Problém je,

že všichni od té naší kamarádky po celou dobu, co ji známe, všichni posloucháme, jak jí a jejímu bratrovi jejich matka zničila život, protože se rozvedla. Ona sama nám deset let vypráví o tom, že to její matka měla s otcem vydržet (přišla mu tenkrát na nevěru a práskla dveřmi) a ona sama svému otčímovi (tedy matčinu druhému manželovi) dělala, co nejhoršího mohla. Teď totéž, co pořád kritizovala, udělala svým dětem a pouze kvůli tomu, že už ten vztah tolik "nejiskří" jako před deseti lety a manžel ji omrzel. Sama přiznává, že jediným důvodem rozvodu je v podstatě "nuda". Nám ostatním do toho samozřejmě nic není, ale problém je, že jejího manžela jsme měli rádi, stal se z něj postupně náš kamarád, ještě nejsou ani rozvedení, a ona vodí do ustáleného kolektivu pozdních třicátníků a čtyřicátníků s dětmi o deset let mladší kluky (zatím jsme viděli dva), kteří ji sice drží za ruku, ale za celou dobu neotevřou ani pusu a jejich jediná přednost je evidentně mládí a sexuální náruživost... Blbě se mi to vysvětluje, ale prostě nevím, co si s nimi i s ní mám teď povídat, když všichni víme, že se její manžel zhroutil a děti taky nejsou moc v pohodě...