naprosto normalni

Jak uz tady nekdo psal... autorka zrejme chodi do prace pouze pro dobry pocit (zamestnavatel asi vyrazne usetri - sen kazdeho majitele firmy).

Prvnacci se uci casto radi podle me proto, ze to, co se uci je v praxi okamzite pouzitelne - kdyz se uci pismenka, tak je pak nachazi vsude a kdyz je (konecne) pospojuji dohromady, otvira se jim novy svet - velmi lakavy svet. Totez s jednoduchou matematikou, prvoukou apod.

Casem ovsem tahle okamzita vyuzitelnost a vysoka uzitna hodnota ziskanych poznatku jaksi mizi (tak napr. vyjmenovana slova - v podstate konvence, ale ne nezbytne nutne k preziti - narocnost vysoka a co z toho mate?).

Pozdeji se clovek zacne profilovat a zjisti, ze nektere veci ho bavi vic a jine min (ovsem opruz uceni se tech, co cloveka nebavi vetsinou zustava), jeste pozdeji prijde motivace v podobe "chci se dostat na tu a tu skolu, takze holt musim prezit tohle a tohle". Problematicke je prave to mezidobi - uz zmizelo prvotni nadseni, ale motivace v podobe dalsi skoly atd. je jeste daleko.

Patri to k vyvoji. Clovek zjistuje, ze ne vsechno ho bavi, ale ze delat to musi stejne, ale taky ze se to da prezit a uci se vhodne strategie. Coz je je pro zivot vysoce uzitecne - vas snad bavi vsechno, co v praci delate? Me ne - neco ano, neco ne, ale proste vim, ze musim delat i ty veci, ktere rada nemam, protoze k te praci holt patri. Tento nahled a jakesi smireni jsem zikala nekde behem dlouhych skolnich let. Osobne si myslim, ze to tak ma vetsina lidi.

A co se odmen tyce - autorka clanku se neodmenuje? ("az dodelam tenhle hnus, pujdu udelat to a to, co me bavi vic" popr. "az to bude hotove uvarim si kafe a budu si cist / dam si cokoladu / pujdu si zaplavat..." (u maleho ditete holt motivaci zjaistuji rodice, ale dite se to casem nauci taky).