Re: Silně pochybuju o tom,

Já děti s sebou na nákup skoro vždy tahám, protože je nemůžu nechat doma samotné. Radost se dá udělat tisíci jinými způsoby. Snažím se nepodporovat výrobu čehokoliv plastového, další důvod. Kindrvajíčko prostě nekoupím, stačí, že je děti občas dostanou od babičky; na to, že je to párkrát do roka, se těch cerepetiček doma válí až až.

Ale on ten článek byl spíš o tom, že často znevažujeme touhy (a třeba i jiné city) dětí jen proto, že my sami nepřikládáme jejich předmětům velkou váhu. To já asi opravdu často dělám, protože nemám žádné pochopení pro těch cca 5 sporů, které spolu vedou pravidelně cestou ze školky (kdo bude v autě první připoutaný, odpoutaný, kdo bude mačkat cuplík ve výtahu atp.). Ale to mi nevadí ani tak ta nicotnost toho, o co se přou a co chtějí mít první, ale fakt, že to nemá řešení, vždycky bude první jenom jeden a druhý bude řvát. A nevím, jak je od toho odradit jinak, než jim vysvětlit, že to není důležité

Snažím se nebagatelizovat city dětí, zejména pak jejich obavy a starosti, ale abych jim plnila každou tužbu (což často ani nejde, když dětí je víc a tužby protichůdné) a nevedla je k určitým hodnotám (třeba proč preferujeme kvalitnější potraviny, proč dřevěné hračky oproti plastovým, proč knihy spíše než kupujeme půjčujeme z knihovny...), to tedy ne.