Re: děti kopírují chování rodičů

Souhlasím, že ne každý kantor je dobrý kantor. (Sama jsem naštěstí měla zkušenosti spíše dobré nebo neutrální, těch "šílenců" jsem potkala jen pár.) Ale ani sebepitomější učitel neomlouvá agresi žáka vůči němu. Není nutné si ho vážit a milovat ho, ale každé dítě by mělo vědět, že i k osobám, kterých se nebojíme, kterých si nevážíme nebo které nezbožňujeme, je nutné se chovat slušně. To neznamená nechat na sobě dříví štípat, neohradit se v případě, kdy má pocit nespravedlnosti, ale neútočit, nevysmívat se a neškodit.

Zvýšená agrese rozhodně není případem všech dětí ve škole (takže následující tvrzení není nutné vztahovat zrovna na vaše děti, kterých se to dost možná vůbec netýká), ale v případech, kdy problémem je, bývá obvykle na straně dítěte spojena s přístupem "a co ty mi můžeš". Poznámky apod. jsou k ničemu, když nevyvolají výchovnou reakci rodičů, stejně silnou slovní nebo fyzickou reakci (= úder), jakou použilo dítě, učitel použít nesmí. (Učitel to tedy nikdy nesměl.) Jsou ale rodičové, kteří by situaci, kdy učiteli ujely nervy i ruka, nejdřív posoudili z hlediska toho, zda by ta facka v takové situaci nepadla i z jejich strany (a podle toho si buď stěžovali nebo přidali vlastní výchovný prvek), a jsou takoví, kteří reagují "principiálně" (= co má co sahat na moje dítě). Ač ti druzí na to mají právo a podle zákona mají pravdu, výchovně tím bohužel směřují své dítě k přesvědčení, že si může všechno dovolit a že je nedotknutelné. Jak to vidím kolem sebe, těchto rodičů mírně přibývá - ale pořád to neplatí pro všechny.