Mám to stejně

Mám to úplně stejně. Zrovna předevčírem jsem se ptala manžela, kdy a proč jsme se vlastně rozhodli mít děti :-D. Nemohli jsme si vzpomenout. Děti už mám 9 a 7 a kdysi dávno jsem si myslela, že děti nikdy nebudu chtít a nebyla jsem nikdy holčička, která ráda vozí maminkám kočárky s miminkama apod., ale jak říkáte. Najednou jsem potkala mužskýho, kterýho miluju ještě i dneska po 13 letech manželství a prostě jsem si najednou někdy v minulosti dovedla představit, že s ním bych ty děti i mít mohla a že to asi bude hezký a budeme rodina :-D. Dneska jsem šťastná, že je mám a taky je považuju za ty nejbáječnější lidi, co znám. Mám teď zase další fázi, kdy začínám mít pocit, že děti už jsou docela velké, všechno tak nějak už pluje a funguje samo, a začíná mi připadat poněkud fádní chodit do práce, po práci už mít dokonce klid i na koníčky, dokonce i bez vypětí sil absolvovat všechny výlety a cesty a začíná mi tak trochu chybět nějaké to malé robě, co by mě zase začalo trochu "stresovat". Prostě mám pocit, že když u nás doma vládl chaos a měla jsem pocit, že se mi na nic nedostává času, tak jsem toho nakonec zvládla a zažila víc, než teď, když je relativně klid. Dokonce jsem si vždycky i našla chilky pro své zájmy :-D (možná i víc, než teď)a strašně jsem na to byla hrdá . Dneska máme 2 děti, 2 psy, kocoura, s manželem oba super práci, vlastně je všechno jak má být, ale já zjišťuju, že bych asi do toho všeho možná byla ochotná jít ještě potřetí :-D. Sama sobě nerozumím, myslím si, že snad na to ani nejsem "vhodný typ", ale ty děti jsou prostě "super". Současně ale chápu lidi, kteří se prostě rozhodli děti nemít a nijak je neodsuzuju. Jedna z dobrých kamarádek nemá žádné děti a taktéž mi klade otázky typu, proč já ano a je vidět, že to zvažuje, ale zatím se ještě neodhodlala . Ani nevím, co jí mám říct. Její důvody proč je nemít chápu a z vlastní zkušenosti vím, že je to někdy pěkná "soda", ale na druhou stranu by mi dneska přišel ten život bez dětí už takový moc snadný a prázdný. Něco by mi chybělo. Uvidím, jestli půjdu ještě do "benjamínka", zase už jsem tak trochu "stará větev" a i když je dnes módní rodit pozdě, tak za sebe už mám trochu obavy, jak bych celý těhotenství a porod zvládla, ale to mrně mě láká, tak uvidím . Prostě je dobře, když nastane vhodná konstelace, situace a osobní rozpoložení a potkají se dva, co k sobě patří a pak je pěkný ty děti mít :-D.