Rozvod není selhání

Někdy je rozvod jediné rozumné řešení. Když se teda povede.

Můj manžel trpí psychickou poruchou, soužití s ním je velmi obtížné pro mě i pro děti, léčbu bohužel odmítá. On je přece v pořádku, tak kam by chodil?! Poslední dva roky se snažím o nějakou domluvu, běháme z poradnyy do poradny a žádná velká změna. Kdybych se s ním mohla domluvit aspoň na základních věcech, tak se nerozvádím. Řadu let usiluji o to, aby přišel domů aspoň jednou v týdnu před osmou hodinou, prosím ho, aby děti fyzicky netrestal a aby jim sprostě nenadával. Půl roku bojuji o to, aby mi dával nějaké peníze. Moje příjmy činí 10000,- měsíčně, z toho dám přesně polovinu za SIPO.
Teprve v poslední době pochopil, že je rozvod nevyhnutelný a začal vymýšlet - že si zkrátí pracovní dobu, aby se mohl dětem věnovat. Přitom stačí, aby odešel do práce kolem sedmé hodiny a může být aspoň několikrát do týdne doma v pět. Výsledek? Pracovní dobu si nezkrátil, do práce odchází po deváté a domů se vrací kolem desáté. Na penězích jsme se stále ještě nedohodli.
Další soužití ve stejném bytě si opravdu nedokážu představit, když jsme pohromadě, vzniká napětí a nejvíc to odnášejí děti.

A nemyslete si, že by mu soud zamítnul střídavou péči!! Za napadání dětí jsem ho nikdy nenahlásila, ani to nemohu nijak doložit a psychické týrání se dokazuje hodně špatně. Jinými slovy je to tvrzení proti tvrzení.

Možná se ptáte, jak to, že jsem si vzala psychicky nemocného člověka. Za dobu našeho chození se to nijak neprojevilo. Hodně se to zhoršilo, když přišly děti (víc povinností, stres) a s postupujícím věkem. Věřte mi, že žádná žena by nikdy neměla dítě s psychopatem, pokud by předem věděla, že je to psychopat.