Jsou to naše děti

Promiň, ale v jednom s tebou nesouhlasím. Mám dvě holčičky a ty v žádném případě nepatří státu. patří nám, tedy mně a mému manželovi. Stát je devět měsíců nenosil v břiše, stát je neodrodil, stát se o ně nijak zvlášť nestará, mimo pár očkování která zaplatí, a ty lepší jsme stejně museli zaplatit mi, stát jim nedává rodičovskou lásku, stát je jaksi mimo. Jsou to naše děti a do výchovy nám je nikdo nesvěřil, mi se s manželem rozhodli, že děti chceme a tak je máme. Jiná věc je exekuce na dítě, je to to největší svinstvo jaké může být. Myslím, že by mělo být na dítěti s kterým z rodičů chce být, mělo by být bráno v potaz, v které zemi se narodilo, kde do té doby žilo, kde se mu líbí, kde má kamarády, prostě kde je pro něj nejlepší zázemí. Ale stejně 99% dětí bude chtít být s mámou. Stát by v tomto případě měl co nejvíce komunikovat s dítětem o které se jedná. A ne říct, tak teď bude exekuce, dítě chce být s mámou, ale stát (soudce) rozhodl, že bude s otcem, tak ho prostě odvedou policajti a dítě má trauma na celý život.