dětská přání

Snažím se vést děti odmala k tomu, že se jim smí líbit něco jiného, než mě. Zdůrazňuji to poměrně často, protože z nich nechci vychovat tupé kopíráky, ale bytosti, které vědí, že je v pořádku být "svůj", což mi přijde velmi důležité.
Nicméně nemyslím si, že by do této problematiky patřilo plnění okamžitých dětských přání vzniklých při pohledu do regálu supermarketu. Myslím, že ten příklad nebyl úplně šťastně vybraný, ona má ta situace více rozměrů. Další z věcí, které se snažím děti naučit, je totiž systém priorit. Okamžitá přání jsou až na jeho úplném konci. Někdy si radost udělat nějakou hloupostí sice můžeme, ale nelze kupovat všechno, co vidím, protože bychom brzy neměli prostředky na ty důležitější či trvanlivější věci. Myslím, že v dnešní době, kdy se spousta lidí potácí v dluhových pastích, protože si neumí nic odříct nebo si na to počkat, je to hodně důležitá dovednost, kterou bychom dětem měli nějak předat.
A nakonec - všimli jste si někdy, jak je hodnota věcí (i té dětské radosti) devalvována okamžitým splněním takového přání a naopak zvýšena dobou těšení nebo dokonce šetření?