Respekt ano... Ale všeho s mírou

Jsem pro respektující výchovu, ano. Popsaný postup je dobrý, ano. Ale nám by vlak v takovém případě prostě ujel. Když není čas na debaty, musí se dítě prostě smířit s tím, že jdeme, přece si nenecháme ujet vlak.
Navíc: Snažila jsem se velmi dlouho o respektující výchovu, ale děti toho začaly velice silně zneužívat, já jsem to stejně nezvládala tak v klidu, jak jsem chtěla, a díky tomu jsem se cítila strašně, jako nejhorší matka na světě, co svoje děti nechápe a trápí, co to neumí, co nemá na to být matkou...
Takže teď už se do ničeho netlačím, nebojím se ukázat dítěti i negativní emoce, dokonce občas i vybuchnu - a není to nic hrozného, aspoň dítě vidí, že i já jsem jenom člověk a mám své hranice.
Takže respektovat -ano, ale hlavně to chce být sám sebou, nepřetvařovat se a vychovávat tak nějak přirozeně... Jen si k tomu pořád připomínat, a taky dětem, že je miluju, a klást si neustále na srdce, že to je teď můj největší a nejdůležitější úkol.