Jak se komu chce

Článek se mi moc líbí, je z něj cítit životní optimismus a moc Vám přeji, aby jste byli dlouho šťastní!!!

Na dnešní době je krásné, že se každý může rozhodnout zda svatbu ano, nebo ne... Já jsem se svým nynějším manželem už 8 let, tři roky jsme spolu žili (v domácnosti mých rodičů), pak jsme se vzali. Byla to moje iniciativa, 1) jsem chtěla být ta přincezna v bílých šatech a za 2) jsem chtěla manželovi vyjádřit svou úctu tím, že přijmu jeho jméno (ano, jsem romantik tělem i duší).. Až další 2 roky po svatbě jsme začali uvažovat o dítěti.

Na životě manželském je podle mě největší úskalí že počínaje jediným dnem už nejsme "já a on", ale ve všech zásadních situacích jenom "my"... Náš vztah to hodně upevnilo a mě osobně to vyhovuje. Znám ale jiné, kteří se s tímto zlomem nedokázali smířit a manželství se pak rozpadlo (i když v jednom mě známém případě ti lidé spolu nadále žijí, ale už zase jako "ona a on").

Takže je to jen na svobodné vůli každého z nás, myslím že opravdu není potřeba vztah svazovat nějakým papírem který stejně nic neřeší, když se na to partneři necítí, naopak když chtějí svatbu (ať už z jakéhokoliv důvodu), tak proč ne?!

Ahojky, ať vám všechno vyjde jak jste chtěli!!!
Dana