala jsem se v autě, že den předtím tam Petr určitě kouřil. Nesnáším to a cítím to ještě dlouho, zvlášť teď, v těhotenství. Andulka mě poslouchala a pak mě uklidnila : "Mami, až budu velká, tak budu koužit venku"

V pátek jsem využila toho, že je Andulka ve Skalici a rozhodla jsem se vyrazit na lov za dalšími razítky do těhotenské průkazky. Jak už jsem psala, můj praktický pan doktor chtěl, abych strávila tím běháním co nejméně času a měla to co nejpohodlnější. Bohužel jsem si vybrala právě TEN pátek - po státním svátku a kupodivu před víkendem. V Železniční nemocnici tedy natáčeli tentokrát EKG na endokrinologii a ač jsem tam byla velmi brzo ráno s ještě opuchlými víky, stejně jsem tam málem vyseděla ďolík. Strávila jsem tam hodinu a půl, protože sestra i doktor byli evidentně naštvaní, že museli do práce.. grrrrrrrrrrrrrr

Jeden pán si dokonce dovolil zaklepat na ordinaci, když se dlouho nic nedělo a dostalo se mu vzteklého doporučení, ať laskavě počká v čekárně, že tam sestra přijde. Dala si samozřejmě na čas a když dorazila a dávali jsme jí všichni ty svoje kartičky a žádanky, tak si povzdechla - No to mám radost! Vás teda na to EKG je! Ano.. bylo nás strašně moc.. Celé 3 kusy..

A stejně jako před třemi roky na jiném EKG, připadala jsem si jen jako nějaká věc, protože doktor se sestrou bavil, jako bych tam nebyla - Tak kdo tam zas je?? Ta a ta.. Hm.. to jsou ty kámošky, ty ať si počkají, stejně si mají co vyprávět... A pak je tam ten a ten.. Ježiši, co zas chce??  Člověk má zas o kousek "lepší" mínění o pracující inteligenci.. Ach jo..

Samozřejmě jsem díky této rychlosti nestihla laborku a úplně zbytečně jsem povozila moč napříč Prahou. Byla jsem totálně vytočená tím spíš, že jsem byla na lačno. Jako odměnu jsem si vymyslela čokoládový šejk z Mekáče. No to byl fakt špatný nápad. Objednala jsem si, zaplatila, natěšená cucnu a.. Něco není v pořádku.. Aby ne, moje čokosenzory natěšené na velmi čokoládovou dobrotu okamžitě zaregistrovaly zradu. Šejk byl vanilkový! Grrrrrrrrrrrrrrrr. Vrátila jsem se k pultu a slečna se hned ptala, jestli něco není v pořádku.. SAMOZŘEJMĚ, že něco není v pořádku, když jsem chtěla ČOKOLÁDOVÝ a dostala jsem vanilkový!! Otevřela jsem víčko a obsah byl opravdu bílý. Slečna mi s naprostým klidem povídá, vždyť je to hnědé.. No to už jsem teda bublala jak Pepsi v protřepané láhvi, jsem si sice těhotná, ale rozhodně ne barvoslepá! Zavolala tedy managera, ten natočil další zkušební vzorek a opět mi tvrdil, že to JE čokoládové. Stála jsem si nekompromisně za svým. A on, že to ráno kalibrovali, že to prostě lepší nebude, tak jestli chci jiný nebo co.. Zvolila jsem variantu "co", takže jsem si nechala vrátit dvacku a totálně vytočená a stále HLADOVĚJÍCÍ, navíc s neuspokojenými chuťovými buňkami jsem odkráčela.

Na druhý pokus - v pondělí ráno - se mi, už s Andulkou - podařilo kontraband v podobě moči a krve odevzdat. Sice jsme přijeli opět pozdě, tentokrát jen o pár minut, tak mě milostivě ještě vzali..

Z laborky jsme jely ještě na Homolku, takže jsem hrdou majitelkou kompresivních apartních punčoch za doplatek pouhých 988,- Kč.. Ale když mi to pomůže, budu moc ráda..

Ještě bych měla zapsat, že v neděli, tj. 1.10.2006, jsem poprvé cítila mrňouska kopat nejen zevnitř.. Teda. teď to vypadá, jako kdyby mrně vylezlo, koplo mě a zase zalezlo.. Myslela jsem to tak, že jsem měla ruku na břiše a cítila jsem to i tak :-))))

Stejně jako skalátko, i mrňouska musíme odmala učit lásce ke kultuře :-). Využili jsme toho, že je Andulka ve Skalici a šli ve středu do divadla. Vybrala jsem představení Caveman (www.caveman.cz). Je to one man show a naprostá bomba. Ale před porodem bych si to už asi nelajsla :-D. Je to o vztahu mužů a žen a o jejich naprosté odlišnosti vycházející z prehistorických zážitků a zkušeností.

Na čtvrteční večer jsem pro změnu přichystala Noční prohlídku Troji. Pořádala to ZOO a za jedno vstupné jsme měli navštívit Trojský zámek, Indonéskou džungli a Botanickou zahradu.

Bylo krásně teplo a z dálky se, lehce neromanticky, ozývalo - Sparta! Sparta! Sparta! - akorát se hrál významný fotbal a Letná je fakt kousek :-)). Trošku selhávala organizace tohoto nočního výletu - pod pouličním osvětlením si slečna odškrtávala objednané lidi a lovila po kapsách peníze a dávala lístky, pak si nás převzal kolega a vyrazili jsme - v podstatě vyběhli - do zámku. On hned po cestě začal vyprávět o historii, takže kdo šel kousek od něj, absolutně nic neslyšel.

Zámek jsme si prohlédli v rychlosti sami a běželi jsme zpátky do ZOO. Tam je tma jak v pytli, nemají tu žádnou lampu, aby to nerušilo zvířata.

Průvodce měl jednu baterku :-). Došli jsme tedy až k Indonéskému pavilonu a tam jsme viděli pár zvířat. Nejlepší bylo, když se začal ozývat v té tmě orangutan Káma. To bylo dost strašidelné a připadala jsem si jak ve Ztracených :-))). Jo, taková perlička - lidoopi nemají blechy. Prostě nejsou pro ně natolik dobří hostitelé, takže by blechy nepřežily. Jediný, kdo může mít z primátů blechy je člověk :-). To, co si vybírají z kožichů, jsou většinou vši nebo klíšťata, případně lupy :-))

Pak jsme ještě mrkli na medvědy a antilopy a opět následoval velmi rychlý přesun do Botanické zahrady. To byla taky velká legrace - prohlížet si rostliny za úplné tmy, opět jen s jedinou baterkou od průvodkyně, má své určité kouzlo :-))). Takže jsem se pořád držela "na špici", abych něco slyšela a viděla. On totiž ani jeden ten průvodce vůbec nepočkal, až dorazí zbytek skupiny a rovnou něco odvykládal a poklusem dál.. Nicméně ve dne je ta Botanická zahrada určitě krásná a mám slíbeno (teda to mám slíbeno už asi 5 let), že tam na jaře URČITĚ vyrazíme :-)))

Exkurze končila na sv. Kláře, kde je nádherný výhled na Prahu a taky vinárna :-)) Tu jsme tedy za současných okolností nevyužili, proto jsme se vrátili k autu a jeli zpátky domů. Ale celkově to byly příjemné dvě hodiny venku. Neumím si to moc představit třeba za deště :-)

Minulé pondělí jsme s Andulkou vyrazily do Gennetu na triple test. Byla to rychlovka a Andulka byla moc hodná. Nijak zvlášť jsem se kvůli těmhle testům nevzrušovala,  myslím si o jejich spolehlivosti svoje. Stále mi uniká význam, proč se vlastně dělají, když jsou tak strašně moc nepřesné.

V pátek jsem měla trochu cuky, jestli tam nezavolám o výsledky, nakonec jsem se rozhodla, že si nebudu v horším případě kazit víkend a v tom lepším případě, že už o těch pár dnů vlastně nejde :-).

Na dnešní kontrole jsem se tedy dozvěděla, že riziko vrozených vad je 1:5.000, ale vzhledem k mému "pokročilému" věku pak 1:360. V tom případě, že by navrhovali amniocentézu. Tak jen kvůli tomu, že jsem otěhotněla o půl roku později než stanovují tabulky si fakt do břicha píchat nenechám. Podepsala jsem to s klidným svědomím. Pro větší klid ale půjdu na velký UTZ ve 20. TT opět do Gennetu. Přece jenom jsou tam opravdu odborníci.

Z dalších krevních testů se vylouply negativní výsledky na HIV i syfilis, což je samozřejmě pozitivní :-). Akorát mám málo železa, takže budu doplňovat v tabletkách. To mi fakt vrtá hlavou, jak je to možné - já, žena kovářova.. pozor, nezaměňovat s kobylou!!! :-)

Pak mi také chtěl doktor zkontrolovat, jak mrňouskovi bije srdíčko. Jenomže naše miminko je asi malý sportovec a zrovna se realizovalo pohybem, takže dělalo strašný rámus a nebylo nic jiného slyšet. Doktor tedy musel použít ultrazvuk, aby zjistil, že je vše v pořádku. Hrdlo mám zavřené a pěkně vzadu. A dnes jsem byla 16+5.

Kontrola opět za 4 týdny.

Minulý týden jsme se v podstatě nezastavily. Diář praskal v řádcích :-). V pondělí - dopoledne výlet do Gennetu na krev, pak mezipřistání na sociálce kvůli přídavkům - jupi, jupi, jouuu, máme novou paní a je to nebe a dudy!Dokonce se mi zadařilo odevzdat patřičné papíry hned napoprvé! Odpoledne hlídala Andulku mamka, já razila do víru velkoměsta pro lístky do divadla.

V úterý jsme vyrazili s dubňáčkama lanovkou na Petřín. Úžasný zážitek! Jak lanovka, tak běhání po parku, až po návštěvu zrcadlového bludiště včetně těch křivých zrcadel. Tam se dětem taky moc líbilo a zkoušely, jak vypadají s různě deformovanýma končetinama. Dokonce se stala po dlouhé době neuvěřitelná věc - kluci převažovali nad holkama! A to hlavně díky tomu, že Anna vzala nejen Milánka, ale i Honzíka. Pak s námi byla Trolli s Andrejkou (ta to ostatně vymyslela) a Hanka s Honzíkem. Ač nevypadalo počasí a na několika místech Prahy byl pořádný slejvák, my jsme nezmokli a naopak jsme strávili fakt pěkné odpoledne venku.

Ve středu ráno jsem jela zkusit těhotenské cvičení a celou dobu jsem Andulku masírovala tím, že já půjdu cvičit a ona počká ve školce - dětském koutku. Málem mi nedala ani pusinku, když jsem odcházela, jak už koukala, co všechno tam mají :-). Ohromně se jí tam líbilo a už se těší, až půjdeme příště zas. I slečna na hlídání jí moc chválila, že je poslušná, komunikativní a hodná. Tak to můžu poslouchat samozřejmě pořád .-)). Měly jsme krásnou půl hodinku na svačinku a pokračovaly jsme na cvičení rodičů s dětmi. Tam se Andulka opět vyřádila, takže domů jsme dojely docela hotové obě dvě :-).

Ve čtvrtek odpoledne jsme jely za tetou Marinou - mamka se byla nechat ostříhat. Andulínu samozřejmě zas hrozně zajímalo na co tam mají ta umyvadla, jak se vlastně vlasy myjí a barví, no prostě klasicky nasávala informace :-). Největší legrace byla, když jí Marina dala kufřík plný maňásků. Ukazovaly jsme tedy Andulce, jak se s tím hraje a seděly jsme tak, že Aňa byla mezi námi. V tu chvíli přišla další objednaná paní a jen nechápavě zírala na tři ženské, které si tam vyprávějí s maňásky :-). Když nám to došlo, začaly jsme se smát a Aňa vykoukla.. Paní si ulehčeně vydechla, že se její oblíbená kadeřnice nezbláznila :-)).

V sobotu proběhla u bráchy velká zahradní party - kolaudace spojená s oslavou Lukajdových 10. narozenin, Andrejčiným svátkem, 84. narozeninami babičky a také jejím a Lidunčiným svátkem. Lidí tam bylo docela dost, počasí taky spolupracovalo, gyros byl sežrán do posledního kousku masa, prostě paráda! Andulku jsem večer odvezla do Skalice a pak jsem se ještě vrátila zpátky - konec konců jsem tam nechala manžela :-)). Přece jen se ale už nedá sedět večer venku, přesunuli jsme se proto do kuchyně, kde nás brácha ukecal na opisovanou slovní kopanou. Naprosto neskromně zapíšu, že jsem vyhrála a že brácha je TRPASLÍK :-)). Objektivně přiznávám, že jsem byla jediná naprosto střízlivá. :-) Mrňousek dostal zas dávku endorfinů, protože jsme se u toho neuvěřitelně dobře bavili.

Včera jsem nás byla zapsat na keramiku, docela bych ráda zkusila, co na to Andulka. Nejdřív jsme měly se slečnou trochu debatu kolem ceny, ale nakonec jsme se domluvily :-). Ona totiž chtěla, abych zaplatila jak za sebe, tak i za Andulku a že když je malá, tak stačí půlka kurzovného.. Kurzovné činí 1.200,- Kč na čtvrt roku a je v tom samozřejmě veškerý materiál. Když se to propočítá, tak ta hodina a půl stojí 100,- Kč, což na pražské poměry není až tak strašné, ale 1.800,- Kč jsem fakt nebyla ochotná zaplatit. Navíc toho materiálu asi moc nespotřebujeme, spíš se v tom budeme obě jen tak plácat :-). Ještě se tam ale musím stavit a domluvit se na jiný den, protože mi to koliduje s poradnou. Ach jo.

Přes den u nás byla Trolli s Andrejkou. Trolli přijela, aby mi ukázala nějaké fígle s Photoshopem a digitálním scrapbookem. Obdivovala jsem její trpělivost s vysvětlováním :-). Holčičky vzorně spaly, pak jsme ještě vyzvedly Emičku, připojila se k nám mamka a šly jsme jako velká výprava na autobus. Bohužel jsme nedomyslely, že Andrejka není zcela připravená na odjezd a že si myslela, že jde s holkama ještě ven. Takže když nastoupily, ozval se srdceryvný pláč, který prý trval ještě docela dlouho. Tak to příště musíme napravit..

Ráno mě tahala Andulka z postele se slovy, že chce "vodovat". Když jsem se jí ptala, co to má být, tak: "Pece majovat vodovkama!"

Stále máme doma hrozně poslušnou a milou holčičku. Je hodně mazlivá, momentálně si ráda hraje na miminko :-).

Byli jsme na dovolené v Rampuši a Andulka naprosto s přehledem zvládla prohlídku zříceniny i zámku. Vůbec neotravovala a dokonce vypadalo, že jí to i zajímá. :-) Stejně tak zvládla "tůru" na Deštnou. Nést se nechala minimálně.

V lovu razítek do těhotenské průkazky jsem nutně musela přistát u svého praktického lékaře. Naštěstí na mně trpí, takže návštěva u něj je v podstatě společenskou záležitostí. Žádné pětiminutové kouknutí od lejster, nějaké to škrábání do papíru a nazdar bazar! Objednal si mě na 11:45, protože ve 12.00 hod. končí a tak je maximálně sníženo riziko čekání s případnými bacilonosiči. Nakonec jsem odcházela po 3/4 hodině :-).

Mám hromadu dalších doporučení - další krev, požadované EKG a navíc ještě poukaz na stahovací punčochy kvůli flekům, které se mi dělají u kotníků a začínajícím vystupujícím žílám. Dokonce by mi to mělo pomoct i od otoků, kterými jsem trpěla v minulém těhotenství.

Navíc mi pan doktor vyšel maximálně vstříc a poslala mě na EKG do Železniční nemocnice, kam v podstatě nechodí nemocní, ale hlavně preventivky, takže ideální místo pro těhotnou. Není nutné se tam ani předem objednávat, každý den je otevřena aspoň jedna ordinace, kde se neděje nic jiného než natáčení EKG. Je to pro mně výhodné i proto, že můžu nechat Andulku u mamky v práci, aby se mnou nemusela.

Kdyby tak všechny návštěvy u lékařů probíhaly tímhle způsobem :-)

Andulka si ráda hraje, že jde na nákup, na výlet, do školy, prostě kamkoliv. Dneska např. stále odcházela do Itálie :-). Včera se se mnou ale rozloučila - Mami, ahoj, tak já jdu. - A kam jdeš, Andulko? - Do pdelky..

Nevím, jak na to přišla, neříkáme to. Možná jí prostě naskočilo první slovo z předchozí situace, kdy čerstvě vstala z nočníku a volala, že chce "pdelku" utřít.. Možná, že kdyby si hrála třeba s Legem, řekne, že jde do kostiček, kdo ví..