Názor z druhé strany než jsou příspěvky

Většina maminek je tu nadšených studentek, tak já se přidám s opačnou zkušeností. Studuji poslední kus bc. Když jsem otěhotněla, byla jsem skoro na konci, ale vzhledem k nemoci dceři jsem nemohla fungovat normálně (atopik, alergik - špatné spaní, dieta tudíž časté denní vaření) neb tatínek je dost vytížen a ještě k tomu se stará o stavbu domku.
Také jsem trošku rozčarovaná z "nechuti" pomoci od ostatních členů rodiny, protože všichni jsou nadšeni, že jsem to nevzdala, ale pohlídat na zkoušky nebo před zkouškou nepřijde nikdo, protože všichni si musí vzít dovču a o víkendu to přeci není třeba, když je doma muž (vztahy máme dobré, spíš okolnosti..). Manžel nemá kdy, dost dovolené si utrhne kvůli stavbě, takže to už by nám fakt nezbylo vůbec nic na dovču a vánoce. Samo, musím si to zařídit jak umím a plácám to, jak se dá a protože píšeš, že jsi v podobné situaci jako já - žádná moc pomoc, radím zvážit velmi. A to hlavně s manželem, protože po večerech se nebudeš věnovat jemu (vám a vašemu vztahu), ale učení. O odpoledních spáncích se nebudeš věnovat úklidu, ale učení. O víkendech budeš vyhánět manžela s dětmi a budeš se učit! A manžel se MUSÍ zapojit do domácích prací, jinak na učení prostě čas nebude.
A to každý nesnese a nemluvím jen o muži, ale i o tobě. Hlavně ty si budeš muset pár pěkných víkendů odpustit. Chce to disciplinovanost a jestli si rozhodnutá s smířená s budoucí situací, tak rozhodně do toho jdi!!!
A co se týká toho sebevědomí, buď nějaké máš a pak ti nějaké "nedodělání" neuškodí neb chleba stejně levnější nebude a zkouška je lepší než nic ;-), a nebo nemáš a pak předpokládám, že bys ani neměla ambice na školu, takže s tím si nedělej starost :-D. Nějak to vždy dopadne! A právě ty, co se nejvíce bojí se nejlépe připravují!

Takže zdar škole ať se rozhodneš jakkoliv!