Všechny naše deníky

Andulka hledala batoh. Šla jsem jí pomoct, na něco jsem se zeptala a naše slečna odpověděla: "Posim tě, nemluv na mně, hledám ten batoh!"

Minulý čtvrtek jsme se s mrňouskem přehoupli do druhé poloviny těhotenství. Nějak to letí a myslím, že bude tahle půlka fofrem za námi a půjde do tuhého :-). Srovnání bříšek je ve fotoalbu a je fakt, že je to rozdíl veliký.. Tak uvidíme. Co se týče statistiky - přibrala jsem 5 kg, přes pupík mám o 10 cm víc, v pase rovněž.

Dnešek byl proto ve znamení lékařů. Dopoledne poradna - srdíčko jsme tentokrát slyšeli :-), vše v pořádku a jak má být, jen jsem dostala další nové bobule na kvasinky, kterých se pořád nemůžu zbavit, a které mě pořád trápí :-(.

Odpoledne jsme byli objednaní "do kina" - do Gennetu. Moc jsme se všichni těšili, Andulce jsme pořád slibovali, že zas uvidí miminko. Snažíme se, aby si na to prtě zvykla co nejvíc a nebyl pro ní takový šok, až se tu prostě jednoho dne objeví..

Gennet je vyhlášený svou specializací a minule jsme si to tam opravdu užili. Andulku jsme viděli ze všech stran a pan doktor byl vtipný a všechno podrobně popisoval. Tentokrát to bylo jiné. Měla jsem co dělat, abych slyšela dotazy, které mi pokládal, protože si něco kuňkal pro sebe. Pak jsem si konečně lehla a on chtěl pořád vědět, proč jsem odmítla odběr plodovky. Když jsem mu řekla, že to považuju za zbytečné, tak opáčil, že takovýhle důvod teda ještě neslyšel.. Petr seděl vedle mého lůžka a měl Andulku na klíně. Potichoučku jí vysvětloval, co pan doktor dělá a co bylo vidět na té televizi. Ač jsem byla těsně vedle něj, ani jsem mu nerozuměla, protože byl fakt potichu, stejně tak Andulka. Pan doktor asi ale nebyl naladěn či co a po chvíli se Petra zeptal, jestli ho jako neruší, že ON tam pracuje a že se snaží nám něco o miminku povědět, takže by byla minimálně SLUŠNOST být zticha.. Byla jsem jak opařená! Petr opáčil, že poslouchá a  na víc se ani nezmohl, stejně jako já..

Celý ten zážitek šel tudíž naprosto do kopru, protože dohadovat se s panem doktorem, že holt dvouapůlletému dítěti je potřeba to trošku vysvětlit, bylo nad naše síly. Je hrozné, jak ti doktoři zacházejí vlastně se svými klienty a jsem z toho totálně otrávená! Rozhodně netvrdím, že by Andulka neuměla zlobit, ale opravdu seděla na klíně tátovi jak přibitá a stejně jako Petr, šeptala. Když to srovnám s UTZ, který mi dělal můj gynekolog a naopak ještě u toho s Andulkou konverzoval a dal jí fotku jenom pro ní.. .. Je mi z toho smutno.

Takže možná v Gennetu jsou profíci po odborné stránce, ale ta lidská, speciálně u tohoto pana doktora, zůstala někde hooodně v pozadí.. Tudíž nemáme ani žádnou fotečku, ani nevíme, jak je prtě asi velké a kolik váží. Důležité ale je, že odpovídá délce těhotenství a všechno má v podstatě v pořádku. Stávající riziko vývojové vady se tímto vyšetřením snížilo cca o polovinu. A stále zůstává tajemstvím, co se nám to narodí :-). To jsme moc rádi.

I nadále pokračuju v prenatálním vzdělávání a vyžívání našeho mrňouska :-). Jako bych měla pocit, že zas musím všechno rychle stihnout, protože pak budu mít zas docela dlouho utrum vzhledem ke kojení :-). Na víkend proto přijela kámoška a vyrazily jsme si na večeři a pak do divadla na Koza nebo Sylvie do Činoheráku. Bylo to úžasné představení s překvapivou zápletkou a hlavně - ve slovenštině. Hlavní role Emílie Vašáryová a Juraj Kukura. Z paní Vašáryové jsme ale byly na větvi. To je TAK čupr baba! Má neuvěřitelný šmrnc a tu postavu!! Bomba!

Také jsme za víkend zvládly výstavu Blanky Matragi - to bylo pohádkové šatičky, jen mám pocit, že na fotkách vypadají líp než ve skutečnosti a popravdě řečeno, pořád mi nějak uniká, co je na nich tak drahého, protože když jsme je důkladně zkoumaly, tak ty detaily nebyly zas tak vypracované, jak je stále prezentováno. Různě vytahané nitky apod. nebyly vzácností.. Nicméně výstavu shlédlo přes 70 tis. lidí :-)

Další výstavou byly opět fotky na Kampě, tentokrát bez asistence dětí a bez neustálého prohledávání "křovíček" :-). Zlatým hřebem bylo pochutnáníčko ve Světozoru na poháru :-)

Mrňousek asi bude kulturní typ, protože se během všech těch aktivit krásně mlel :-)

Na minulý pátek jsme si s dubňáčkama domluvily poslední srazík s Trolli. Do porodu už jí zbývá jen kousíček, takže kdo ví, kdy zas společně někam vyrazíme :-)

Měli jsme sraz na Hlaváku a vlakem jsme jeli na Zbraslav. Tam nás vyzvedla právě Trolli s Andrejkou a šli jsme se podívat na zvířátka do lesní ZOO. Za mého dětství tam bývalo i krásné dětské hřiště se spoustou dřevěných prolejzaček, ale bohužel je tam momentálně jen altánek. Nicméně jsme viděli daňky, kunu, káňata a divoká prasata. Rozdíl je i v tom, že tam tenkrát byl krásný klid a teď není skoro slyšet vlastního slova, kamioňáci si tudy zkracují cestu z D1. Děti kolikrát víc zaujal projíždějící  kamion než divočáci v ohradě :-).

Odtamtud jsme jely s Andulkou za Petrem do práce, abych jí předala a mohla si užít dámské jízdy. Příměstský autobus dorazil s 15-ti minutovým zpožděním a totálně narvaný. Stály jsme vepředu na schodech, což se Andulce ohromně líbilo, že tak pěkně vidí ven :-). Vyprávěla na celý autobus, že jede do Itálie na zmrzlinu... :-)) Naštěstí se po nějaké době uvolnilo místo, tak jsem jí mohla posadit, sama jsem se tam neprorvala. Andulíně vůbec nevadilo, že na mně přes lidi nevidí a vesele pozorovala okolí. Nakonec jsem se k ní prodrala a dojely jsme až na místo určení relativně pohodlně.

Ptala jsem se Andulky, co by chtěla od Ježíška.. Odpověď: "Čoveče, já si u Ježíška objednám kušiňku (kuchyňku) jako má Týnka. Vejikou. Jahodovou. Nebo.. Nebo.. Tavičkovou!" :-) Tomu říkám pokrok - my jsme si PŘÁLI a Andulka rovnou OBJEDNÁVÁ :-))

Andulka šla s mamkou nakupovat a já jsem je poprosila, aby mi v Lidlu koupily čokoládu na vaření. Aňa pohotově zkonstatovala - Kododádu do pojívky mají i v Devitě.... :-)

Andulka svačila Lipánka. NUTNĚ musela odběhnout, ale neopomněla mi sdělit: MAMI, NESEŽER MI TO!

Nebo-li dva a půl roku.. Nechápu.. Strašně rychle to utíká a Andulka mi připadá strašně veliká..

V tomhle měsíci frčí hlášky typu: "Já mám totiž výbonej nápad", "Co tomu žíkáš?" případně "Co ty na to??" a velmi oblíbené je i patřičně podané "Konečně jsem se dočkala..." Musím se přiznat, že mi nastavuje pořádné zrcadlo a že se fakt v jejím chování kolikrát opravdu vidím a není to vždycky úplně příjemné :-).

Tenhle měsíc začala chvílema pokňourávat absolutně bez důvodu. Za chvíli o tom samozřejmě už zas neví. Občas se umí svléknout komplet sama, občas u toho dělá divadla, že to NEUMÍÍÍÍÍ. Stejně tak s oblékáním. Dokonce se jí párkrát povedlo rozepnout klasický knoflík, pokud není dírka vysloveně malá.

A v tomhle měsíci absolvovala i svůj první pobyt v dětském koutku - naprosto bez problémů a moc se jí nechtělo odejít :-) a také jsme začaly chodit na keramiku. To hlavně válí válečkem, krájí a balí do papírů :-). Byly jsme na výletě na Petříně, Kampě a jely jsme vláčkem na výlet za zvířátky na Zbraslav.

Váhu a míru dodám později.