jiný pohled na svět

Tak v článku je vyjádřená touha po dokonalém světě, kde se mají lidé rádi, vycházejí si vstříc, ale realita bývá bohužel jiná.
Rodinná setkání jsou pro mě z velké části povinnost, prostě něco, co se má dělat, tak to dělám...
Podle mě je problém hlavně v komunikaci a v rozdílném stylu výchovy: s mojí maminkou i tchýní se mnohdy nedá mluvit upřímně, když řeknu, že se mi něco nelíbí, hned se urazí, děti jsou nevychované, protože nesedí poslušně v koutě, málo děkují a prosí, prostě mají příliš mnoho sebevědomí a ještě si dovolí kritizovat svou maminku a vyjádřit svůj názor:-(
Já si vždycky připadám, že jsem z jiné planety:-((
Mrzí mě to, ale kvůli falešnému pocitu, že jsme soudržná rodina nerezignuju na své výchovné zásady a nebudu se tvářit, že souhlasím s tchýní.
To je přetvářka a děti to moc dobře dokáží rozpoznat, takže bych se nerada dočkala hlášky:"MAmi, proč se před babičkou tak přetvařuješ?"
No asi se jí časem stejně dočkám, ale snažím se být v kontaktu se svými pocity....