k našemu zdravotnictví

Nemám sice zkušenost s takovýmito ústavy, pamatuji si jen na jednu návštěvu kojeneckého ústavu, taky to na mě působilo dost depresivně.
Nicméně mám čerstvou zprostředkovanou zkušenost s tím, jak se u nás v nemocnicích zachází se starými lidmi. Babičku před pár dny postihla mozková příhoda. Odvezli ji do pražské nemocnice na Karlově nám. Chtěla jsem tam jít, ale maminka mi volala, že tam vůbec chodit nemám. Jsem v 32. týdnu těhotenství, a prý bych z toho šoku mohla porodit. Babička ležela na posteli nahá, nikdo se ani nenamáhal ji aspoň přikrýt. Nejen ona, ale ještě další pacientky, které na tom byly podobně a tísnily se na jednom malém pokojíčku. S těmi lidmi se tam zachází jak s kusem masa...

Umím si tedy představit, jak to chodí jinde. Jenže co je špatně? Špatně je placený personál nemocnic a ústavů. Lidí je málo. A kam jdou peníze z našich daní? Na podporu lidí, kteří nechtějí pracovat. Mrzí mě, že se naše země, když dostala šanci, začala ubírat tímto směrem.

Lidé, kteří skutečně potřebují pomoc a péči, jsou zanedbáváni, a stát se "stará" o povaleče.