Re: dekuju za hezky clanek

Ahoj Angie,
ráda bych se s Tebou podělila o můj osud, protože mi připadá nachlup stejný s tím Tvým.
Do 29 let jsem "hledala" tatínka pro svoje děti (vždycky jsem chtěla alespoň 3), byla jsem dokonce i jednou vdaná (manžel se po dvou letech manželství rozhodl, že děti mít nechce).
Pak jsem našla chlapa, se kterým jsem cítila to, co Ty - to je ON. Jediná chybička na kráse byl jeho věk (je o 13 let starší). Věděl, že já po dětech toužím, byli jsme spolu více než rok, když on sám přišel s tím, že bychom mohli mít miminko. Byla jsem samozřejmě štěstím bez sebe. Máme úžasného dnes již 3-letého raubíře.
Jenže... Nějak jsme se nahrnuli do společného života rovnou s dítětem (do mého těhotenství jsme žili každý ve svém a ZA SVÉ !!!) a pak nastal problém - soužití nás dvou. Jak toleranční, tak rozdělení úkolů v domácnosti, představa o využití volného času, tak v neposlední řadě finanční. Konec mateřské dovolené už byl pro mne, bohužel to tak musím vyjádřit, vysvobozením.
Dneska žiji se synem sama opět ve svém starém bytě, který jsem naštěstí mezitím neprodala, a nevím, co dál. Rozvedení nejsme, ale už nějak nemám pocit, že je to ten chlap, o kterého se mohu opřít a spolehnout se na něho.
Jdi za svým snem i svým srdcem, ale přiber cestou i trochu rozumu a nespěchej. Třicítka ještě není žádný věk. I já ještě doufám, že Tedíkovi přibyde jednou sestřička (i když zřejmě s jiným tatínkem).
Hodně štěstí a lásky . Štěpánka + Tadeášek.