Děsím se toho co přijde po MD

Já se spíš děsím toho co přijde po MD. Teď jsem doma se dvěmi dětmi, je pravda, že času na sebe moc nemám, ale nejsem naivní, abych si myslela, že po nástupu do práce to bude úžasné leháro, kdy budu mít moře času na sebe a svoje koníčky...Blbost! Po nastápu do práce - a vidím to celkem živě - to bude vypadat takto:
Vstávat v šest hodin, budit děti, popohánět je ať vylezou z postele, umyjí se, oblečou se, něco zobnou, obují se (kdo nezažil, neuvěří jak je tohle o nervy), zdrhat do školky, ze školky zdrhat do práce, abych si stihla píchnout v sedm. V práci řešit složité projekty, stíhat termíny, myslet na to, že děcka čekají ve školce až si je máma vyzvedne a že školka má zavíračku v 15.45....tak opět rychle si píchnout a hlídat pracovní dobu, aby mi vyšly hodiny, prchat do školky pro děti. Teď už klidným loudavým krokem domů, stavit se na chleba a hurá domů. Doma se věnovat dětem, které jsou na mamku natěšené, zajímat se o to jak prožily den, udělat svačinku, se školáky později řešit učivo, k tomu všemu hlídat pračku, trochu doma pofackovat ranní bordýlek, myslet na to co udělat na véču a čekat na taťku, který dorazí po šesté....Nachystat taťkovi baštu, děti směrovat po večerníčku směr koupelna a postel, přečíst pohádku...uklidit nádobí, omrknout zprávy (stihnu akorát tak počasí), popovídat si s taťkou co nového a ejhle máte po desáté a je třeba jít spát a ráno nanovo... Takže máte dost? A tohle bude čistokrevná realita. Takže JÁ si užívám mateřské na plný plyn, protože tak dobře se už mít nebudu a naopak bude hůř. Teď mám víc času na sebe, než kdykoliv budu ještě mít. A až budu mít padesát, možná dojde i na mne a moje hobby. Ale depku z toho nemám, tohle je prostě život ve vší své sirovosti a je třeba ho brát takový jaký je. A když už se mi pak někdy náhodou naskytne nějaká ta chvilka volna, aspoň si ji řádně vychutnám