Re: jak to mám já

Obdivuji ženy, které si dokáží přiznat, že na mateřství nemají a rozhodnou se žít bez nich, nepodléhaje tlakům okolí.
Já jsem chtěla vždycky velkou rodinu, miminka ostatních mě ale nikdy nebrala. Bavily mě větší děti,ne mimina. Jako Au-pair jsem se vrátila na děti ještě více natěšená(zatímco pro spoustu jiných byla tato zkušenost antikoncepční).
V rodině stále vidím největší smysl - ač jsem téměř tři roky pořádně nespala, skoro tři roky v kuse kojím, jsem izolovaná na maloměstě, kterému říkám díra a nálady mi lítaj nahoru dolu rychlostí blesku. Baví mě to, mám dobré zázemí. Nesnáším prvních 5 minut po probuzení, miluji následujících 20 minut, kdy si děti hrají u nás v posteli.
Přes to všechno mě právě rodina nastartovala i k práci na svém osobním životě, plánuji, tvořím, poslala jsem si přihlášku na VŠ. Jako bezdětná jsem tvrdila, že je pozdě a není čas. Takže se díky své rodině rozvíjím, a ještě si pohrávám s myšlenkou, že u dvou dětí nekončíme(tatínek zamítl ).