Re: dle mýho - respektující výchova je něco trochu jinýho
Tu dobu potřebnou na probuzení má každej jinou.
My vyrážíme z domu v 7. Mladší syn se probouzí v 6, hned se oblíkne, vyčistí si zuby, pak si čte Čtyřlístek atp. a vlastně čeká na sedmou.
Staršího budim za 10 minut sedm, do kuchyně dorazí bez ponožek a bez mikiny, tak ho musim vracet, což ho rozčílí, páč jemu ráno vadí každý slovo (má na to teda diagnózu, takže se fakt snažíme na něj moc nemluvit), vyčistí si zuby, sedne do auta a probouzí se až cestou.
Cestou zastavuju v pekárně a kupuju snídani a mlíko z farmy - máme to do školy hodinu cesty, tak se osvědčilo využít to na snídani spíš, než jen koukat z okna.
No a já vstávám kdykoli mezi šestou a sedmou - podle toho, jak jsem vyspalá - jsem schopná vyrazit za 5 minut.
Když byli ještě ve školkovym věku, mladšímu jsem oblečení podala a oblík se sám, staršího jsem pomáhala strojit, protože sice oblíknout se uměl, ale ráno prostě nefungoval.
O tom, co na sebe, jsme nediskutovali nikdy. Ani jsem se jich nikdy neptala "Chceš tohle tričko nebo tohle?" Berem všichni co zrovna máme na vrchu
Odpovědět