Re: Presne

Ahojky,doufám,že nebudu mimo mísu...když jsem napíšu svůj názor o jeslích a školkách. Já do jeslí musela.Mamka na mě byla sama, bylo jí 19 a můj táta o mě nejevil zájem. Bydleli jsme v činžáku s babi a dědou, Wc na chodbě,bez koupelny.Mamka zdravotní sestřička.Vzala si pak mého nevlastního tátu - souseda a když mi byly 4,dostali jsem byt v paneláku. Když mi bylo 9, narodili se mi bráchové a já šla do ústranní. To mě poznamenalo v pubertě víc než jesle nebo školka...ty mi pomohly začleňovat se jednodušše do kolektivu. Vždy jsem potřebovala být hodně mezi dětma. Rodiče mám ráda,ale nemáme takový vřelý vztah maminka-dcera jako mají ostatní kamarádky. Nikdy jsme nic neměli, v paneláku jsme bydleli do mých 19let,kdy jsem se osamostatnila. Naši měli 20 let stejný nábytek,kouřili,doma pořádek nic moc. Já nekouřím, jsem blázen do úklidu a své první dítě jsem si pořídila v 30 letech.Miluji ho nade vše, bydlíme v krásném rodinném domě, za což platíme nejen nehorázně vysokou hypotékou,ale i tím, že jsem musela jít do práce,když byl Davídkovi rok. Spousta kamarádek mne odsoudila. Přitom Davídek je se svou rodinou, do práce chodím dvakrát týdně na celý den, střídá se mamka, která je těžce nemocná a tchýňka,která je v důchodu. Někdy zastoupí manžel.Kvůli kamarádkám - zaslouženým matkám,které mě lynčovaly,že jsem šla do práce, jsem se ze začátku cítila špatně. Ale pak se to obrátilo, celá rodina je na mě pyšná, že zvládám práci i Davídka, ten si zvykl být občas beze mě, je krásně samostatný. JSem šťastná,že je s rodinou a nemusí do jesliček či školky,ale nikdy bych neodsoudila kamarádku, která tam své dítě dá. Je to každého věc. Každé má své pro a proti. My jsme na tom byli finančně velmi špatně, přišel nečekaný velmi vysoký výdaj a hrozilo,že nebudeme moci splácet hypotéku. S rádoby kamarádkama, co mě pomlouvaly, že jdu do práce, abych měla peníze na tretky, jsem se přestala bavit a zůstaly mi ty,které mají pochopení. Sice chodím do práce,ale Davídek vyrůstá mimo město...stejně jako Monča jsem si vybudovala k městu a panelákům odpor, můžeme si dovolit krátkou dovolenou u moře, a naprosto chápu maminky,které dají dětátko do jeslí,protože musí či potřebují do práce. Neodsuzuju ani maminky,které si jdou do práce odvyknout. Máme rodinu v Austrálii,kde je mateřská 6 měsíců,poté šupajdí do práce a děti jsou s chůvou nebo v jesličkách. Možná jsem se svým příspěvkem mimo mísu,ale některé příspěvky mě nakoply, a tak jsem se musela vypovídat.