Za mého mládí se říkalo,

Za mého mládí se říkalo, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet.
Děti velice rychle poznají učitele, který je pro svůj obor zapálený a který je k oboru dovede přivést, i kdyby to byla třeba tak málo záživná věda, jako je matematika nebo fyzika. Pokud učitel učí, protože třeba škola nemá matematika a on nemá plný úvazek (to mám ze svého života, matematiku mne jeden rok na střední škole učil lesnický inženýr, další rok pro změnu akademický malíř. Oba roky byly doslovným matematickým utrpením, to pro ty, co tvrdí, že by měla být povinná maturita z matematiky. Tu by u nás ve třídě tenkrát fakt nesložil nikdo), je něco špatně. Chápu, že učitel by měl mít naplněný úvazek, proto občas učí i to, o čem nemá ani páru, ale tato forma "učení" má přece jen své hranice.
Pracovala jsem kdysi s dětmi, co nezvládly ani zvláštní školu. I tyto děti byly častokrát ve škole nadšené a prahly po nových poznatcích. Jen se musely jinak motivovat, protože jim prostě "Pámbu nenadělil". Proto učitele, který od školy a od dobrodružství poznávání odradí děti s normální inteligencí, považuju za barbara.