Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností?

víš Lenko,já sama se rozvedla,takže jsem ta poslední,která by mohla radit.Jen snad zase další příběh a zkušenost.Byli jsme na tom s manželem asi jako Ty s tím svým.Zamilovala jsem se jinde.Nebylo to těžké,manžel byl pro mne nula a každý jiný mi připadal lepší.Nová láska byla šílená a z dnešního mého pohledu-s odstupem 10-ti let-i směšná.Syn měl 11 let a zdál se mi už dost velký.Abych nepsala moc rozsáhle-bylo to šílené období plné kotrmelců.Dodnes si nesu na zádech plnou krosnu výčitek,ne kvůli bývalému manželovi,ale kvůli synovi.Díky rozpadu rodiny neexistovala autorita,kluk si dělal co chtěl,nedal se zvládat,úplně se mi jeho výchova vymkla z rukou a když přišla puberta,byla jsem na skok z okna.Ta šílená láska se ztratila,po-té jsem si svého dnešního manžela(svoji jsme 8let),kterého si velmi vážím(to je pro mne nesmírně důležité)a každý den děkuji Bohu,že jsem s ním.Takže vždycky je něco za něco.Přesto všechno,že žiju krásný vztah,z něhož vzešel ještě jeden chlapeček(5),stejně úžasný jako jeho táta,tak vím jistě,že pokud by manžel nebyl extrémní alkoholik,tyran ap.extrémista,tak bych NEODEŠLA KVULI DĚTEM.Vezmeš jim totiž půdu pod nohama,zázemí,jistotu,velmi to zamává s jejich dalším psychickým vývojem.Pocity méněcennosti,nevěří si,plachtí někde ve vzduchoprázdnu.Střídání dětí u rodičů je pro ně šílená záležitost.Vzájemné shazování nebo jen neúcta rodičů před dětmi-pro které je každý rodič jako Panbuh,je pro ně bolavé.U mně bylo dost rozhodující to,že manžel prostě ten správný tatínek nebyl.Takže to zvaž především,jak ho děti berou,je to jen živitel nebo i tatínek? No,určitě je nejlepší,když to vyjde hned napoprvé,to jsem si ale ještě neuvědomovala,jak nesmírně důležité rozhodnutí dělám.Byla jsem těhotná,to bylo jaksi rychle...