Re: Už to vidím

Annaham,
moji rodiče se rozvedli, když mi byly čtyři roky. Svého otce jsem od té doby viděla asi 3x a předpokládám, že už ho nikdy v životě neuvidím - a ani ho vidět nechci. Mně matka neublížila tím, že se rozvedla, ale tím, že mne zplodila s asociálním pitomcem. Problém není v rozvodu jako takovém. Rozvod je spíše pozitivní výdobytek civilizace. Problém je prostě v tom prvotním výběru partnera. Resp. výběru... ono v generaci našich rodičů, při tehdejší úrovni antikoncepce to mnohdy vůbec o žádném výběru nebylo, co si budeme povídat. Zkrátka, jako ve většině životních situací - je to o prachobyčejným štěstí. Někdo ho má a někdo nemá.
Sama jsem rozvedená, nevím jestli tím syn vyloženě trpí, ale určitě by měl rád maminku i tatínka pohromadě. Jenže já prostě neobětuju svůj život přetvářce "kvůli dítěti". Jeho otec sice není nijak extrémně "špatný", nicméně se mnou naprosto nekompatibilní a nevím, proč bych měla synovi dávat do budoucna jako vzor chování, že se člověk neustále musí něčemu a ve prospěch něčeho obětovat, i když je nespokojený. Myslím, že nespokojenost se má řešit a ne v ní tupě setrvávat. Jednou ty saze prostě bouchnou. Samozřejmě je důležité nejdřív se pokusit řešit a pak až přistoupit k radikálnímu řešení (rozvodu), jenže někdy to prostě jinak nejde.