Jak já ti rozumím.

Velké nákupy mám docela ráda, ale taky mám o nich svojí představu, která se dost liší od reality. Já se vždy vidím s nákupním vozíkem, naditou peněženkou a sama. Realita je ta, že vedle mně je manžel, kterého nezajímají ani potraviny, ani drogerie či parfumerie nebo nedej bože třeba dámské boty, ale televize, videa, foťáky, MP3 (všechno už máme doma), dvě holičky, jedna devět, druhá čtyři, ty nezajímají ani potraviny, ani elektronika, ale videohry, časopisy, hračky a dobroty. Naštěstí tedy samy nenakupují. Myslím tím, že si zatím nedovolí dát něco do košíku bez dovolení. Samozřejmě, že přistoupím na kompromis a koupím nějaké to pitíčko nebo dobrůtku, ale opravdu jen v malém množství. Jinak také market prolétnu v rekordním čase a nějaké prohlížení a okukování mi nehrozí, protože manžel už má svá oddělení prohlédnutá a ty moje? Vždyť jsme tu už byli kolikrát, ne?