Re: Už to vidím

Sovice,
to je přesně ono. Každý reaguje na vypjatou situaci jinak, někdo si o tom potřebuje povídat, někomu je to nepříjemné. A nemusí jít nutně o rozpad vztahu, ale v podstatě o jakýkoli problém. Jednou jsem volala kamarádce, abych ji i s jejím novorozeným chlapečkem pozvala na návštěvu a ukázalo se, že chlapeček je v nemocnici a čeká na operaci. Dost mě to vzalo (byla jsem v té době těhotná a několik týdnů předtím jsem proležela), ale nedala jsem to najevo a zeptala se kamarádky, jestli jí teď pomůže si spíš povídat nebo jestli ji mám radši nechat v klidu. K mému velkému překvapení si chtěla povídat, a tak jsme si povídaly. Jak jsem si pak ověřila, tak to byla jednoduchá operace, ale stejně je z toho člověk bez nálady. Jeden můj kamarád byl zase sám na operaci a nechtěl nikomu říct, s čím byl operovaný. Tak jsem mu odpověděla, že se ho nebudu vyptávat, že je to výhradně jeho věc a ať mi říká jenom to, co chce, a byl klid.
Jinak mi Tvůj příspěvek připomněl, že znám i páry, které spolu mají konflikty, ale zatímco jeden z nich to navenek neventiluje téměř vůbec, tak ten druhý do těch konfliktů zatahuje kdekoho a hlasitě se dovolává podpory druhých. Pak z toho mohou vznikat zajímavé závěry...