seberozvoj na MD - jde to, ale jiným směrem

Když autorka napsala, že měla děti hned po maturitě, tak článek plně chápu. Kolem 20. je prostě věk, kdy se člověk hledá, a zvládat to za pochodu s dítětem asi nejde úplně samo.
To když si člověk pořídí děti až ke 30., když už si ledacos v životě vyzkoušel a užil, to je pohoda...

Já volila tu druhou možnost (jj, byla možnost volby ) a jsem úpně spokojená. Před dětmi jsme např. hodně cestovali, tenhle koníček jsem opouštěla s nejtěžším srdcem. A jaké bylo překvapení, když jsem postupně zjistila, že koníček i opustil mě! Že už to trajdání k životu tak zásadně nepotřebuju, protože co mi to dát mohlo, to už mi to dalo a víc z toho nevyrazím
(jak tu kdosi zmínil, jsem až překvapená, že nechci prchat od dětí tolik, jak jsem čekala)
Naopak si užívám životní etapu s dětmi. A cítím, že je to tak v pořádku. Že teď je ten čas dětí a až odrostou, tak zas bude čas něčeho jiného. Zkrátka jsem došla k velkolepému poznání, že když si člověk užívá naplno to, co právě má, je nejspokojenější A mimochodem, stárnout vedle dětí je taky tak krásně přirozené, to jsou vám ty krémy proti vráskám úplně šumák

A k tomu seberozvoji - necítím, že bych na MD krněla. Přemýšlím zase o jiných věcech, mám trochu jiné zájmy, zase začínám číst (po té veliké pauze mezi 20 - 30, kdy jsem jela na enjoy tak rychle, že na čtení prostě čas nebyl ). V onom "hledání" se už neobracím tolik do sebe (jako v těch 20), ale spíš do okolí, začíná mě zajímat historie, politika, souvislosti, jak funguje společnost... Prostě cítím myšlenkový posun.
Neučím se zásadně nové dovednosti, ale rozvíjím ty předchozí (např. se učím další cizí jazyk, ale to považuju za rozvoj toho, že jeden cizí jazyk už umím ). A na dětech se člověk naučí spoustu těch dnes moderních "soft skills" jako je komunikace (o diplomacii by mnohé z nás mohly popsat stohy ), organizace času a tak, však to znáte. Jenom si to vznosně pojmenujte a hned budete mít ze sebe lepší pocit
Zkrátka mateřská není krnění u plotny. Aspoň u mě ne.

Samozřejmě, že taky nestíhám všechny ty úklidy a vaření a vůbec lítám jak hadr na holi, ale beru to spíš jako výzvu. V dobách, kdy děti byly miminka ukrajující můj spánek, byla výva přežít Teď je výzva zorganizovat si čas. Ačkoli to zdaleka není ideální, přesto vidím za ty 4 roky na MD jistá zlepšení A to je důvod k optimismu )