Mám malé děti,

takže vysvědčení zatím neřeším, ale pamatuju si, že mi dalo dost práce vysvětlit staršímu, že doma za to, že sní oběd a navíc, že ještě bude první, nedostane razítko ani sladkost. Razítka dostávali ve školce a sladkosti od babičky. Takže jsem mu musela vysvětlit, že jídlo se má pořádně kousat, protože žaludek nemá zuby takže nezáleží na tom jestli bude první nebo jaký. Že jíme když máme hlad a protože nám jídlo chutná a ne za odměnu. Sladkost je u nás vázaná na pravidlo 1x denně po jídle, protože před jídlem by nám zaplnila bříško a nezbylo by místo na jídlo. Takže já odměny fakt nemám moc v lásce.

Připomíná mi to skvostný rozhovor Péti a tatínka v Bylo nás pět."Ty máš být hodný jenom tak a ne za odměnu". "To není pravda, nikdo není hodný jen tak" -
je to vlastně legrace, ale trochu mě z toho mrazí.

Bude to fungovat jako červený hadr na býka, ale ten motiv článku je v podstatě opsaný z knihy RaR.

Moc ráda bych měla děti, které se učí, protože to budou umět, což ale předpokládá, že jim paní učitelka nebo já dokážu zprostředkovat smysluplnost. Alespoň proboha na prvním stupni