Šla bych do toho

Já začala studovat denní studium, když byly starší dceři dva roky. Pak dva roky v práci a dva roky se dvěma dětmi, dkyž jsem byla na další mateřské. Ty poslední dva roky byly asi nejhorší. Nejhorší na učení je jedno až dvouleté dítě, děs běs . Když jsem chodila do školy, musela jsem se učit, chystat na semináře, tak jsem si říkala, že je to hrozný a těšila se až to skončí. Ted je mi smutno po těch dnech klidu ve studovně a ve škole ). TAky jsem neměla čas myslet na kraviny typu, jestli je doma uklizeno, navařeno .... Babička jezdila hlídat jednou týdně, když jsem byla na semináři. Jinak v prváku pokaždé někdo jiný, když jsem měla tělocvik . Na přednášky jsem nechodila, nebylo kdy. Učila jsem se o víkendu, když jsem jeden den šla do studovny a druhý vyhodila zbytek rodiny někam pryč (to teda až při druhém dítěti). Takže do toho jdi, já myslím, že se to dá. Hodně je to o výdrži . Držím palce.