sice neporadím...

Naše holky jsou od sebe taky 2,5 roku. Sice asi neporadím, ale dospěla jsem prostě k tomu, že děti jsou hold úplně pod vlivem svých rodičů a VŽDYCKY jsou na ně přeneseny z rodiny krom dobrých i nějaké špatné zkušenosti a vlivy. Nejsme nikdo ideální a bezchybní Adamové a Evy z ráje, takže děláme i při nejlepší vůli chyby a vyhnout se tomu nedá, leda to možná trochu zmírnit. Tak to beru tak, že je dobré si něco o výchově přečíst, dozvědět se, ale když se mi to v praxi nedaří, nehroutit se z toho. Ovšem pokud by dítě mělo opravdu nějaký vážný např. psychický problém, asi by to bylo jinak.
A k tomu, když mi ujedou nervy mám stejný postoj. Když se dlouho držím a snažím nevybuchnout, stejně nakonec vybuchnu a o to hůř. Samozřejmě z toho nemám pak dobrý pocit, ale jediná cesta z toho bludného kruhu je pro mě si odpočinout, být chvíli bez dětí a pokud to není možné, aspoň zvolit ten nejméně náročný program. Teď je holkám 3 a 5,5, a je to opravdu o hodně lepší.
Přeju spokojené děti a dostatek volného času na regeneraci.