Úžasný chlap

Je mi z Vašeho příspěvku opravdu smutno. Jsem také věřící a rozumím Vám. Je to škoda, když kolikrát z dobré vůle se snažíme o to nejlepší a nakonec se ukáže, že jsme udělali chybu a věci už se nedají vrátit. Snad vám pomůže čas - třeba ještě není vše ztraceno, třeba se za pár let k sobě vrátíte anebo Bůh alespoň vynahradí Vám, oč jste přišel. Třeba Váš syn jednou bude pyšný, že jste právě Vy jeho otcem - vždyť to není dnes vůbec běžné, aby člověk bral tak vážně vlastní sliby (které v tu chvíli vážně myslel). Jsou to hodnoty, které bodují. A myslím, že je možné, abyste měl na syna větší vliv než jeho nevlastní otec. Tím, jak bude růst, bude jistě možné, abyste se viděli častěji. Napravte, co jste způsobil - mějte na něj čas, povídejte si s ním, buďte tam pro něj, mějte pro něj pochopení. To dnes rodiče moc nedělají, a zvlášť nevlastní tatínkové