Ahoj,
čtu a říkám si
jakobych to už někde slyšel,
jakobych to už někde viděl,
jakobych to už někdy prožil,
super deja vu na entou
nejdřív mladistvé morální dilema:
mám soucítit s dítětem, když má tak "hroznou" matku
nebo s matkou, kterou řvoucí dítě přivádí k šílenství...
... a říkám si, takhle to nechci a mít nebudu...
...a pak ten drobek přijde, povyroste do batolete a je to tu...
...jakže jsem to měl tenkrát vymyšleno? že v klidu?
...v klidu jo, ale jen u mne a s velkým sebezapřením...
...no už je větší, rozumnější ...
...a hola, je to tu zas, další drobek, zase povyrostl...
...jenže jsou dva, a ten malý chce taky volnost...
...jakou taktiku? mají početní přesilu...
...oh, sebevědomí dostává zabrat...
...no už je to taky za námi...
...v obchodě zas jiné mámy capartů jsou nějak podrážděné...
...a ti caparti taky, jako by se všichni domluvili...
...v duchu "já bych věděl jak na to..." ...
...za chvíli... "no asi nevěděl..." ...
...mozek v sebezáchově už zapomněl...
...aby toho nebylo málo, další do party...
..."cože to chceš? lízátko?"...
..."podívej jak tamto světýlko hezky svítí"...
..."jé hele ten chlapeček má na tričku pejska!"...
..."cože jsi to chtěl, rohlík? tady je"...
...jojo, v klidu to přece jde (ale ty nervy!)...
... a Vám přeju, ať jsou hodně pevné...
... pro oboustrannou radost ...
