Re: Jak se komu chce

Mně ten můj pak, po čase řekl: Už seš naše, seš Nováková. A byl z toho celej blaženej. Líp to říct nemoh, tu barvu hlasu byste museli slyšet.
Dát někomu jméno je taky o tom, že jménem se nemrhá, na tom si zakládáme. Tudíž že ho někomu dá, je "o něčem".
Jsem jejich - ať se jim to líbí, nebo ne, jsem jeho manželka a jako taková vystupuju. Mám, musím a můžu. Mnohdy je to veliká výhoda. Byla jsem manželka po 1,5 roce, zatímco přítelkyně jeho bratra po 8 letech chození jen přítelkyně. Status neměla, nemohla mít. Nepatřila tak úplně do rodiny. Prostě někde jinde. A taky se občas líp hájí určitá práva a určité vazby. My jsme se ale brali, že jsme prostě chtěli.