Re: Život je takový,

Ale to prave neni teorie. Kdyz jsem zacala uvazovat o svem tehdy jeste priteli jako o potencialnim partnerovi pro cely zivot a otci nasich deti, dobre jsem si vsimala, jak se chova k detem nasich znamych, jak se o nich, pripadne o znamych, kteri uz deti meli, vyjadruje. A sledovala jsem to delsi dobu. Stejne tak mi zalezelo na tom, aby "bral" me pratele (nebo vetsinu z nich) a ja nemela problem s jeho prateli - protoze i nasi pratele vypovidaji neco o tom, jaci jsme. Co se spolecnych aktivit tyce - vzhledem k tomu, ze jsme spolu travili cas i jinak, nez jen treba v posteli, vedeli jsme, co muzeme jeden od druheho cekat v ramci predstav o traveni volneho casu. A protoze nas napr. bavi cestovani, zahradniceni, kynologie, pozorovani hvezd (neco je u nas realne, neco okamzity napad :D) a travili jsme tak volny cas i pred svatbou, nevidim duvod, proc bysme v tom nemohli pokracovat po svatbe a prichodu deti. O tom to je - chce to byt krome milencu taky prateli a dobre se poznat. Chce to proste polozit si taky otazku - dovedu si predstavit, jak budeme spolecne travit volny cas? mame aspon podobne predstavy (pripadne jsme ochotni jeden druhemu ustoupit) o tom jak chceme zit, jak chceme vychovavat deti atd.
Pak to uz neni tak moc o "z pr.dele klice od Panaboha".

A uznavam (tak jako uz v predchozim prispevku) - muze se stat, ze nastane situace, kdy zjistime, ze si zkratka nemame co rict a tak pujdeme od sebe, ale pokud si vyse uvedene veci opravdu rozvazime oba uz pred svatbou, nebyva to asi tak caste.

To vse jde samozrejme tak trochu stranou, pokud se stane, ze otehotnim neplanovane a tak jako nahodou. Pokud ale nemam s dotycnym krome te postele spolecneho nic jineho, ani to nepovazuju za duvod ke svatbe, abych se pak za par let rozvadela.