Sebeúcta, dobrý pocit z vlastní existence, nám pomáhá překonat životní těžkosti. Tento základní kámen životního růstu ale často zviklávají různá negativní hodnocení. S psychology Tatjanou a Pavlem Kopřivovými jsme si povídali o tom, jak se k dětem chovat s respektem a přitom je vychovávat.
Bolest hlavy dokáže potrápit. Zvlášť, když je její obětí dítě, které si s problémem neumí poradit. Pokud se k nepříjemnému stavu přidá zvracení nebo závratě, společně s panikou přicházejí na řadu ty nejhorší scénáře. A přitom jde možná "jen" o migrénu.
Když se prvňáček rychle přestane do školy těšit, když ještě po Vánocích těžko rozlišuje písmenka b, p a d, když ho začne ve všední den po ránu bolet břicho a přestává ho bavit svět, je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, co ho k tomu vede.
Neobdarováváme svá milovaná dítka něčím, co by se v současném stádiu vývoje naší společnosti dalo označit - viděno z jiného úhlu pohledu - danajským darem?
Kde jsou děti, tam jsou i nadávky. Při hře na honěnou si děti ze sebe utahují a škádlí se, při stavění lega se hádají a urážejí, ve školních lavicích využívají repertoár "opepřených výrazů" dennodenně.
Domácí úkoly zatím přežily vlnu protestů, ministerstvo školství se nechystá k jejich oficiálnímu rušení. Nicméně názory pedagogů i dětských psychologů se různí, někteří dávají za pravdu dětem i mnohým rodičům, že úkoly jsou „pruda“.
Devátým rokem mám příležitost sledovat základní školu očima rodiče. Pokud se pokusím toto období vyhodnotit, docházím k závěru: Základní vzdělávání představuje nenahraditelnou ztrátu času.
Tento výlet nás zavede do kraje podél závěrečné části toku řeky Sázavy, přesněji do míst, která jsou již mnoho desetiletí známa jako proslulá útočiště trampů, chatařů a vodáků.
Dítě je host, kterého jsme pozvali na tento svět my, rodiče. Ten host se nás neprosil o to, aby směl vstoupit do našich životů - to my jsme byli schopní dělat psí kusy, jenom aby tu už konečně mezi námi byl.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
